kinderman

Špatné to není, ale než přijde ke slovu zemětřesení, jehož záběry díky Thalbergově pověření opravoval sám D.W.Griffith, je třeba přetrpět spoustu pěveckých čísel. Dodavatel námětů pro MGM, Robert Hopkins, údajně na schůzi scenáristů vykřikoval: "Zemětřesení! San Francisco! Gable! Dámička! Kněz! Chápete? Zlatý důl!" Mimochodem, Gable závěr, kdy rozmlouvá s Bohem, nenáviděl, protože ho považoval za nemužný. Měl pravdu.

Olivia de Havillandová, kvůli které jsem film chtěl vidět, se v ději vyskytuje spíše sporadicky, a protože představitel titulní role F. March mi nepřišel zrovna ideálně obsazen, mou pozornost strhly výprava, kostýmy, Korngoldova hudba a herecké výkony ve vedlejších rolích: záporné duo v podání Claude Rainse a Gale Sondergaardové. Obzvlášť ten Rainsův smích byl vskutku ďábelský.

Wellmanovi se podařilo udržet moji pozornost, přestože toto rodinné psychologické drama připomíná ze všeho nejvíc divadelní hru Tennesseeho Williamse.

Při sledování tohoto filmu jsem trpěl podobnými pocity jako u bondovky Dnes neumírej. Zatímco v té šlo hlavně o hromadění odkazů na předchozí snímky série na úkor soudržnosti příběhu, tady si zase můžeme odškrtávat dosud žijící tváře hongkongské filmové akční školy 60. a 70.let (kdo to nepochytá, má šanci v závěrečných titulcích). K tomu Donnie Yen jako akční choreograf nechává okatě tahat za dráty v žánru městské kriminálky, kde to fakt nepůsobí dobře, o trapném CGI "pod koly náklaďáků" raději nemluvě.

"Don't mess with my heart, don't mess with my mind"- chytlavá ústřední písnička seriálu, který jsem poctivě odsledoval ani ne tak kvůli milostným turbulencím středoškolských hrdinů, kteří buď hledali jeden druhého, nebo sami sebe (případně obojí), jako spíš kvůli postavě starého Carlina. Bez jeho inteligence, racionality a empatie by se rodina brzo po přestěhování do L.A. rozpadla, bez jeho kuchařského umění by její členové patrně zemřeli hlady. Třetí série úpadková, Aiden hrající si chvíli na hrdinu Weirova filmu Fearless pobavil, stejně jako úvaha nad tím, jak dlouho by (vzhledem k průběhu jejich vztahu a citové nevyzrálosti) Spencer s Ashley vydrželo společné bydlení.

K hagiograficky pojatému snímku mě přitáhlo jméno Michelle Yeohové, na Bessonovi oceňuju fakt, že peníze z produkování akčních blbostí vrazil do takto ušlechtilého námětu. Žel, pokud je hlavní hrdinka celá léta internována v domácím vězení a kvůli nedostatku dramatických situací na to musíte jít přes manželskou love story (zprostředkovanou do velké míry pouze v rámci telefonních hovorů), dostaví se únava z opakovaných situací. Když už filmovou biografii nositele Nobelovy ceny míru, raději Wajdova Walesu.

Svým způsobem je tohle "dokumentární drama" fascinující sledovat. Dokud se režisér chová jako postavy jeho filmů (tzn. nemluví), je ještě relativně dobře. Jakmile ale spustí tu ufňukanou tirádu, ve které napřeskáčku semele vše od zrádných spolupracovníků, přes osobní frustrace, stýskání si, jak mu chybí festivalový lesk a ceny, přesvědčování (koho?), že jeho filmy lidem chybí, dojímání se nad sebou samým až k tomu zpívání, je to jenom pro otrlé. A největším paradoxem je, že za to opravdu nakonec cenu dostal!

Pokaždé úplně jiné, ale pokaždé za plný počet: druhá série Temného případu mi sedla ještě víc, i když byla vypravěčsky vystavěna tradičněji a motivicky (včetně rozvržení hlavních postav) si plnými hrstmi brala z Ellroye (třeba z L.A. Confidential a jeho výtečné filmové adaptace). Nejvíc jsem se obával toho, že sérii nebude režírovat jeden člověk, a výsledek by mohl vypadat nesoudržně, ale tvůrci si to pohlídali a předložili divákovi vybroušený neo-noir. Naposledy jsem podobným způsobem spoluprožíval osudy postav tuším u thrilleru Na odstřel.

Patetická, kýčovitá a pseudovlastenecká pohádka o tom, jak se všichni pobratřili na Hedvábné stezce. Cusack byl obsazen zcela nevhodně a vůbec netušil, jak má svou absurdní roli římského generála pojmout. Brody se naproti tomu domníval, že točí něco jako Gladiátora. V rámci reality show Hedvábná stezka hledá superstar si hrdinsky zapěl i Jackie Chan, když předtím zopakoval svůj "trik" z Police Story 3 (opření se o ženský hrudník v zápalu boje). Jo, asi uprostřed filmu je jedna zdařilá napínavá lukostřelecká sekvence. Toť vše.

Celý film je vystavěn na tom, že (a jak) se v jeho průběhu proměňuje divákovo vnímání hlavní postavy (znamenitá Rosamund Pikeová) a jaká k tomu tvůrce poskytuje vodítka. Není to tedy hloupé ani špatně natočené a závěr nepotřebuje žádné doslovnosti. Ještěže tady ale máme odborníky ("optimální konstruktivnost psychologie postav", proboha), kteří ve svém příspěvku natláskají spoiler na spoiler, že?