LadyPupu

Umístění v červených číslech je nesmysl, zas tak úchvatná podívaná to není, ale koukat se na to těch 40 minut v klidu dá.

Možná ze mě mluví zášť, kterou aktuálně cítím vůči poště, neboť už 3 týdny čekám na balík, který někde zašantročila, takže zde zobrazené oddělení lemplů, jejichž pracovní náplní je šifrování adres psaných analfabety, mě až drásavě irituje. Nicméně pokud se filmařiny týká je tahle povídka jasným důkazem, že i přes skvělé obsazení lze stvořit příběh slabý jak 5x vylouhovaný pytlík s čajem. Pár opravdu vtipných dialogů celkovou plytkost a banální pointu opravdu nezachrání.

Jak mě první série víceméně srala, tak mě druhá bavila. Matásek má navíc dar "zrání", díky čemuž vypadá líp než před dvaceti lety. A to mě taky ba.

Oficiální text distributora je slušně napsaný, ale v podstatě jde o to, jak se tři nadržení puberťáci snaží dostat do postele Vilmu Cibulkovou a tím se zbavit břímě svého panictví. Pár highligtů to má, stopáž je únosná, tzn. lepší průměr.

Krásné dny, krásné chvíle... Jen oni dva. Dva osamělí lidé, kteří se potkali, protože to tak mělo být. O kolik jinak člověk vnímá krásu, když je sdílená. Silná, až do bolesti. Že je pomíjivá? Ne. To, co v člověku zůstane, i když třeba jen v záblescích vzpomínek, se stává jeho součástí a zničí je až smrt. Slámovi se podařilo skrze ledovou vodu vytvořit film plný hřejivých momentů. Pro mě důkaz, že s novodobým českým filmem to ještě není tak úplně špatné.

Bezobsažný nelogický blábol, který by možná nebyl tak zlý, nebýt příšerného scénáře, neumětelské režie, totálně šíleného střihu a recyklace béčkových "hvězd". Pavel Kříž s bizarním účesem vypadá celou dobu, jak když se trápí (což je jeho standardní herecký kukuč) a jeho obsazení do role rockera je úplný fail. Vlastně vůbec nechápu obsazení rolí, když půlka herců je předabována, za druhou zpívá někdo jiný a u některých je dokonce použit dabing i zpěv někoho jiného zároveň. Ztráta času.

Drha měl rozhodně napozorováno a nažito a dokázal to ve svých filmech zužitkovat beze zbytku. První polovinu jsem sledovala bez dechu, neboť to je život sám. Perfektně vykreslené charaktery, emoce, zoufalé kroky, směšné činy, které je jedinec schopen udělat v případě, že toho druhého ztrácí. Drásavě nepříjemné. Jenže pak přišla tahanice o děti a s tím spojené (pro mě) nepochopitelné jednání Víznera, který sveřepě trval na tom, že chce do své péče syna, dcera ho vlastně přestala úplně zajímat a to mi přišlo nesmyslné a v rámci jeho jednání odporné. Každý milující rodič bojuje přece o všechny své děti a ne jen o jedno. Jeho afektované výlevy směrem k manželce "chci Míťu, dej mi Míťu" mi začaly po několikátém opakování lézt na nervy a původně pětihvězdové hodnocení sunout níž a níž. Samotný (velmi nepravděpodobný, potažmo nelogický) závěr vyššímu hodnocení nepomohl...

Děkuji (!!!) Cinemartu, že mě nepozval na projekci. Při představě, že bych musela sledování tohohle plytkého, unylého blábolu s kostrbatým scénářem a chybějící dramaturgií absolvovat v kině, na mě jdou mdloby. Hvězda za pěknou výpravu a lokace. Jinak je to čiročiré peklo u kterého mě zajímala celou dobu jedna jediná věc - hráli v tom ti herci dobrovolně?

Já evidentně nejsem duchovně připravená adeptka, protože když slyším slova jako citová propast, tantragram, kundalinní energie atd., směju se jak debil. Slečny se nesmály, zato se nechávaly dobrovolně odháčkovat, což v případě guru Polívky lze pochopit. Vzhledem k jeho přítomnosti a k tématu, které mě zajímá (ať již pro naivitu věřících, či schopnost jedince manipulovat s davem) pro mě zatím nejlepší díl druhé řady.

Dva smradi sežerou kus uzenýho, nůž po krájení fláknou neumytej zpátky do zásuvky, matka pak zbytek mastnýho uzenýho jebne na váhu a tu taky neumyje a pak přijde domů otec a oznámí, že v mase byl "botulin", načež se snaží jed z těla jednoho ze synů vyhnat lehce gestapáckýma metodama. Kdyby se šlo do detailů, tak by zrovna týhle rodině mohl bejt nějakej botulin ukradenej, poněvadž by dřív než by se otrávili, nakazili žloutenkou. Baka jednohubka na téma "Našim ani muk."