DarthArt

Neuvěřitelně smutný a depresivní seriál. Doktor Jandera je skrz naskrz klaďas a v rámci dobové povinné propagandy i poctivý komunista a Jaromír Hanzlík ho zvládl tak brilantně, že je snad jeho životní rolí. Ředitel záchranky má obrovské charisma a Josef Vinklář se s ním definitivně zbavil odéru mizery Cvacha. Doktor Skalka je samozřejmý fenomén na ženský a jeho citáty z Ovidia stoprocentně okopírovaly stovky donchuánů z celé ČSSR. A do příběhu povinně negativního Petra Kostky alias okopávaného bývalýho pilota RAF se podařilo vpašovat trochu pravdy o tom, jak se komouši prasácky zachovali k takovým lidem. Takže mu vlastně celý národ fandí a nemusí ho ani moc mrzet (BACHA SPOILER), že mu Jandera nepodá ruku, když zdrhne na prohnilý západ. Senzační postavy jsou taky milovník zatoulaných pejsků Pudil nebo saniťák Korejs, který fantastickým způsobem rozbíjí držky nalitým rváčům v nočním baru. Celý ten přitažlivý, i když jak říkám, smutný svět k dokonalosti doplňují loktařská, i když nešťastná doktorka Hudečková co touží být Janderová, ale chladný kalkul vítězí (dnes by byla zřejmě nějakou finanční ředitelkou), a Janderův tchán, na kterého když se podívám, na čtrnáct dní přestávám pít pivo. DOBRÁ PRÁCE !

Možná mě bude někdo kamenovat, ale myslím, že pět hvězdiček nemusí nutně dostat jen deset nejlepších kusů v dějinách filmu. Spíš by se s nima měly orazítkovat všechny záležitosti, který dosáhly určité dokonalosti (pokud nepočítám krajnosti typu Okres na severu). A v rámci českého socialistického seriálu to Nemocnice na kraji města určitě je. Fantasticky rozehrané zápletky, euforie a facky ze života každého z nás, na svou dobu nulová propaganda, solidní výprava, skvělí herci ve své nejlepší hodince, tady je prostě všechno. A samozřejmě dělostřelba hlášek geniálního doktora Štrosmajera, podle kterého by se měli učit všichni doktoři, i ten namyšlenej třicetiletej floutek, kterej mě onehdá skoro vyrazil z ordinace a myslel si jak tím zapůsobí na sestřičky, i když má MUDr. jenom protože jeho fotřík rozhodl, že to bude dobře vypadat v rodinným životopisu. Nemocnice na kraji města je prostě fenomén a mám takový pocit, že ve svým ranku už ho nikdy nikdo nepřekoná ! ----- P. S. : Novodobé pokračování (aspoň to první) Nemocnice patří k těm méně průserovým svého druhu.

I když je seriál o dělníkovi-sklářovi a jeho povedených i nepovedených ratolestech skrz naskrz prolezlý povinnou propagandou, přesto se jedná o jeden z nejlepších našich seriálů vůbec. Přístup Šéfcirkla je příjemně lidský, jeho dělnický smýšlení je spíš naivní než nějak vykalkulovaný a poutavý osudy jeho dětí, vnoučat, pravnoučat a postpravnoučat se proplétají dějinami severočeského pohraničí tak zajímavě, že kdyby se psal rok 1989 a míň, dal by se klidně použít pro výuku dějepisu. Takovýhle seriál se ale musí brát i s dobovým odérem (a navíc ne všechno na dělnickým hnutí je komunistický a totalitní), jako celek ho hodnotím sakra vysoko a chvílemi ukápne i slza, že současný televizní veledíla mu nesahaj ani pod kotníky. Což lze říct i o hromadě vynikajících herců, kteří se dneska taky někam vytratili. P. S. - Celý seriál samozřejmě naprosto patří úchvatnými Jiřímu Krampolovi.

