betykabrdova

Kore'eda je opravdu přeborníkem rodinných dramat. Delikátní, emotivní a melancholický snímek, který jde ruku v ruce s režisérovým předešlým snímkem Zloději (2018), jak ostatně i sám tvůrce přiznává. Hned od začátku sledujeme podivnou skupinku lidí vedenou legendárním Song Kang-hem, jejichž osudy se stejně jako ve Zlodějích postupně více zaplétají a samotné postavy nám odkrývají své pravé tváře. Neskutečně lidský snímek s až překvapivými hereckými výkony. Především Lee Ji-eun (IU) a Gang Dong-won až překvapivě upřímně ztvárnili pocity a proměny svých postav. Jsem přesvědčená, že nikdo nedokáže natočit film o tom jaké to je cítit se součástí rodiny tak jako právě Hirokazu Kore'eda.

Full legit porno. Ani mi to nestojí za konstruktivní kritiku.

| “Jsme v nebi?” - "Ano" | Film co vám změní život. Příběh o jedinečné lásce, která nezná meze. Dva hlavní hrdinové se do sebe zamilují i přes rozdílné sociální vrstvy a komplikované minulost. A když už si myslí, že veškeré nesnáze mají za sebou a mohou se spokojeně milovat, objeví se další, tentokrát nevyhnutelná překážka… Překrásný to příběh o lásce, rodině, vytrvalosti, nevyhnutelné nemoci... prostě o životě. Dojetím jsem se v posledních minutách až zalykala.

Kdyby se mě někdo teď zeptal na filmové doporučení, jmenovala bych právě tento snímek. Smála jsem se, brečela, zírala do prázdna zmatením, udivením a především dojetím - všechno během jednoho filmového zážitku. Neskutečný bizár to je, ale také neskutečně povedený. Teorii multiverza film bez omluvy maximalizoval, aniž by ztratil emoční dimenzi točící se kolem intimní roviny hlavní hrdinky. V rámci každého vesmíru se najde postava, se kterou se dá sympatizovat nehledě na jejich ujetost a vzdálenost od naší reality. A že mnoho vesmírů se našemu vzdaluje jak jen může. Multiverse je ve filmu zpracován bezkonkurenčně. Nechybí kreativita a smysl pro humor, jež perfektně převádí na plátno vášeň, se kterou snímek očividně vznikal. Scénář je naprosto dokonalý. Všechno dává smysl ve správou chvíli, což dokazuje i skvěle provedená expozice snímku, kdy se detaily příběhu odhalují postupně, a film si tak udržuje plynulé tempo. Technická stránka filmu je pro mě opět bez výtek. Kamera, zvuk, scénografie i editing je vždy na místě a skvěle dokreslují bizarnost snímku svým propojením mnoha filmových žánrů, formátů, způsobů vyprávění, a vlastně celé kinematografie. Všudypřítomné symboly, ač sebevíce schované, jsou pouze třešnička na dortu. Michelle Yeoh je důkazem, že se dá na herecké špičce udržet po celou kariéru - tenhle film je dle mého názoru její magnum opus. Její představení jako Evelyn je naprosto dechberoucí a impozantní. Ale i ostatní herecké výkony jsou špičkové. Skvělá Joy v podání Stephanie Hsu mi hrála na city jak nikdo jiný poslední měsíce. Perfektně zahrála všechny emoční úrovně své postavy a představila nám tak jednu z nejkomplexnějších a nejatraktivnějších postav posledních let. Ke Huy Quan mě dostal ve všech univerzech jako nepestrobarevnější postava, která dokáže pobavit, překvapit i rozbrečet. Já i moje kamarádka jsme v kině probrečely dobrou polovinu filmu. Tenhle “giant, messy, group hug of a film” si mě naprosto získal a do snímku jsem se na první shlédnutí zamilovala. Pro mě je Everything Everywhere All at Once naprostý kinematický zázrak a pochybuji, že letos tento zážitek něco překoná. | “In another life, I would have really liked just doing laundry and taxes with you…” |

Jeden z mála hollywoodských remakes, co se opravdu povedl. Ačkoliv jsem francouzský originál neviděla, a obvykle jsem zastánkyně právě těch, americká verze tohoto příběhu mě absolutně sebrala. Dojemný scénář, krásný soundtrack a perfektní, sympatické herecké obsazení, které si padne na míru a září skvělou chemií. Moc a moc a moc se mi snímek z prostředí rybářského městečka líbil. Hlavní hrdinka a všechny její životní okolnosti byly krásně napsané a zahrané. Vznikl prostě skvělý feel good film. Oscar za Nejlepší snímek je tak dle mě zasloužený.

