noby

Nějak se mi podařilo odfiltrovat asi povinné (jinak si to vysvětlovat nechci) americké zvracení a pár méně, ale přeci nízkoúrovňových vtipů, a většina, co mi zbyla, byla mile ztřeštěná bromance z cestováním v čase v modelu Back to the Future. Scenáristicky neinvenční, ale s překvapivým množstvím dobrých a skvělých momentů i hlášek, kterými jsem se bavil málem celý film. A nejlepší otázka všech dob ke zjištění, jestli hrdina právě cestoval v čase: What color is Michael Jackson?

Já na Tarantinovi nikdy moc neujížděl, a nutné vystřílení téměř všech postav, provázené prolitím třikrát většího množství krve, mě opět spíš otravovalo. Jenže zbytek filmu to bohatě vynahrazuje. Od komických vložek o všedních problémech KKK, přes úderné hlášky, po stavbu příběhu i příběhů epizodních. A zejména a v první řadě, negři všech druhů a poloh, kteří bokem tak trochu nenápadně rozkládají western.

Doufal jsem, že se pobavím u trochu zvrhle stylizovaného filmu, což se chvílemi dařilo. Na druhou stranu, chvílemi mi hlavou běželo jen „cože?“

Od takového filmu se samozřejmě očekává, že všechno, co nepokazí hrdinové, se pokazí samo, a v tom film nezklamal. Herci ho taky táhli spíš nahoru. Co mi trochu pokazilo dojem, byla překombinovanost, ač jistě úmyslná, a zmatenost.

Jednoduchá, lehce sebeparodující akční komedie na jedno použití. Na výplň času v autobuse to bylo fajn. Dojem poněkud snižuje postava Willisova parťáka, která je na můj vkus blbá už příliš.

Áčkové béčko. S plusovým bodem za to, že hlavní hrdina může být celý film v helmě.

Čím jsem starší, tím jednodušší filmy preferuji. Náladu na čistě konverzační filmy mám málokdy, a většina těch zajímavých mi leží v kolekci a čeká na vhodný čas. Pozemšťan mi byl puštěn, když jsem na něj náladu neměl, v prvních minutách nudil, a přesto svojí nesmírnou silou v jednoduchosti dokázal obrátit můj dojem v nadšení. Nebyl jsem šokován, nezpůsobilo mi to žádné náhlé prozření, ba ani to nepřineslo nic nového. Ale film, který bere tak jednoduchou premisu, a na ní bez námahy staví silné, ale ne šokující myšlenky, které dokáže podávat v jednoduchých výrazech, a s až neuvěřitelnou lehkostí umí pokládat těžké otázky, nemůžu hodnotit jinak než plným počtem.

Po prvním zhlédnutí jsem ohodnotil dvěma hvězdami. Už moc nevím, proč. Včera jsem viděl podruhé a skvěle jsem se u tohoto nenáročného kusu bavil. Dal bych i čtyři, tak tedy zvedám ze dvou na tři :).

Komorní drama a spíš naznačená komedie (což ale není na škodu). Filmaři i herci zručně vystavěná posmutnělá atmosféra bezchybně drží celý film, příběh plyne jak má…ani nevím, proč jsem se od čtyř hvězd přiklonil ke třem. Asi že mě vytrhly scény u zrcadla, mám na ně nějakou alergii.

Rádoby hluboký pohled do nitra zabijáka, který z psychopatického dítěte zmorfoval v oduševnělého muže, v pravou chvíli plného lásky, aby divák neměl problém se s ním ztotožnit. Jako předkrm se podává dětství drsné, seč to jde, možná ještě o něco víc. Hlavní chod zajistí několik základních příběhů o mafiánech, z nichž vidíme, kdo je hustej. A jako zákusek se všichni čtyřikrát zradí, a protože to přece už dneska nestačí, navrch hodíme ještě pár zvratů pro diváka. A ještě trochu promícháme chronologii, jak se sluší a patří. || Dvě hvězdy za to, že ač celek nefunguje, v některých momentech je vykreslení přeci jen docela podařené, a za dobrý výkon v hlavní roli.