Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Akčný
  • Hudobný
  • Sci-Fi

Recenzie (191)

plagát

Pěsti ve tmě (1986) 

Pěsti ve tmě že točil Soukup? Král taxíků, Václaváků a Sagičů? Není možný! No fakt, je tam napsanej. Vždyť tohle je ale jeden z nejlepších předrevolučních filmů. Se skvělým příběhem, skvělou dusnou předválečnou atmosférou. Se skvělými herci, skvěle vedeným hlavním hrdinou, skvělým scénářem. Vždyť Pěsti ve tmě jsou kromě několika dílů Rockyho jediným boxerským filmem, který mě oslovuje. A dokonce pořádně oslovuje. I když to není docela tak boxerskej film, spíš sonda do umírání naší drahý první republiky. Není to nějakej jinej Soukup? No není ! V tom případě nechápu, proč netočil samý takhle skvělý filmy a nechal se onálepkovat výše zmíněnejma zhůvěřilostma. Nechápu a nepochopím. Ale za Pěsti ve tmě rozhodně děkuju !

plagát

Vítr v kapse (1982) 

Žádná rána z nebe to tedy není, ale herectví pozdější infernální dvojice Sagi/Luky je tady relativně civilní, neotravujou "proklatě rychlý žigulíky" a neón Pragoimpo na Václaváku, takže jsem relativně spokojen. U mistra Soukupa jde evidentně teprv o rozjezd kariéry, takže je ještě trochu soudný, no a seznam pár skopičin dvou adolescentů v rezavějící plzeňský škodovce taky nemá proč urazit. Takže za dvě hvězdičky, ale s hvězdičkou.

plagát

Kamarád do deště II - Příběh z Brooklynu (1992) odpad!

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let "hrdina mladých" Jaroslav Soukup nepochopil, že jeho éra skončila a že to měl v tichosti zabalit podobně jako třeba Markéta Muchová nebo Jan Cézar. Takže pokud první Kámoš do deště fungoval svýma neónama, který v republice byly akorát na Václaváku a na ulici Příkopy, v druhým díle už zůstala jen ta prázdnota, příšerný herecký výkony (čest výjimkám typu Andrej Hric a Karel Augusta) a tupá imitace "velkého světa". Neóny a fordy escorty se totiž v mezidobí dostaly i na předměstí Jilemnice, honičky mafošů i "mafošů" se rozšířily víc než je zdrávo a coca-colu člověk koupil už i v trafice, takže nezbyl vůbec žádný důvod, proč se dívat na Lukyho/Sagiho, jak si hrajou na Ameriku. Snad jen na nejblbějších diskotékách se tenhle odér ještě pár let vyvětrával, aby se kolem roku 2000 začal zase vracet, jako že prej jsou to vlastně hodnoty. Důvod, proč tam ani nepáchnout !

plagát

Kamarát do dažďa (1988) 

Bizarní historka z doby, kdy červenej nápis Garáže Flora nebo "Kafé Espresso" vzbuzovaly u těch "co chtěj žít" stejný frenetický nadšení jako dneska celej Manhattan, Wall Street a Ginza dohromady. Za komoušů se toho moc nesmělo a někde v socialistickým okresním městě jste se maximálně mohli porvat s ochmelkama v putyce nebo uplatit kilo mandarinek, takže honičky žigulíků, taxikářskej boss co kšeftuje se západníma márama a péčkovejma časákama nebo prodavačka v Kotvě, to byl naprostej západ a vrchol dekadence. Hlavní hrdinové působěj taky zápaďácky, navíc maj známosti v televizi, a tak není divu, že v kinech po celý socialistický republice stojej před pokladnama davy nedočkavců, aby si užili tu chvilku štěstí a snů, že by na tom Václaváku takhle řádili taky. No, nakonec, budiž jim to přáno, protože v současný "tvůrčí" produkci můžou snít maximálně o tom, že se v třistasedmdesátým díle toho kterýho seriálu objeví nová, už třetí místnost.

plagát

Láska z pasáže (1985) 

