Recenzie (867)
Marley a ja (2008)
Feel good komedie přeplá časem do soicálního dramatu. Super zahrané a opravdu jsem měl při sledování pocit, že půjdu minimálně na silné čtyři. Závěrečný, patnáctiminutový srdcebol mě usadil zpátky do reality, že většina filmů není podle Vašich představ.
Star Trek: Discovery - Návrat Klingonů (2017) (epizóda)
Inu, že by to bylo něco zvláštního.. Ale piloty žádný Star Trek seriál neměl vydatné, vždy si daná série hledala cestu a musel jsem jí dát i čas. Uvidíme dále.
Kong: Ostrov lebiek (2017)
Totální bordel, u kterého chápu všechny složky jeho účelovosti, ale nedokázal jsem se přenést přes takové plýtvání materiálem a potenciálem. Dementní chování postav, zmatečná sktruktura, spoustu hurá akce, aneb velmi často kladená otázka během projekce, proč to sakra děláte??? Naštěstí se na plátně hýbe plejáda skvělých a sympatických herců(totálně nevyužitá, krásná Brie Larson!!), hraje trefně zvolený doprovod a jsme svědky mnoha nápadů v zajímavých sekvencích. Všechny složky však prostě postrádají dohromady jakýkoli smysl.
Pasažieri (2016)
Huh. Ne, tak tohle ne. Nadějná expozice, uspěchaná kolize. Snímek se pak postupně transformuje v klišoidní vyvrcholení a komické rozuzlení. Hodně předvídatelné, značně neoriginální a postupem i nezábavné. Nejzajímavější scéna (bazén v nulové gravitaci) je pro děj totálně nepodstatná, což podtrhuje celkovou nevyzrálost nedobré scifárny.
Dunkirk (2017)
Aneb přeplav si svůj průliv. Film ve vás pomalu vyvolá pocit, že nebýt přítmí sálu a promítacího plátna, být vás přímo na místě, skočíte raději do vody a poplavete. Hrdinství, tíseň, inferno, útěk. Nolan to tam znovu poslal. Je to magor, klidně bych se na film takové velikosti a takového mistrovství vydržel dívat dvakrát delší dobu. Jo a je to též darebák, hrozně nás napínal. Hardy a plachtění navždy. Prosím o konečně režisérské vyznamenání (glóbus/plešoun) pro Nolana a herecké pro Hardyho (jenom za to, jak hraje pouze očima by si to zasoužil, nemluvě o jeho hlasu).
Vojna o planétu opíc (2017)
Chytře, odvážně, důrazně, tak trochu jinak.. Velkofilm jak ze zlaté éry brutálních bijáků první Planety, Star Wars, Indyho.. Postavy nejsou jen loutkami scénaristy, sloužící k pobavení, ale jednají, mění se, žijí a my jim držíme palce, nemáme je rádi, smějeme se s nimi, truchlíme.. Skoro plnej kotel dávám za odvahu v dnešní mega uspěchané a přetvářkovo - pozlátkové době tvořit tímto stylem, který boří bariéry mezi novými technologiemi a klasickou filmařinou. Zatím si nechávám hvězdičku rezervu, neboť Úsvit mi přišel v mnoha detailech více konzistentní, s jasnější tváří a bez toliko logických bot. Maurice je bůh.
Absolvent (1967)
The Graduate nejdřívě pozvolna a postupem času až běsně graduje v nevídaný nátěr. Nejvíce je to vidět na ústřední postavě f a m ó z n í ho DH, který si z počátku filmu volně kráčí prostorem, aby po prvním nakopnutí začal žít a na konci vyloženě sprintoval. Skvělá hudba, skvělí herci, inovativní kamera, dravá režie. A TA ATMOSFÉRA šedesátek. Spoustu důvodů, proč takový film vidět. A ne jednou.
Vo veľkom štýle (2017)
Komediálním vrcholem je obchoďák, filmařským rozuzlení podfuku a jeho následné vyšponování. Dannyho parťáci těsně před smrtí s notnou dávkou sebereflexe a bez zbytečné patologie.
Život (2017)
Smíchejte Vetřelce, 2001, Sunshine a Gravitaci, udělejte ze vzniklého mišmaše slabší vývar a po chvilce bublání dostanete Life. Ani okatě (ale příjemně) vykrádající hudba, snažící se, sympatičtí herci a skvělé vizuálno (kamera, triky) nezakryjí banální režii a chaboučce hyperneoriginální scénář. Jednotlivé scény fungují dobře, kolikrát skvěle a atmosféricky, dohromady však BOHUŽEL nevytvoří konzistentní celek. Vzniká průměrný a nelogický mišmaš, který je dokola zachraňován jmenovanými herci, již ale nemají moc co hrát. Naštěstí mě to zvrhle bavilo, k tomu láska k žánru, úvodní a závěrečná sekvence zachraňují vetché tři hvězdičky.
Krotitelia duchov (2016)
Chtěl jsem napsat, že to vůbec není tak špatný, až jsem s blížícím se koncem došel názoru, že to není moc dobrej film. Škoda, z reinkarnace legendy a jednoho z mých velmi oblíbených dvojsnímků se stal rozplizlej guláš. Dvě hvězdy s odřenejma ušima za Chrise a jeho vesměs povedené scénky (I hate coffee vede), zbytek povedených fórů, camea a nostalgii. Hodně slabý kafe, takový blátíčko, co se snaží být stále vtipné a v jízdě, nakonec ale působí k smíchu jinak, než byl původní úmysl.