LadyPupu

Jaromír Soukup sám o sobě řekl, že je moderátor z leknutí. Dalo by se to brát jako sympatická sebereflexe, kdyby se v souvislosti s ním dalo o nějakém moderování mluvit...

Všiml si vůbec někdo, že oproti umírněnému Ustinovovi či elegantnímu Suchetovi připomíná Finneyho Poirot v některých momentech gesty, dikcí (o knírku ani nemluvím) Hitlera? Při jeho závěrečné řeči jsem se nemohla soustředit v podstatě na nic jiného než na tu strašidelnou podobnost... To je ale jediná vada na kráse téhle klasiky, která (obzvlášť s původním dabingem) jinak nemá chybu.

Atkinsonovi role Maigreta sluší čím dál víc...

Jsem z toho trochu zmatená, protože první polovinu jsem víceméně protrpěla, ovšem druhá je za plný počet.

Proč to má dva díly, když se v tom prvním celkem houby dělo? S hodnocením počkám. Tu jednu hvězdu můžu doplnit vždycky...

Na tom si zase někdo zlomil hlavu... Uznávám, že peklo bylo ztvárněno moc pěkně, ale jinak se teda jedná o další vánoční opruz, který si rozhodně v repríze nepustím.

Cesty osudu mě nedávno zavedly do Benešova na vlakové nádraží, kde mají ceduli: Zákaz kouření!!! Kuřák je toxikoman, který vážně ohrožuje zdraví a pohodu lidí ve svém okolí. A někdo k tomu přisprejoval: JSI ČURÁK. Pod tou cedulí stála baba a hulila jak starý kamna. Tak tohle mi přišlo daleko víc zábavnější, než tenhleten pořad, kterej jsem vůbec nepochopila a jehož natáčení se buď a) nikdo nechtěl účastnit b) ty, co Waldemara pamatujou, jsou už skoro všichni mrtví. Jinak nedovedu pochopit to směšně poloprázdné studio. Jo a btw. sledování tohoto pořadu taky ohrožuje zdraví a pohodu lidí ve svém okolí.

Po přečtení zdejších - povětšinou negativních - komentářů jsem se docela bála, co za sra*ku si to zase pustím. A tak jsem projekci odkládala... Jenže silvestrovský televizní program byl natolik příšerný, počasí venku jako na jaře, že pohled na sníh (alespoň v rámci filmu) byl dost lákavý. Za mě spokojenost, i když od teď už nechci mít asi nikdy postaveného sněhuláka u domu...

"Mně stačí normální rodinný domek o dvou bytových jednotkách..." Skromná Bohdalová natupírovaná tak, že vypadá, jako když se zkoušela česat ručním granátem, táhne tuhle baka story stejně jako stavbu s grácií sobě vlastní. Nebýt jí, nebylo by na co koukat.

Text k obsahu psal evidentně někdo barvoslepej, protože balónek byl modrý, ne zelený, to ale nic nemění na tom, že příběh je to opravdu poetický... Čti nemastně neslaný, poetikou odpovídající 80. létům, kdy se takovéhle filmy točily, neboť vyhladovělý divák byl rád za cokoliv, co se na obrazovce hýbe. Zde vybočuje z nudy maximálně tak výkon Moniky Kvasničkové, která byla nejen hezké děvče, ale docela nadaná herečka a přítomnost Martina Krba, kterého jsem platonicky milovala už od dob My všichni školou povinní.