dopitak

Doba VHS, začínající Novy, pomalého nástupu televizního trhu. Tenhle film jsem tehdy neviděl. Tuctová komedie, která ani nezakrývá svou inspiraci v Někdo to rád horké (dokonce si v dabingu dovolili zopakovat okřídlenou větu "Nikdo není dokonalý"). Informace z konce filmu- Dabing: Michal Pavlata, Zdeněk Mahdal, Jana Šulcová, Bohumil Švarc, Magda Reifová, Alexej Pyško, Zuzana Šulcová, Helena Ditrtová, Jiří Kvasnička, Antonín Navrátil, Roman Novotný. Překlad: Pavel Šváb/Dialogy: Filip Jančík/Technická spolupráce: Petr Posolda/Zvuk: Luboš Fořt/Asistent produkce: Tomáš Suchánek/Produkce: Martin Livora/Režie českého znění: Bohdan Tůma/ Pro Lucernafilm vyrobila TS Production 1994

Zřejmě bude na vině špatný dabing ČT 2011, ale tahle komedie s jinak skvělými Grantem a Loren mě za srdce nevzala. Moc prostoru pro děti, málo pro vztah dvou největších hvězd. A mimochodem, ten hausbót vypadal mnohem líp v dřevě než napatlaný na šedo-bílo. Všimněte si i nepochopitelných zadních projekcí u statických scén.

Nevyrovnané! Hercům jako je Bartoška, Kačer či Vančurová, sekundují štěkaři na kterých je moc vidět, že ani těch pár vět nemůžou být nikdy přesvědčiví (sekretářka v prodejně Hyundai, stylizované výpovědi svědkyň). Povedla se ale část obsazení = Kraus jako ultrahajzl, Bartoška kmotrem, Švehlík coby nejmenovaný umělecký fotograf). F. A. Brabec je nejlepší český kameraman a v Boleru je to vidět, ale není dobrý režisér, a i to je tu hodně vidět. Nebojí se erotiky - tak schválně, kdy jste viděli v jednom filmu nahou Polívkovou, Seidlovou či Štefánkovou? Nejhezčí ženou filmu však zůstává poručík Lipčíková (Kristina Filipová, když odloží brýle), kterou se F. A. bohužel svléknout nepovedlo :-)

Podle mě nikoliv nejlepší zpracování slavného příběhu. Samozřejmě, setkání a propojení Martina Shawa s lehounce prošedivělými spánky a Glynis Barber je opravdu pikantní, Dalimil Klapka, Ilja Prachař, Ilja Racek, Zlata Adamovská, Antonín Molčík, Jan Skopeček, Stanislav Fišer či Jiří Štěpnička v dabingu (Filmové studio Barrandov dabing, 1986) jsou skvělí, ale filmu hrozně moc chybí atmosféra, a z močálů a blat trčí jevištnost a studiovost na sto honů. V tomhle byl mnohem lepší Fisherův film z konce 50´s s Peterem Cushingem a André Morellem.

Spíš nedopatření či zbytečnost než součást bonusů k filmu The Party's Over. Zřejmě v tom byla snaha o sebevyjádření se, kdo ví, to už nikdy nezjistíme.

Milá jednoaktovka bez jediného slova, součást bonusů na disku filmu Lunch Hour.

Málo sci-fi je vpravdě námětově převratných, ale Vyměřený čas je. Silným námětem se tak řadí k (výběr namátkou) filmům 451° Fahrenheita,Terminátor, Equilibrium, Matrix, Minority Report.... Jenomže neřadí se k nim zpracováním a už vůbec ne rozvětvením námětu do šíře. Nejdokonalejší kreditní kartu světa nevykradete, ale tady lze čas z životních hodin krást snadněji než lusknutím prstů. Pokud někdo denně pracuje, aby zítra mohl žít, asi těžko půjde do kasína, kde bude sázet několik století života do jediné hry (obzvláště pokud ty roky nemá, protože jako dárek dostal "jen" jedno století, ale to scénáristům nevadí), a když už by tak činil, tak jen těžko s pekelným klidem Justina Timberlaka. Zase ta obludná touha dnešních filmařů šokovat za každou cenu, i když za cenu dělání blbců z diváků. Herecky nezpochybnitelné, námětem převratné, detaily ubité.

Jeden ze dvou dokumentů promítaných na letošním Visions of light představil v lektorském úvodu divadelní režisér M. T. Růžička. Všichni předešlí festivaloví lektoři dokázali promítání obohatit, režisér Růžička se hned v úvodu hrdě přiznal, že se na svou řeč v podobě výpisků či taháku nepřipravoval, a to plamennější a živelnější (ale rozhodně zajímavý) byl jeho projev. V jednom však neměl pravdu, film Apokalypsa po tomhle dokumentu určitě vidět nemusím. Visions of light 2011, 11. listopadu

Kultovní filmy mohou vypadat i jinak, než jako Trainspoiting či Reservoir dogs. Konec ve stylu I got high či vyfilosovaný úplný závěr trochu klamou tělem, protože jako by k předchozímu příliš nepatřily. Škoda jen, že se scénář víc nesoustředil na neschopnost velkoměšťáků vegetovat na venkově, tahle střední pasáž mohla být vtipnější. Visions of light 2011, 11. listopadu

Jack nepřesvědčil, o to přesvědčivější byl Jacek (Jakub Macek) během lektorského úvodu k tomuto filmu. Hudebně a obrazově mi to dost připomínalo první Planetu opic, především pasáže, kdy kosmonauti putují neznámou krajinou, a pak samozřejmě ještě víc na konci před legendární pointou. Nesouhlasil jsem s lektorem jen v tom, že by postava, kterou ztvárnila Millie Perkins byla zbytečná nebo mě snad rozčilovala. Zhruba půlvteřinové vysvětlení na konci určitě neuspokojí každého, a vy si tak při spatření „The end“ řeknete: Sakra! Visions of light 2011, 10. listopadu.