r_t_fish

Audiovizuálně působivé - poctivé oldschool interiéry, vydařené triky, krásné brutalistní budovy a interiéry, zajímavá práce se světlem, povedený sound design. Ale ten scénář.

Radost! Po vsech strankach vydarene prevedeni komiksu do filmu s atmosferou, ktera by se dala krajet jako sudetska mlha. Zadne sklouzavani do popu, ale sychrave temny pribeh, vytvarna stranka krasnejsi nez v puvodnich knihach a postavy zive jako sousedi ve vsi, kde i kameny maji pamet. Diky, ze jste si s Nebelem dali takovou praci. (A kdo vyrostl v jesenickych lesich, hral si s vlackama a obcas melancholicky sleduje vanici za oknem hospody, hodnoceni si muze vynasobit dvema.)

Na campové stupnici ovšem poctivých 5/5. Emzáci, náplavka, únosy, horor, Brdy, Denis Richards s Vašutem, paranoia, kouzla nechtěného. Nablblá, ale krásná bonboniéra.

Sunshine pokládám za vynikající sc-fi a bráním ho celé roky, Ex Machina je přeceněný, ale pořád velmi dobrý film. Tenhle pokus o komornější Arrival se ovšem rychle zvrhne v jalové béčko, nic slabomyslnějšího jsem neviděl od Trhala (zmutované) fialky dynamitem v roce 1995. Jeden bod za několik působivých scén ze "zóny".

Nejkrasnejsi projekce MFF KV 2012.

Nadcasove, stylove, moderni, uzasne a jako vsechny Melvillovy filmy velmi osudove.

Sedm let! Sedm let neštěstí a příprav filmu, aniž by si tvůrci za tu dobu položili otázku, jestli dává nějaký smysl. Atmosféru přitom tvůrci nevzali za špatý konec, především díky kameře M. N. Joncka. Ale ten scénář! Nevývoj postav a slepenec bubákových klišé, na jaké nepřistoupí ani dvanáctiletá emo puberťačka. *** Spoiler: Když už to vypadalo alespoń na jednu slibnou indicii, že by za vším mohl stát jeden manipulátor, který ostatní vodí prostřednictvím internetového chatu, byla to marná naděje: když na obrazovku píše kdokoli z města, prostě v místnosti rachotí klávesnice, podobně jako když dřív všechny počítače zobrazovaly zeleně na černém pozadí za zvuků jehličkové tiskárny.

Zpočátku pomalá a nesnesitelně vousatá komedie. Brzy se ovšem rozjede série gagů a filmových citací (německý expresionismus!:), která typický špionský příběh staví na vedlejší kolej a čím dál víc směřuje k velmi dadaistické šarádě. David Niven, Orson Welles a geniální Peter Sellers proplouvají vizuálně nepříčetnými scénámi a lokacemi a závěr graduje v groteskou říznutou psychedelii. Pro milovníky estetiky 60. let a divných filmů povinnost.

Tahle surreálná poezie už nezestárne. Umění zkratky využité naplno, scény s jedinečnou atmosférou a téměř každý záběr bych chtěl mít v životní velikosti navždy na stěně.

Původní Malej Quinquin byl zjevení. Geniální rozborka detektivního žánru, vnořená do typické Dumontovy malebné krajiny, vynikala absurditou, filosofickými postřehy i významným mlčením. Pokračování nevstupuje do stejné zátoky, původně komorně vykreslený mikrosvět působí o něco zkarikovanějším dojmem. Opět ho ovšem obývají více než méně postižení jedinci a radostné je shledání se všemi oblíbenými postavami z minula (vážně, se všemi). Také se tentokrát neustále neumírá, spíše naopak. Tahle vážná groteska ladně přechází mezi humorem Panique au village a hloubavým příběhem o lidskosti, nezvaných hostech a konci světa. O závěrečném Velkém Finále se jednou bude učit ve školách.