Slarque

Takhle zazdít sérii, k jejímž prvním dvěma dílům napsal David S. Goyer scénář, to je teda výkon. Žádná atmosféra, podivný scénář, trapné triky, nezajímaví hrdinové. Blade vypadá (stejně jako upíři) jen jako divnej chlápek s blbejma kontaktníma čočkama (na ty ostatně dojela i Parker Posey), Drake má spíš vizáž třetiřadého příslušníka ruské mafie než vůdce upírů, aspoň Jessica Biel a Ryan Reynolds hrají pár lidských hrdinů, kterým se dá i fandit.

Zajímavá experimentální pouť v jediném záběru napříč staletími a prostorem Ermitáže. Sice nás provádí krajně nerudný a nesympatický průvodce, ale ten představuje jakéhosi modelového Evropana a jeho přezíravý pohled na ruskou kulturu. Škoda té slabší střední části, kdy se jen procházelo sály galerie a prohlížely se obrazy (70%).

Velice působivá dobová homosexuální romance. James Ivory se nesnaží vyprávět nic prvoplánově skandálního, ostatně opakovaně prokázal, že Forsterovým románům rozumí a dokáže je bravurně převést do filmové podoby. Film stojí z podstatné části na výborných hereckých výkonech tehdy začínajících neznámých herců (kromě Jamese Wilbyho a Hugha Granta je třeba zmínit i Ruperta Gravese v menší, ale neméně důležité roli). Pochvalu zaslouží také výprava, kostýmy, kamera a hudba (90%).

Nevím, jak vypadá předloha, ale film je ukázkovým příkladem anglického humoru aplikovaného na dobrodružně-romantickou historku. Některé hlášky a situace nemají daleko ani k Monty Pythonům. Svěží, vtipné, hravé, lechtivé, satirické... geniální!

Ne náhodou si Ridley Scott odvezl z Cannes cenu za nejlepší debut. Příběh dvou důstojníků Napoleonovy armády, pro které se vzájemný souboj časem stal posedlostí. V době, kdy už sami nevědí, proč se vlastně bijí, působí jejich rivalství absurdně. Keith Carradine i Harvey Keitel zvládli své role bravurně. Snad ještě parádnější je podmanivá krása obrazu (90%).

Tragikomicko-poetické podobenství o dvou náhodně se seznámivších kamarádech a jejich životě po skončení druhé světové války. Tenhle film mi kupodivu nepřišel tak výrazně výtvarně stylizovaný jako jiné Jakubiskovy snímky. Výborná ústřední dvojice Pavelka a Polívka (90%).

Stephen Sommers vzal šablonu, která se osvědčila u obou Mumií, a narval ji obsahem spíchnutým z klasických hororů Universalu ze 30. let. Máme tu hrdinu (Jackman), hrdinku (Beckinsale), humornou figurku (Wenham) i nadpřirozeného padoucha (Roxburgh), ale z nějakého důvodu to dvakrát dobře nefunguje. Silvestriho hudba do toho také jen neustále akčně duní. A konec je jednoduše pitomej. Pro našince jako bonus je tu pár nesmyslů typu Karlův most v Budapešti, ale to dojem taky nevylepší.

Velice zajímavý film o ženách, které se vzepřou barbarským tradicím, které už stály příliš mnoho lidských životů. Muži, kteří na nich lpějí, pak vypadají jako přežilý anachronismus, který se brání pokroku jakýmkoli způsobem (občas i směšným). Silný příběh sice občas scénáristicky trochu zaskřípe, ale naštěstí je to poměrně zručně natočené a rozhodně to stojí za vidění.

Parazitování na odkazu geniálního Friedkinova hororu pokračuje prequelem. Vzhledem k pohnutým okolnostem jeho vzniku těžko říct, komu by se měl omlátit o hlavu. Stellan Skarsgård se celkem snaží a ani režisér si nevede nejhůř. Na druhé straně máme ale neuvěřitelně pitomý scénář a trapné triky (obzvlášť digitální hyeny byly vyloženě k smíchu). Bát se není čeho a je to dlouhé...

Dá se to brát jako bizarní hudební film, ve kterém se sešli Elton John, Queen Latifah, Wyclef Jean, Willie Nelson, Xzibit a další. Horší možností je, dívat se na to jako na rodinnou komedii. Ta kromě střelené zápletky nabízí jen dalšího směšného padoucha Christophera Walkena, dvojici neschopných policistů, snesitelnou porci morálních ponaučení a hudební čísla, u kterých se budou nejspíš děti nudit. Tedy pokud místo na Večerníček nekoukají na MTV a neumějí dobře anglicky.