AgnesDee

Co to sakra mělo být?? Nejdřív zavře svýho psa do ledničky, pak se zamiluje do šílené Petry, která ji neustále stalkuje, pak se to dozví její přítel, který na to nehodlá reagovat a nakonec se naše úžasná (ne)hlavní hrdinka dvakrát napije, usne a nakonec si dá šlofíka ve sněhu, což se ukázalo, nebyl zrovna dobrý nápad. A ten pes? Po přečtení anotace jsem se těšila, že se super lesbickej film zvrhne v zombie apokalypsu, a pes z nějakého důvodu oživne jen tak na konci. A co ty super umělecký scény plný stromů, elektrického vedení a žehličky?? Co to mělo sakra znamenat?? Ale co, třeba jsem moc hloupá na to, abych pochopila tak super umělecký film. A málem bych zapomněla na ten šílený mix hudby a jeho hlasitost, přes kterou nešlo nic slyšet. Pokud na tento film narazíte, tak se připravte na těžký drogy a častý záchvaty smíchu.

Naprosto dokonalé, víc se k tomu nedá dodat.

Šíleně zvrácené, plné astrologie a velkého počtu náhod a omylů. Není to tak vtipné, ale i tak jsem se dost pobavila.

Naprosto dokonale vykreslená doba, skvělý styl kamery a hlavně úžasné herecké výkony obou hlavních představitelů.

I když jsem zapomněla, proč ženám rostou vousy, protože jsem to ze začátku neslyšela, tak i tak jsem si film velmi užila a velmi jsem se zasmála, hlavně při striptýzu Heleny Růžičkové.

Naprosto unikátní spojení komedie a komixu, Dana Medřická je dobře panovačná šmejdská a Sovák opět hraje na tu svou nevinnou notu. A záporák oblečenej jako Superman? To je taky dobrý vtip.

Z tohoto filmu mi nějak mrazí. Měla bych si vzít teplé prádlo!

Já sice muzikály moc nemusím, ale když se podívám na nějaký fakt hodně dobrý, dokážu ho ocenit. Tento je sice kvalitní, a respektuji, že je to první český muzikál, ale bohužel s ním mám pár problémů. Třeba taneční/zpívané scény. Kluci vyhrožují jinýmu klukovi, že mu rozbijí hubu, mlátí pěstmi do dlaní, ale tančí jako baleťáci. Když chci v divákovi evokovat, že to jsou fakt drsní hoši, kteří se nebojí někomu ublížit, tak choreografie bude vypadat drsněji, tvrději, aby vážně vypadali, že mají nato ho zmlátit, a nebudu tam skákat jak laňka na louce. Ale tohle je nic oproti tomu, alespoň pro mě nesnesitelnému, v té době jedinému možnému, komunistickému chování. Chápu, a ani to nemůžu filmu vyčítat, že se všichni chovají jako správní komunisti, individualita není možná a všichni se musí chovat a oblíkat jako ovce, nemůžu to vyčítat době, ve které se film odehrává, ale dneska to už působí strašně blbě. Občas jsem si musela zanadávat, jak bylo chování těch dětí naprosto odporné, jak Filipa málem zlynčovali jenom za to, že chtěl mít něco svýho. Ale když už si chtěl "jeho" majetek někdo přivlastnit (a tím myslím Honzu a jeho kumpány), tak to už by bylo naprosto v pořádku. Jsem ráda, že žiju v dnešní době, kdy mě nikdo nebude nenávidět za to, že mám nějakej vlastní majetek. P. S. : Nejvíc mě dostávali ti tři kytaristi, kteří se vždycky někde objeví, úplně strmně se otočí a hážou na nás ty svoje němý pohledy. Vždycky jsem se musela zasmát.

I když je film velmi povedený a jeho děj krásně jde podle Steinbeckovy předlohy, což je dnes už vzácností, musím filmu přeci jenom vytknout jeho konec. Bohužel nebyl tak dojemný jako v knize a kdyby se filmový Geoge zachoval stejně, jako ten knižní, film by nabyl více smutného a dojemného efektu.

Tento film by se mohl jmenovat "Když američan nespí aneb brečíme s američany". Je to dogmatický výmaz mozku, kterému by neuvěřilo ani pěti leté dítě postižené autismem. Chybí jakékoliv vědecké vysvětlení toho, co se jak a proč děje, případně jak se tomu lze bránit a co to vůbec vyvolává. Když někomu z postižených lékař nabídl pomoc, dotyčný jej odmítl s tím, že není žádný magor a začal hloubavě filosofovat nad svým zbytečným americkým životem. To, že američani jsou pohloupavý národ víme již dávno, ale to, že se dospělý člověk děsí k smrti komediální postavy Freddyho Kruegera, nebo dokonce chlapa v klobouku, je stejně ubohé a směšné, jako jejich představy o čemkoliv. Nesympatičtí postižení, kteří v jednom kuse brečí. Já se u toho nudila až se místy smíchy za břicho popadala. Občas jsem se málem pozvracela z demence těchto lidí a upřímně ze srdce jsem jim jejich trampoty se spánkem přála.