Slarque

Mistrovský kousek! Špionážní thriller s Hitchcockovým oblíbeným motivem nepravého muže je okořeněn vydatným množstvím humoru. Řada scén (nálet práškovacího letadla, souboj na Mount Rushmoru) se stala žánrovou klasikou. K tomu výborná hudba, výprava, kamera i střih, zkrátka dokonalost sama. Viděl jsem to několikrát a stále mě to ještě nepřestává bavit ani na vteřinu.

Další klasika, která dokazuje, jak dobré filmy pro děti (a zbytek rodiny) se u nás kdysi točily.

Heather Graham vypadá skvěle, ale to je k pozitivům této „komedie“ asi tak všechno.

Exhibice Robina Williamse je chvílemi romantická, chvílemi komediální, jindy zas dojemná. Je to dobře natočené, ale dojem na to, že sleduji „skutečný příběh“, jsem neměl ani na okamžik.

Edward Zwick střídá válečné konfikty napříč světadíly i staletími. Sierra Leone na konci toho minulého představovala doslova peklo na zemi. Příběh několika osob, jejichž život změnil jediný diamant, není sice kdovíjak objevný, ale rozhodně perfektně natočený. Akční scény jsou hodně syrové, kamera, střih a hudba vynikající. Leonardo DiCaprio a Djimon Hounsou jsou velice přesvědčiví, trochu hůře napsaná postava to ztěžovala Jennifer Connelly, ale naštěstí to není něco tak trapného jako použití Monicy Bellucci v Slzách slunce.

Ač na mne samotný příběh nepůsobil moc zajímavě, je to velice dobře natočené. Režisérka položila velký důraz na atmosféru, ve které celou dobu doutná předzvěst špatného konce. A stačila si na to všechno prakticky jenom s pěti postavami, domkem na pláži, lodí a kusem lesa. Tohle letní drama jedné hippie rodiny mě nakonec dostalo víc, než jsem čekal (70%).

Celkem krátká televizní komedie vyniká perfektně napsanými dialogy. Z úst postav, které se opakovaně neúspěšně pokoušejí o sebevraždu, znějí opravdu k popukání. Miroslav Táborský, Veronika Freimanová a Michal Pavlata na to stačí skoro sami. Pak už je tu jen pár vedlejších postav.

Koláž bizarních postav i nápadů. Animovaná oslava divnosti. Ač to nemá žádný příběh a vypadá to pěkně ponuře, docela jsem se u toho bavil. Bez Werichova jména to sice nepřitáhne tolik lidí jako Fimfárum, ale kvalita je opět na vysoké úrovni. Větvička a Ploutvička je bez debat nejsilnější částí povídkového filmu. Stopáž je naprosto přiměřená.

Působivé historické drama rozehrává zajímavý příběh se známým malířem, jeho modelkou a mocichtivým představitelem inkvizice. Natočené je opět výborně, ale pořád se nemohu ubránit dojmu, že to zkrátka není ono. Herecky filmu jednoznačně dominuje Javier Bardem, který zcela využil potenciál své postavy. Napodruhé už mi to přišlo lepší, ale pořád jsem přesvědčený, že to chtělo lépe vystavěný scénář (70%).

Je první letní den, nejdelší den v roce a nejdelší den v životě jedné pařížské krásky. Hodinu a půl onoho podvečera nám režisérka umožní strávit s ní. Co na tom, že je to jen povrchní, namyšlená, sebestředná a marnivá panenka, ona se přece jen za tu chvíli stihne změnit. Nijak drasticky, ale přece jen k lepšímu. Zajímavá práce se zvukem (útržky okolních hovorů), obrazem (hlavně odrazy – zrcadla, výlohy, vodní hladina) i časem (který přece jen plyne trochu jiným tempem, než nám sugerují mezititulky dělící snímek na kapitoly).