r_t_fish

Vlastně bych tomuhle dlouho očekávanému filmu dal poctivých 80%, ale sci-fi "s raketama" vzniká málo a většina je navíc úplně nablblých. A přes všechny výhrady k přehnaně tlačeným rodinným emo scénám, k blockbusterově vysvětlujícím dialogům mezi postavami, které si coby elitní vědci v kosmu vysvětlují fyziku pro první stupeň základky, k na efekt vypočítaným a doslova neuvěřitelným zvratům v ději, k nevyužitým postavám, přes to všechno jde o nejpůsobivější podívanou za posledních několik let, tedy minimálně v 70mm verzi. Dlouho jsem si hollywoodský velkofilm takhle neužil a vlastně nechci být objektivní a analyzovat stejně chladně, jak Nolan vyprávění konstruoval. Jako dítě od malička hltající sci-fi, knihy o vesmíru a filmy jsem vlastně nemohl nebýt nadšený. A ani astrofyzika nedostala moc na frak.

Osol pláč. Podzimní sklizeň Festivalu otrlého diváka, Aero 2. 11. 2018

Pravdepodobne (temer jiste) nejkrasnejsi film vsech dob. Popisek v zahlavi zustava terminologii trochu ztracen v prekladu, par slov se da najit na artfilmu. Poklady k nalezeni na diskuznim foru zde.

První půlhodinu se film tváří jako lobotomizovaná kombinace buranské komedie Smokey and the Bandit s existenciálním útěkem Kowalského z Vanishing Pointu, nic než nekonečná honička a neschopná policie v louisianských močálech. A potom to začne - thriller, kde nic nebyla náhoda a pomsta hlavního hrdiny se naplňuje s nemilosrdnou trpělivostí. Poslední třetina nejen podmořsky připomene neo-noirový klenot Noc postupuje, ale zůstává pevně v kolejích drsné 70s žánrovky. Hlavně nečíst místní popis obsahu, který prozradí všechno, co se má divák dozvědět až na konci.

Starší bratr Magnolie. Esence 90. let, v dobrém slova smyslu.

Adaptace vlastni divadelni hry pro dva herce, ktera proti puvodnimu minimalismu (resp. absenci jakekoli vypravy) stavi na pravem opaku. Vyrypajev si po predchozi snove poeticke Euforii zkusil experiment s vizualne prehnanou klipovou estetikou MTV, ktera pusobi velmi povrchne - zdanlive. A po opakovanem shlednuti se kyslik dostava do krve stale vice, osobitost a ucelenost si podava ruce se stale aktualnim zadumanim nejen o vztahu k okoli.

Uf! Smal jsem se trochu nervozne.

Grand Prix Johna Frankenheimra zustava velkolepejsi, rozmachlejsi, s dramatictejsim dejem a celkove asi nejlepsim filmem ze zavodnickeho prostredi. Ale Le Mans mu slape na paty dokonalou kamerou, uzasnym zachycenim doboveho prostredi kolem zavodu a dokumentarnim popisem divaku i zakulisi. Poutova pomijivost docasneho kocovneho mestecka pusobi az melancholicky a v sekvencich z trati se taji dech. Navic tam zavodi supersporty ze zlateho veku automobilismu a s detskymi vzpominkami na stejny film uvadeny v televizi se neda BD verze srovnat. ***** A neda mi to, abych po par mesicich s odstupem komentar jeste trochu neupravil. Srovnani s Grand Prix neni uplne fer, kazdy film miri trochu jinam. Le Mans pokladam za nejdokonalejsi "automobilovy" film, ktery kdy vznikl. Nasazenim McQueena, ktery si ho vysnil a vybojoval (skoda, ze na vlastni Porsche 908 musel najmout ridice a nemohl zavodit naostro), a hlavne obou stabu - na jedne strane filmaru, na druhe zavodniku a mechaniku. Prolnutim skutecneho zavodu rocniku 1970 s fikci, cistou dokumentarni reflexi doby nenasilne podanou v hranem pribehu. Kazdy zaber krici do sveta, ze tohle tocili srdcari.

Skoda rezie. Neustale odskoky k vysvetlovacimu stolu s vazickou ve stylu "nad dopisy divaku" hodne ubiraji plynulosti vypraveni, pritom samotny scenar podle romanu Mesicni duha Segeje Pavlova nemusel byt vubec spatny. Psychedelicke sceny z versmiru jsou krasne a prekvapive dobre natocene, kamera misty kouzli a atmosfereru dobarvuje hudba genia nejen industrialnich ambientu Eduarda Artemjeva.

Anderson vypráví tak, že jsem během filmu často zapomínal dýchat, druhou projekcí jsem se dobrovolně nechal rozložit na atomy. Kombinace až fyzicky nepříjemných pocitů a situací, nervozity, roztěkanosti, zkratek, úchvatných obrazů a naprosté jistoty, kdy má režie pod kontrolou každý záběr, každé gesto, každý zvuk a mrknutí kamery. Filmařsky dokonalé, dotažené, hypnotické. A samozřejmě Phoenix, který jako by takhle prožil celý život, se stejně uvěřitelným Hoffmanem. Čistá temná krása. (Výstižný věcnější komentář viz Marigold).