noby

Cyklisti. Kurýři. Jedou na kolech. Jedou rychle na kolech. Jedou svižně na kolech. Jedou spěšně na kolech. Jedou ve zběsilém tempu na kolech. Jedou kvapně na kolech. Jedou o závod na kolech. Jedou energicky na kolech. Jedou fakticky rychle na kolech!! Jedou na kolech. Jedou chvatně na kolech. Jedou riskantně na kolech. Jedou odvážně na kolech. Jedou arogantně na kolech. Jedou lehkovážně na kolech. Jedou svižně na kolech. Jedou rychle na kolech. Z přečtení toho komentáře byste měli mít stejný dojem jako z filmu. Jo, a jedou tam na kolech. Rychle.

Trapná variace na teenagerský film s rádoby speciálním tématem s povinnou alespoň zvracecí scénou (proč, USA, proč?!), neobjevným sebeobjevováním, unylou romancí a cool fazonou. Z nějakého důvodu, jehož významnou částí bude asi Anna Kendrick, jsem si to ovšem pustil i podruhé.

Sympatické, velmi příjemně obsazené, lehce plynoucí, trochu depresivní, trochu přehnaně optimistické. Místy bolavě trefné, místy plytce kýčovité. A Zach Galifianakis, nehrající svého blbečka (i když ho může někdy připomínat), se cení.

Nebudu mít chuť to vidět někdy znovu, ale neměl jsem žádný problém to sledovat do konce. Takže…meh.

Vždycky mě potěší, když najdu film, který je přímočarý, a zkrátka poctivě natočený. Ano, v tomhle najdete dokonce i hlubší otázky a svědectví, ale díky bohu jsou tam jen tak mimochodem a nezruší sebe ani zbytek filmu.

Na blbou oddechovku to dokonce příjemně překvapilo.

Neurazí, ale nenadchne, ale neurazí. Ale nenadchne. Ale neurazí. Pokud tedy nechcete brát cestování časem moc vážně.

Filmů, které se snaží oscilovat mezi žánry a identitami, třeba tu akčním bijákem, tu drsnou fraškou, tam komedií nebo civilním příběhem, vzniká v poslední době až běda. Přímočarý film je z minulého století, ne? Naštěstí se to ale čas od času nějakému filmu i podaří, a Seven Psychopats je rozhodně jeden takový. Film, který každou půlhodinu sám sebe rozloží, aby se složil v něco trochu jiného, a možná se po pár takových otáčkách k něčemu i vrátil, celou dobu je bizarní, střídá černý humor s filozofií a reflexí, a při tom všem nemá problém být čitelný ani zábavný.

Nekonečná sbírka klišé, která jedno klišé rozbíjí, aby s ním druhé budovala, třetímu se smála, ale zároveň se k němu přiznávala… Sbírka postav, které jsou na tom zhruba podobně. A tak nějak to všechno dohromady docela příjemně funguje.

Brilantně podchycená, celou stopáž hutná výpověď o problému společnosti, v ostrých hranách hladce přecházející v efektní pointu a závěr. A navíc pointu pro mne nečekanou, což vždycky potěší :). A s množstvím skvělých detailů jako bonus. Rozumím dalšímu filmovému kultu.