Srdce temnoty: režisérska apokalypsa

Jeden ze dvou dokumentů promítaných na letošním Visions of light představil v lektorském úvodu divadelní režisér M. T. Růžička. Všichni předešlí festivaloví lektoři dokázali promítání obohatit, režisér Růžička se hned v úvodu hrdě přiznal, že se na svou řeč v podobě výpisků či taháku nepřipravoval, a to plamennější a živelnější (ale rozhodně zajímavý) byl jeho projev. V jednom však neměl pravdu, film Apokalypsa po tomhle dokumentu určitě vidět nemusím. Visions of light 2011, 11. listopadu (12.11.2011)

Na to, aké historky sme počuli o nakrúcaní tohoto legendárneho filmu sa mi zdá dokument o tomto "pekle" na Filipínach až príliš krotký. Ale zmyslom samozrejme nebolo hľadať v archívoch záznamy, kde sa herci pod vplyvom LSD naháňajú nahí so samopalmi v noci v pralese a tak podobne. Dozvieme sa toho pomerne dosť, napríklad aj to, že Fishburneov kamoš sa vrátil z Vietnamu, kde sa mu páčilo a odvtedy stále iba húli. Osobne ma dostali zábery z nakrúcania z Kurtzovho brlohu, napríklad aranžovanie scén s odťatými hlavami. No a chýbalo mi trochu toho pozlátka v podobe toho, ako film prijala kritika a obecenstvo a aké to bolo pre všetkých nakoniec veľké víťazstvo...A ide o popretie tvrdenia, či skôr výnimku potvrdzujúcu pravidlo, že dobrý film musí mať už v scenári napísaný definitívny koniec príbehu. (10.09.2018)

Krásná ukázka toho, že když má vzniknout něco velkého, je potřeba pro to něco obětovat. Nejen Francis Ford Coppola v tomhle případě šel přes neskutečné překážky, šel do velkého rizika, ale všichni, kdo s ním na filmu dělali a vydrželi dlouhé natáčení, si zaslouží poklonu. Dílo, kterému dali vzniknout, ale stojí za to. Stejně jako tento dokument o jeho natáčení. (26.02.2016)

Francis Ford Coppola dostal 30 miliónů dolarů, bezednou důvěru studia a excelentní scénář. A pak s jejich pomocí protáhl stovky lidí peklem, aby natočil dost možná nejlepší film o Vietnamské válce. Tentokrát mu to vyšlo, i díky fanatickému odhodlání a touze uspět. Přesto je z dokumentu cítit, že ke krachu bylo strašlivě blízko a vyhnout se mu podařilo jen zázrakem. Nebyl v tom sám. William Friedkin vyhořel s podobně ambiciózní Mzdou strachu a za necelý rok po Apokalypse pohřbil Michael Cimino svou kariéru Nebeskou bránou. Srdce temnoty je skvělá ukázka rozežranosti a megalomanie vrcholného období Nového Hollywoodu. Zároveň jde o sondu do časů kdy měli režiséři první a poslední slovo, a stejně tak zdůvodnění, proč o tohle privilegium na dlouho přišli. (27.07.2016)

Mimořádná přitažlivost tohoto dokumentu není dána jenom spletitými okolnostmi vzniku Apokalypsy, ale také výrazným osobním vkladem Coppolovy manželky Eleanor. Její otevřený komentář si krom maniakálních proporcí celého projektu všímá také čehosi znepokojujícího na Coppolovi samotném. Objevování temných zákoutí duše po vzoru Conradova Srdce temnoty, přítomného zde také díky ukázkám čtených jiným sebevědomým tvůrcem, Orsonem Wellesem, je možná ještě působivější než v případě Apokalypsy, kde autentický civilní nádech chyběl. K diskuzi nad dokumentaristickou etikou vybízí použití nahrávek pořízených bez Coppolova vědomí. Právě ony ovšem nejlépe poukazují na víru v neohrozitelnost „náčelnické“ pozice režiséra, již Coppola propadnul a neplánovaně tím napodobil plukovníka Kurtze. Člověk se až diví, že vypjaté natáčení neskončilo rituální vraždou. Velmi vážně pojatý dokument odlehčuje lehce přibarvené vyprávění Johna Miliuse a pár stěží uvěřitelných historek, které dokazují, že sebevětší množství drog a alkoholu nemusí být při natáčení nutně překážkou. Pohnutý vznik Apokalypsy ostatně vyvrací celou řadu mýtů, například ten o herci coby nejdůležitější osobě na place (s odůvodněním, že ho po týdnu natáčení nemůžete vyhodit). Harvey Keitel by mohl vyprávět. 90% (26.09.2009)