Píše se rok 1985, je vám něco přes dvacet, nemáte babu a chcete si zašukat? Pak stačí nechat se najmout do některýho Soukupova filmu, klidně do nějaký role na půl minuty. Stačí když podáte přes pult Lukimu nebo Sagimu coca-colu, a rázem z vás bude totální hvězda. Když se pak zjevíte na nějaký lokální diskotéce v Sobotce, Lovosicích nebo Tachově, budete totální borec, superhvězda z "polokapitalistickýho" Václaváku a místní buchty se na vás budou lepit jak urvaný. A ani místní bouchači si na vás netroufnou, protože dělat si problém s autoritou z Václaváku, jehož domovem jsou taxíky, bistra, espresso a světelný nápis Pragoimpo a Dům módy, to se nevyplácí. Navíc nebudou vědět, jestli nejste synek nějakýho vlivnýho komouše, když jste se dostal DO TAKOVÝHO FILMU, a ani jejich fotříci řezníci v prdelákově, kde v noci svítí maximálně nápis KSČ, se do toho moc nepohrnou. Akorát s tím šukáním nesmíte moc váhat, protože za čtyři roky po vás neštěkne pes a za dalších deset let, kdy se Soukupovy (a taky Michalovy Davidovy, Františkovy Janečkovy a Modernovy Talkingovy) monstrdíla nepochopitelně zase dostanou nahoru, už vám ta popularita nebude moc platná. Tak neváhejte !

plagát

My všichni školou povinní (1984) (seriál) 

Vedle Nemocnice další dokonalý seriál, který v rámci možností není skoro vůbec agitační, kde skvělí herci a skvělý charaktery člověka v první minutě vtáhnou do děje, aby si na konci skoro pobrečel, že svoje hrdiny ztrácí. Z mimořádných postav musím vzpomenout zapšklou učitelku Hajskou (taky jsem v první třídě měl podobnou bestii, navíc nás ještě řezala vším co jí přišlo do ruky), Karfiólovu kámošku Ajku, do který by se člověk málem zamiloval, přízemního instalatéra Hrdinu, kterej je sice zápornej, ale je spíš obětí svý infernální manželky, policajta, co pálí za pionýrskou vedoucí, ale je natolik disciplinovanej, že se svýma hvězdičkama nemachruje na konkurenci, protivnou manželku Povejšovou, kterou ztvárnila neskutečně krásná Jana Preisová, Povejšovu ségru, která umí takovej pohled, že každej gauner zkamení, ředitelku, která je vzorem dobrých vlastností a člověk jí to žere i s navijákem, nebo neskutečně slizkýho Miloše, před kterým by zdrhli nejen Jindra Jokl, ale i dalajláma a Kim-Čong Il. Hlavní charaktery patří samozřejmě dětem a malí herci je dali dokonale. Tenhle seriál kdykoli a kdekoli znovu a navíc se odehrává v Liberci, takže cestou do práce mi vždycky naskakujou exteriéry z toho nebo onoho dílu. DOTAZ PRO MÍSTNÍ CHYTRÁKY: V ČEM JE PROBOHA TENHLE SERIÁL TAK AMATÉRSKEJ, JAK TADY PÍŠETE? ODPOVĚDI ADRESUJTE NA: ČESKOSLOVENSKÉ STÁTNÍ DRÁHY, PRACOVIŠTĚ LIBEREC, LAMPÁRNA, 1. NÁSTUPIŠTĚ VLEVO OD VCHODU.

plagát

Chlapci a chlapi (1988) (seriál) odpad!

SAMOZŘEJMĚ SPOILERY, ALE TADY JE TO SNAD PROBOHA JEDNO ! Další z parádních čísel giganta Sokolovského. Obsazení je málem stejně dobrý jako v Okresu na severu, děj o hovně, respektive o tom, jak sou kluci na vojně a i když je to ze začátku sere, nakonec sou rádi, že můžou bránit mír a nejvyřízenější jsou, když můžou šaškovat před politbyrem na spartakiádě. A ty charaktery - Zounar prožívá roční martýrium ve snaze si zašukat a nakonec je šťastnej, že může dělat lampasáka z povolání, řeznickej synek kterýho polokapitalistická famílie tak dře, že se na tu vojnu těší, ubrečenej Jasánek (pardon, Voříšek), kterej sice kvérem trefí hovno, ale zato dokáže při prověrkách na mapě pěkně ukázat socialistický státy, mladej krimoš, kterej chce zdrhnout za kopečky, ale pak zjistí, že v socíku je vlastně dobře, svobodník-šikanovač, kterej jako by z oka vypad vedlejšímu veliteli Buchenwaldu nebo politruk, kterej na otázku, jak si představuje politickou činnnost, s infernálním výrazem odpoví "Zajímat se o kluky!". A další a další a další. Skupinka relativně slušných herců, kteří představují roj socialistickejch důstojníků, lampasák-sportovec, kterej má na každým prstu deset buchet a proto ho nechtěj vzít do strany, hodnej fotr Zounara, kterej tu vojnu žere ještě víc než synek, a zlá matka Vejmělkový, která má tolik rozumu, že se dcerušce snaží zabránit, aby si vzala budoucího lampasáka. Jo a šílenej podplukovník Štěpnička, kterej řve a buší do stolu, aby bylo vidět že strana a armáda jsou neústupný. Mám takovej pocit, že kdyby nepřišla ta naše slavná sametová a na vojnu by se muselo do dneška, po Chlapcích a chlapech by následovaly hromadný úprky od odvodních komisí a na buzerplacech by se naopak začali množit japonští turisti s videokamerama, aby si natočili něco, co nikde jinde neuviděj...

