Súperi

Tak předně je škoda, že Napoleonovi vojáci mluví anglicky. Pak je škoda, že jsou dějiny napoleonských válek potlačeny na úkor hloupého souboje, který začal z ničeho, pokračoval nijak a skončil? Hehe. Pokud čekáte parádní závěrečný souboj, nedočkáte se. Což o to, vizuální stránka filmu a výprava jsou parádní, ale scénář je slabej jak Armandovy nohy, snímek rozvláčnej jako radioaktivní mrak nad Brčálníkem. V případě těchto dvou kozlů platí, že Evropa je malá. Pořád si nabíhají na ostří šavle. Kdyby se rvali alespoň pro něco pořádného, pro ženskou, pro čest, ze msty apod. Ale takhle mi celý film přišel asi jako důvod jejich šarvátky - o ničem. Celkově nuda k uzoufání, (09.11.2013)

Nejvíc mě bavil ten čas, ty dějiny, které ve velkých skocích nezastavitelně míří kupředu, v kontrastu k nehybnosti vztahu mezi ústřední dvojicí. A pak taky vykreslení jejich povah: v dobrém slova smyslu individualistický realista kontra z principu umanutý umanutec. Vizuálně perfektní, až na pro mě trochu úsměvnou ruskou epizodu. A škoda, že Francouzi mluví anglicky. Ale závěrečné záběry vše vykoupí. (03.08.2016)

Jako Ridleyho takřka prvotina to bylo velice dobré. Bez ohledu na tento fakt jsem však neměl pocit, že bych sledoval něco kdovíjak úžasného. Muži jsou od přírody ješitná stvoření. Spor, který vznikl z ješitnosti postupně vyrostl v posedlost obou mužů. I přes nedlouho stopáž působil film šíleně rozvlekle. Ano, snímek má působivou vizuální stránku i dobře zachycenou dobovou atmosféru v husarské armádě, ale přeci jen toho i tak nabízí docela málo. Když se zrovna nemečovalo, tak jsem se nudil. Lepší dva kousky. (09.08.2018)

Ridley Scott v Soupeřích (podobně jako například v pozdějším Dobytí ráje) předvádí označení filmu jako „pohyblivých obrazů“ v zcela doslovné (a dech vyrážející) praxi. Od věcí nejdrobnějších v sytých zátiších, přes impresionisticky magické obrazy venkova, Ruskou zimu z které se vám zavrtává mráz až do morku kostí, přes nestálé hry stínů a nespočetných druhů světel. Pokud bychom pokračovali ve vypůjčování si pojmů z jednotlivých uměleckých disciplín, pak by se daly podmanivé obrazy brát jako „barva tónů“, zatímco o rytmizaci snímku se stará leitmotiv soubojů. Ty, ač je jich dostatek, nejsou zdaleka nudné a naopak, svojí rozmanitostí až zaráží. Ať se již bavíme o zbraních dle výběru, různorodém prostředí zápasů, či třeba nápaditě využitých střihových fíglů. Příznačným je v tomto ohledu například souboj, v kterém se poprvé zcela zřetelně láme Carradinova odvaha – jeho mysl se vrací ve strachu ke vzpomínkám, následně zpět k realitě, aby nakonec těkavě proplouvala mezi očekáváním vlastní, či soupeřovi smrti. Tyto obrazy se stupňují v četnosti i v rychlosti střídání, až divák nakonec neví, co je to skutečnost a co je jen představa - což posiluje nesnesitelné pnutí v otázce, co se vlastně stane/stalo. Však také hra s napětím prostupuje celý snímek – už od samotné premisy nepředvídatelné (a neustálé) hrozby od posedlého Keitela, přes podobně umanutý charakter Carradina, u něhož je úžasný paradox v tom, že čím více běží děj snímku, tím více musí člověk obdivovat jeho smysl pro čest a férovost. Čímž mu však na postavě záleží víc a víc, až do momentu, kdy si vlastně začne přát, aby zvolila v posledních soubojích raději ústup a zbabělost a tak eliminovala hrozbu smrti. Tím je divák zcela nepokrytě vmanipulován do těžkého morálního dilematu, před kterým hlavní postava neustále stojí a celý příběh tak získává velmi pikantní příchuť (no vida, začalo to u malířství a končí u kuchařství – ale řekněte, není umění vybrat a použít ve správném poměru ty skutečně vhodné ingredience? Člověk až nestačí žasnout, jak dokonale vyváženou pochoutku ukuchtil pro diváka v podstatě „začínající“ režisér). (01.03.2017)

Uražená ješitnost měnící se v nenávist, která přerůstá ve stupňující se posedlost. Dva důstojníci Napoleonovy armády hýčkají své ego a podstupují stále nové nelítnostné souboje, to vše na pozadí napoleonských válek, které mění tvář Evropy. Scottovi nejde o vylíčení historických událostí, které tvoří pouhé kulisy k dobrodružnému příběhu dvou chlapů, co skvěle ovládají své zbraně. Je na co se koukat a komu držet palce, jakkoliv charaktery se prakticky nevyvíjejí a scénář není právě rafinovaný. Ridley Scott tady ale už ukazuje, že umí zatraceně dobře vytvářet nádherné obrazy a má smysl pro budování napětí. Celkový dojem: 70 %. (11.12.2016)