Strana nařídila "natočte seriál o kombajnérech, ať je vidět, jak jsou důležitým článkem našeho socialistickýho zemědělství" a tak se jde na věc. Že to bude k hovnu? Co sedá dělat, dělňoši do fabriky taky nechoděj s nějakým nadšením, ale bouchat musej. A my jsme takový dělníci lidový zábavy. Nevadí, že to nemá žádnej děj, hodíme tam pár scének se svačinou, nesocialistickým kombajnérem a kámošema kombajnérem-donchuanem a kombajnérem-nesměloušem. Stádo před bednou to sežere, protože má možnost maximálně přepnout na záznam ze sjezdu ÚV, tak co? Komouši na chvíli zavřou hubu a třeba nám dovolej natočit i něco normálního. Dobrý herci jako Hanzlík, Menšík nebo Filipovský jsou taky zvyklý, že občas musej zašaškovat v podobný nestvůrnosti a babičky před televizema budou rády, že viděj svý favority a stejně maj doma starý krabice, kterejm nejde zvuk, takže je jedno, co tam ty postavy budou plácat. Jo a navíc, až budem točit ty exteriéry, pojedem do nějakýho JZD na jihu Moravy a na Slovensko, kde se zas přežerem a nachlastáme až do mrtva. Takže co? Bylo by taky, dobrý, kdyby nás jednou komouši poslali točit něco na ten prohnilej západ, ale to se asi nedočkáme. Tak aspoň ty kombajnéři.

Ne že by Inženýrská odysea byla nějaká výhra, ale oproti bratříčkům ze severu a z radnice se tady přece jen něco děje a chvílema i člověk některý figuře fandí nebo nefandí (i když v rámci určitý obsesivní potměšilosti). Výprava je samozřejmě úplně na hovno a milánskej veletrh se řeší zdí polepenou krepovým papírem, salónek v mezinárodním hotelu jsou dvě židle a na stole prospekty z Aeroflotu, a syrskýho obchodníka představuje Pavel Bobek, namazanej na hnědo. Přece jenom ale v seriálu hrají nějak smysluplní herci (ne jenom zatvrzelý komouši) a postavy se chovaj jako normální lidi (aspoň některý). Nepřijdeme samozřejmě o spoustu bizarních postaviček typu tajemník z ÚV, kterej hlídá, aby vynález století nešlohli kapitalistický rabiáti, schizofrenní učitelka, která se k smrti bojí "mamičky", nebo západem zkaženej floutek, kterej podrazil svůj socialistickej podnik a na veletrhu se mezi krepovým papírem nosí jak Rockefeller. Celej kabaret tak nakonec zachraňuje charismatický Michal Dočolmanský, jeho šéf-socialistický obchodník Jiří Adamíra nebo rozervanec Petr Kostka, kterej je sice komunistickej ředitel, ale, světe div se, má i negativní vlastnosti. Podtrženo, sečteno - Inženýrská odysea sice není tak strašnej průser jako Muž na radnici nebo dejme tomu Plechová kavalérie, ale že by to bylo na oscara, tak to zas ne !

Okres na severu, akorát ještě mnohem hůř nahranej a zahranej. Buchvaldek má stejnou patku jak Zounar v Chlapci a chlapi, dělnicky hlasitej místopředseda Bláha řve, aby bylo vidět jak je pevnej, další figury si nelze zapamatovat, protože předváděj stejný herecký výkony a dialogy jak poslanci na XXXV. sjezdu KSČ. "Filmaři" se tentokrát vysrali byť i na jakýkoli náznak nějaký výpravy a destrukci historickýho města plánujou a páchaj dokola pořád ve třech ulicích. Nejvíc pobaví, když angažovanej architekt prohlásí, že město (Kunštát) nemá žádnou cennou historickou architekturu a je lepší ho přebetonovat, a záhy se objeví záběr na centrum Berouna, jednoho z nejhezčích starejch měst co znám. Bejt scénáristou, režisérem, schvalovačem, radši bych se obloukem vyhnul městu Vlašim, jehož zdevastování údajně bylo předlohou pro tenhle šílenej seriál. Po přejetí tohohle veledíla mám chuť se jít totálně ožrat do seriálový hospody Na Símalce, ale bohužel, kunštátský komouši zbourali i tu. A v panelákový herně, co tam stojí místo ní, je dneska víc automatů než půllitrů a prej z prdele tam maj nad výčepem pověšenýho Husáka. Dobře jim tak !

