dopitak

Skvostná krimi, která by o dvacet let dříve natočená byla pěkným noirkem (ale zase bez hudby Ennio Morriconeho, i když tentokrát ani není tak výrazný). Pohybujeme se po Miláně, několika dalších italských městech, hodně v Paříži, a mrkneme se i na Côte d'Azur. Robert není vyloženě prototyp záporáka-hrdiny, jemuž vás tvůrci od začátku skoro do konce nutí fandit (bije svou ženu), ale nedokážete mu přát ani špatný konec, protože film jiného hrdinu nemá (italský komisař dr. Moroni to není). Jestli je ale něco z případu pravdivé, musí si každý odplivnout nad způsobem, jakým bezúhonný človíček využíval situace k obohacování - tři tisíce franků za přespání, na to by franc. daňový poplatník asi dlouho vydělával. Ještě si dovolím opravit obsah kolegy Karlos80, žádnou pistoli policie u Lutringa nikdy nenašla. Italská verze Bonnie a Clyde, jenom s hodně pozměněnými reáliemi. Lisa Gastoni tu není špatná, já bych si ale do role ženské, která A) je hlavní postavou příběhu a jejíma očima sledujeme děj B) Lutring je na ní závislej ___ představoval někoho víc sexy.

Naturalističtějších filmů jsem viděl už víc, ale uznávám, že trochu syrové to bylo. Konec je blbý. Frica měli picnout, stejně se v tom trochu vyžívali. Alespoň někteří a někdy. Silná je i scéna, jak se k nim blíží Němec, a jeden z nich mu panáčkuje za zády se saprem namířeným k zemi (má toto být pacifistické gesto?). Parádní kamera a střih, vnitřní monology by asi víc vynikly v originále /viděno v dabingu ČT 2003/.

Film dvou půlek, v té první na dálnici se jenom plká, ta druhá začínající policejní stanicí je bohužel kratší a kdyby mělo lepší pokračování než má, mohl by to být průměrný film. O netypickém obsazení se už kolegové zmínili, Pierre 15 let po svých nejlepších kouscích už prostě není, co býval. V tomto případě asi televize vědí, proč jej nevysílají.

Ačkoliv většina z nás asi bude znát spíš remake s Terencem Hillem, farář v malém italském městě bojoval proti komunistům a rozmlouval v Bohem nejprve jako Fernandel. Výborný dabing pánů Heřmánka, Donutila a Preisse posouvá film ke komedii, protože témata politických půtek, třídní nenávisti a masových nepokojů samo o sobě příliš radostná nejsou. Camillo a Peppone si dělají naschvály jak na běžícím páse. Známá je především fotbalová řež, vtipné je zvonění do starostova projevu. Další díly se bohužel českého dabingu nedočkaly, vyšly ale kolem roku 2010 na Slovensku.

Tyhle dvě hodiny mi nikdo nezaplatí. Nechte se nalákat plakátem plným nahých holek, zvučným jménem Mariny Vlady (ve filmu je jí skoro padesát!) a Krétou. Neuvidíte nic kromě pár zbořených sloupů a interiérů kdoví odkud. No ale ten artový přesah. Začíná prakticky už kníry kapelníka připravujícího slavnostní skladbu pro děvky a končí s titulky! O co ve filmu jde, a že neuvidíte ani pořádnou soulož, s tím se raději nesmiřujte, a nohy na ramena. Co je ještě horší, že v týmu madam Rosy nenajdete ani jednu pěknou šlápotku, jedna vypadá jak Klára Výtisková, všechny mají šíleně nastínované oči a vypadají jak zombie. Ještě, že nikoho nenapadlo svlíknout Marinu, protože těla má její tým jakž takž. Ve filmu se mluví anglicky rusky, řecky, a snad něco málo i italsky a turecky. Edit 22.2.2017: Je to vůbec možný, v pátek a v sobotu jsem viděl film, dneska tj. ve středu Nikos Koundouros ve věku 90 let zemřel. Tohle nemůže být náhoda. A byl to můj první film od něj, ještě mám ve filmotéce další. První hodnocení a komentář zde.

Napínačka obecná. Nepřišel jsem na nic, co by se filmu dalo vytknout. Výborná je především kamera. O lokacích a hudbě už se tu napěly ódy. Meryl ještě mladá, vypadá moc dobře. Hláškující Langmajer v prvním dabingu je asi nejlepší ze všech.

Skvělý jsou žáby. Jinak taková miloučká vsuvka mezi vážné témata. Ačkoliv vichřice je pro trouchnivějící budovu téma více než vážné. Cvrčci, cvrkejte, cikády křičte.

Šablona: pizza z několika příchuťových dílků, něco na způsob Love actually - taky v jednom dílku někdo zkape, aby na konci byli všichni relativně spokojení s tím, co si vybojovali___Jdeme po jednotlivých krajích, a čím více se zakusujeme dovnitř, tím víc se spojují další příchutě. Nedokážu se rozhodnout, jestli nenávidět Maxe, nebo Emily (tedy když pominu, že jí hraje Gemmička, kterou rozhodně měli svlíknout!). Asi ze života, ale nemusí tam patřit koks. Smutný zpívající taxikář a jeho žena, pár týpků z ghetta, jejichž osud je nám všem asi nejvíc ukradenej, starej umělec, který pečuje o hrob a chodí se sluchátky po nábřeží. Příjemná klavírní hudba.

Škoda, že hlavní postavou je Gordana (Milena Dravić), a ne její slaďoučká dcera Ana (Ana Simic). Takhle jsou nápadníky poněkud starší, ale velmi zachovalí muži. Lítá se tu jugoslávskou aerolinkou od moře do Bělehradu, je tu kemp pod borovicemi, kulturista Standa, plešatý uhlobaron a hlavně Bořivoj Šurdilovič Šurda (Ljubiša Samardžić) z legendárního Horkého větru. Tady j o pět let starší a vypadá opravdu jako gentleman, jenom si ho musíte přestat představovat jako Šurdu. Velká komedie to není, ale jako letní retro obdoba našich otravných Účastníků zájezdu to poslouží dobře.

Slušně to uteklo. Já jsem Viktor, čistič. A Benátky z okna koupelny. Jinak ale můžu zodpovědně říct, že známý seriál s Petou Wilson měl prostě víc prostoru vykreslit situaci, hlavní postavu i jednotlivé akce. A taky o dost hezčí hlavní hrdinku. Bessonův film není tak akční, i když drsnej je dost. Trochu jsme se chvíli ztráceli, ale vysvětlení nakonec spíš přišlo, i když se zpožděním. Třeba ty odstupy při výcviku, po propuštění, po samoobsluze.