AgnesDee

První akční scéna nám Babyho představí jako nebojácného super řidiče, který ví co dělá a je ve své práci šťastný (i když jeho pohled na lupiče v bance tomu moc nenasvědčuje). Následuje veselá, skoro taneční scéna, kdy jde pro kafe, při které dokonce vidíme na zdech a chodníku slova z písně, kterou Baby poslouchá. Ale pak se to najednou zvrtne a Baby se změní v někoho, kdo je hluboce nešťastný, trápí ho trauma z dětství a i přes brýle jde poznat, že má smutný kukuč. Ve všech recenzích na tento film je řečeno, že od druhé poloviny to jde do háje. Já si myslím, že sestupnou tendenci to má od chvíle, kdy Baby poznal Deboru, protože se změní v zamilované pako, kterému téměř nic nevychází. Je sice pravda, že konec je naprosto skvělý, střih do hudby téměř jedinečný a Kevin Spacey zase boduje ve všech směrech (protože jinak to ani neumí), ale scénář tu hodně propadl formě. Je to trochu smutné, protože kdyby si dal Edgar Wright záležet i na scénáři, rozhodně bych tomu nemohla dát jiné hodnocení, než pět z pěti.

Atmosféra? Ano. Napětí? Na konci ano. Začátek filmu? Co to sakra bylo? Střih byl tak šílený, nepřehledný a chaotický. Nechápala jsem vůbec, co se děje. Harry Hole není ani zdaleka tak dobrý detektiv jako Sherlock Holmes nebo Hercule Poirot. Nedal mi jediný důvod k tomu si myslet, že je dobrý, když dobré otázky kladl až na konci filmu a ani moc nevím, jak k jeho dedukcím došel, jaká motivace ho vedla k jeho činům a proč se vlastně chová tak jak se chová. Co vlastně z tohoto filmu víme o Harrym? Že je alkoholik, měl přítelkyni a je dobrý ve své práci. Ale proč pije, čím se tak proslavil? Kdo mi na to odpoví, když nebudu chtít číst knihy?

Vizuálně to vypadá nádherně. Kontrast obrovských objektů s lidmi, kteří stojí hned vedle, šlo režisérovi už v Příchozích. Hudba je taky úžasná. Vzdává poctu původní hudbě od Vangelise a dává jí nový kabát. Zároveň přichází s něčím novým, a to je dobře. Ale celkově je film velice dlouhý, a jelikož nejsem moc velký fanoušek původního Blade Runnera, tak nejsem odvařená ani z tohoto dílu. Rozhodně není tak nudný jako jednička, ale kdyby se osekaly některé scény, určitě by to nebylo tak nudný.

Dvojice režisérů jsou rakouskými verzemi M. Night Shaimalana.

Pro mě je to nostalgie, protože jsem na Ozzym vyrostla. Střihu na druhou stranu rozumím, protože jak je divoká hudba, tak je divoký střih. A konečné Tonyho sólo? To je třešnička na vynikajícím dortu skoro padesát pater vysokým.

Velice realistický film, který se nesere s divákem a už vůbec ne s dobrým koncem. Postavy jsou determinovány a líbí se mi, že se děj zaměřuje na dělníka, obyčejného člověka s běžnými problémy, které občas zažije každý, a ne příběh ze smetánky.

Za noc se mi tento film rozležel v hlavě a musím uznat, že tento film se nijak extra nepovedl. Nemá ujasněnou zápletku (Hitch přijede, nabídne jí roli, v polovině filmu ji opět odmítne a už se o tom nikdo ani nezmíní; celej film se zvrtne do politického dramatu, do kterého Grace zkrátka nezapadá), ústřední pár, přesto, jak se ve skutečném životě milovali, se tady buď hádají, nebo se téměř nevídají, a nějaké konečné zjištění, že všechno se sere kvůli nějakému trůnu je prostě vycucaný z prstu a nepřesvědčivý. "Dojemný" projev kněžny Grace nefunguje. Když jsem ho poslouchala, tak jsem vůbec nechápala, co mi chtěla říct. Jediné, co se dá nějak pochválit, je výprava.

Neuvěřitelné!

Nehorázná nuda!

Co to bylo za konec? Tak divnej a debilní konec filmu se jen tak nevidí.