"Kultovní" rej bizarních postaviček, jaký jen tak někde neuvidíte. Skálopevnej tajemník, kterej má nejradši knedlíky s vajíčkama a celej seriál mele poučky z Rudýho práva. Rudá bestie manželka, za kterou bych to tajemníkovi snad všechno odpustil. Rudá bestie dcera, kterou nejvíc sere, že má přes fotra protekci a radši se odstěhuje do Třince, kde žádnou tlačenku nemá. Filzofickej manžel, kterýho sere to samý a on zas sere rudou bestii tajemníkovu manželku. Tajemníkova sekretářka, která je tak soudružsky skromná, že se stydí jít koupit lístek na kolotoč. Sekretářčina kámoška ze sekretariátu, která neunese, že na ni sere podtajemník, kterej prej je něco mezi Retfordem a Tichonovem. Sekretářčin bejvalej, kterej se na ni vysral, když byl kápo u svazáků a měl tudíž přístup k mladejm pionýrkám. Bejvalýho kámoš alfa-samec, kterej kromě kočiček provozuje taky bonový čachry. Tajemníkův šofér, kterej je chytrej jak rádio a nesocialistickýho Schelingera v rádiu by poslal k lopatě. Sekretářčin milenec, kterej kromě toho že je taky skromnej, nemůže pochopit, že tajemník musel jeho fotra v osmašedesátým odstavit, protože nedržel linie strany. Prozatimní ředitel chemičky, kterej se střese jak sulc, ale když dostane vlastní tatraplán, najednou je boss. Předák z chemičky, kterej chodí tajemníkovi donášet a mluví správně dělnicky humpolácky. Tajemníkův zástupce, kterej chce bejt taky ředitelem chemičky a neúspěšně manipuluje okresním výborem. Ředitel fabriky, kterej se ve funkci natolik nafoukl, že si nechá od svazáckýho bosse dohazovat kočičky a pak jde do basy a k popelářům, odkud ho zachrání tajemník. Ouřada z restaurací a jídelen, co se ohání stranou a když zjistí, že machroval na tajemníkovu dceru, posere se až do nohavic. Architekt panelákovýho divadla, co je z tajemníkova proslovu tak posranej, že je prej tajemník lepší teoretik architektury než Kroha. Předseda národního výboru, co správně soudružsky řve a tluče pěstí do stolu. Senilní zemědělskej tajemník, co je tak nasranej na svoji podřízenou, že se radši vzdá funkce, než aby podřízenou vydusil a uhnul tak ze svý stranický čestnosti a spravedlnosti. Rudá ideologická čarodějnice, která se musí vzdát funkce, protože jejího syna zavřeli za šméčko s valutama. A nakonec infernální postava Láďa Kalabus, kterej sice tajemníkovi za války zachránil život, ale dneska tajemníka nenávidí, protože ho při kolektivizaci a v osmašedesátým nenechal zlikvidovat všechny sousedy ve vesnici. TAK MI ŘEKNĚTE, KDO BY ODOLAL?

Nevím jestli je to na komentář pro CSFD dost, ale z celého filmu si pamatuju jen klepání na čelo při scéně, kdy hlavní hrdina (asi) jede na srstnatých mamutech egyptskou pouští k pyramidám. Víc opravdu nevím, jen snad to, že to nebylo tak příšerný, jak jsem předpokládal. Takže co, je to málo? Možná jo, ale množství mých vzpomínek na film taky asi o něčem vypovídá, ne?

Relativně slušné scífko, nechápu ale kult, který se kolem něj zvedl. Snad je to osobou "kontroverzního režiséra", snad seriálem stejného jména, ale pro mě Hvězdná brána byla docela slušným dvouhodinovým odpolednem, které se dá jednou za pár let zopakovat. Nic víc, nic míň. Ale na Emmericha dost dobrý.

Kdysi jsme na Den nezávislosti nadávali jako psi, po dvaceti letech si člověk tak nějak zvykne a po Emmerichově "vývoji" Independence Day považuje za "ještě docela slušnej film". Hodně mu pomáhá charismatický Will Smith, který naštěstí má v ději dost prostoru a ve spojení s přece jen docela zajímavým vizuálem emzáků a jejich "autobusů" se na první Emmerichův "první slavný" film dá docela koukat. Neubudu komentovat nablblý "kult prezidenta", nablbý vlastenecký kecy a podobně, jak bylo řečeno, Emmerich se ode Dne nezávislosti bohužel dost vyvíjel a zmíněný žvásty z roku 1996 dneska působěj už relativně mírně. Jen mám pořád takovej pocit, že náš drahý Roland má ještě pořád dost potenciálu zvednout tlak pravým fanouškům sci-fi a že v chystaným Dni nezávislosti 2 a dokonce Dni nezávislosti 3 nás ještě dokáže nasrat víc než bychom si mysleli.