plagát

Bony a klid 2 (2014) odpad!

Že je Bony a klid 2 nebetyčná sračka a že v celým projektu šlo jenom o to vytáhnout pár chechtáků z těch, co měli rádi "první díl", mě ani tak nevadí. Co mě děsí daleko víc je to, že podobným způsobem dopadly v podstatě všechny "dvojky", "navazující" na dobré předrevoluční klasiky. A pořád to kdosi nechce pochopit a vznikaj další a další podobné nesmysly, které záměrně míjím, ale pak stejně neodolám a po dvou hodinách lituju ztracenýho večera (prachy za kino tady nedám, tak nepoučitelnej zase nejsem). Co bude příští "skvělý" pokračování? Pravnuci a pravnučky Jakuba Skláře, jak provozujou bordely v Krušných horách? Vnuk na radnici, kterej šéfuje developerskou firmu? Vnučka za pultem, která maká v supermarketu i na Štědrý den? Plastová kavalérie, kde krachuje zemědělskej podnikatel? Vzpomínky na špenát, kterej zakázala Evropská unie? Kdo ví, ale těšte se. Určitě se něčeho podobného brzy dočkáme !

plagát

Sanitka 2 (2013) (seriál) 

Filip Renč je dobrej řemeslník a natočit akci prostě umí, takže tohle pokračování předrevoluční klasiky nedopadlo tak příšerně jako většina ostatních, ale opět se ukazuje, že na hodnoty se nemá šahat a že pokud takový pokračování není přímo na škodu, je minimálně zbytečný. Kromě novýho vozítka pro saniťáky v podobě vrtulníku a pár slušně natočenejch šukaček si ze seriálu nepamatuju vůbec nic, a při slově Sanitka mi v hlavě naskočí mladý Hanzlík a nikdy to nebude jinak. Tak proč vlastně pokračování? Na druhou stranu, proti druhýmu dílu třeba Bony a klid je to přímo geniální dílo.

plagát

Velké sedlo (1986) (seriál) 

Když jsem onehdá na nějakých našich lokálních městských slavnostech zahlédl Ivana Vyskočila, který ve staré autobusácké uniformě kočíroval veteránskou Karosu, měl jsem nutkání jít za ním a říct mu, že se tehdy na Velkým sedle k Palyzovi zachovalo jako hajzl. Pak mi ale došlo, že se podobných otrapů jako já asi musí zbavovat každou chvíli a že už mu stejně pořádně naložili v České sodě, nechal jsem si svůj "geniální" nápad pro sebe a šel vymýšlet jiné, podobně "inteligentní" krávoviny. Nutno ale přiznat, že právě postava Jiřího Sikity dávala sice poměrně příjemnému, ale natahovanému a místy i nudnému seriálu aspoň trochu šťávy a že kdyby Vyskočilova postava neoplendovala kolem ženy hlavního hrdiny, nedělo by se těch já nevím kolik dílů skoro nic a epopej by se smrskla na půlhodinový záběry na kroužkování ptáků, kontroly přehradní šachty, opravy gazíka nebo cesty pěšky z nádraží na přehradu. Ale vzpomínky na dětství a na pěkný záběry přírody mi zase nejsou nijak nepříjemný a takhle někdy v sobotu po obědě před tím než usnu si ten či onen díl v pohodě nechám přeběhnout před očima. A pěším výletem kolem přehrady Kružberk někdy kolem babího léta bych taky nepohrdnul