Na filmy z kouzelnického světa Rowllingové se vždycky těším, ač v současnosti už pouze z důvodu nostalgie. Bohužel tady neobstálo nic. Možná tak kromě jako vždy dokonalého Madse Mikkelsena. Mikkelsen je za mě jako Grindelwald lepší volbou, ale i tak film neskutečně zastiňuje případ Johnnyho Deppa, jehož kariéru Disney nezvratitelně poskvrnila. I když Mikkelsena miluju, ač kvůli jeho talentu či charisma, tak mi tam Johnny prostě chybí. Ve filmu mi dále vadí nekonzistence s předešlými pravidly světa. Mcgonagallovou ve 30. letech ještě možná zvládnu, jelikož byla už v předešlém filmu, co ale nepřekousnu je vymyšlení rádoby nadnárodní kouzelnické organizace a jejího předsedy, jež dělá jako co? Možná to bylo způsobeno mojí nepozorností, ale až někdy ke konci filmu jsem vykoumala, jaké volby se to vlastně dějí a o co sakra jde. Anebo to prostě bylo špatným scénářem. Většina filmu tak jako tak nedává smysl. Vizuálně to je samozřejmě skvělý. Svět nevypadá nudně, magie je konzistentní s předešlými filmy a v některých scénách film nabízí originální vykreslení kouzel. Ale to je samozřejmé minimum, bez kterého by film nemohl jít do kin. Vzhledem k budgetu a neskutečné popularitě série ani nemůžeme očekávat míň. Za mě je to zklamání, po němž se ani netěším na další film, který má tak jako tak předpokládaný a vlastně i obecně známý konec.

Všechno, co mělo potenciál, ztroskotalo na absolutní osekanosti děje. Když už se začínáme dostávat blíže k něčemu, co by bylo trochu zajímavý, scéna se změní a zase sledujeme něco jiného. Film působí nesouvisle a bez páteře. Michael Morbius je jediná postava jejíž jednání dává tak trochu smysl, ale zbytek je tak ohlodaný, že vlastně žádnému vztahu mezi postavami nevěříte anebo na vás působí bezcitně. Možná kdyby byl film delší (ne úplně 5 hodin, jak pár zdrojů proklamovalo), tak by byl prostor pro postupný vývoj a ne tenhle nesmysl. S nesouvislým či až nesmyslným scénářem se pojí i směsice pohledů jež místo doplnění příběhu, děj jen více táhnou dolů. Chápu snahu o thriller a krimi stránku z pohledu dvou detektivů, ale takhle čerstvě po vynikajícím krimi Batmanovi bohužel nejde jinak jak vidět především nedostatky. Celkově žánrové kolísání filmu mi hrozně nesedlo. Ze začátku to vypadalo na slibný horor, ale pak se to zvrtlo v předvídatelný, neděsivý a trapný maglajs. Vizuální stránka a celková atmosféra snímku mě taky zklamala. Temná atmosféra byla jen tak na oko a vizuální efekty byly buď matoucí, podprůměrné či naprosto nesouvislé po celou dobu filmu. Celé herecké obsazení tak nějak ujde. Matt Smith trošku dost přehrává a Jared Leto se naopak trochu zklidnil po loňském House of Gucci, ale to taky není kompliment. Ach jo, kéž by aspoň ty akční scény stály za to. Tohle ale fakt ne.

Perfektní zakončení celého seriálu. Tempo nekolísalo a Knight nás po celou dobu zasypával buď důležitými dějovými skládankami nebo atmosférickými montážemi, jež podtrhovaly už tak silné emoce. Poslední epizoda je rozhodně jednou z nejlepších z celého seriálu a je to monumentální zakončení (?) příběhu Thomase Shelbyho a óda pro Peaky Blinders. Neuvěřitelně dokonalý scénář. Vrcholová kinematografie. Perfektní hudební doprovod. Prostě naprosto epické finále jednoho z nejlepších seriálů.

Seriál se od začátku až do konce drží na naprosté špičce současné televizní produkce. Peaky Blinders jsou jistě žánrově nepřekonatelný magnum opus BBC. Ať už se jedná o perfektní herecké obsazení, jemuž nevládnou jenom dokonalí Cillian Murphy, Tom Hardy, či Helen McCrory, ale spousta dalších, jež nikdy nešlápnou vedle. Děj je nadupaný od začátku první série až do konce té šesté a jen místy kolísá s přehlédnutelnými nepřesnostmi. Scénář, kinematografie a veškeré prvky post-produkce ukazují, že Británie je v mnoha ohledech na stejné úrovni a výše, než Hollywood. Peaky Blinders a především postava Thomase Shelbyho je po téměř deseti letech od první série legendární - a oprávněně. I po šesti sériích a deseti letech, naprostá spokojenost. A až se mě někdo zeptá, co je nejlepší gangster seriál, moje odpověď je jasná.

Mei je sympatická představitelka reprezentující začátek dospívání, kdy se dítě přemění v puberťáka s širší škálou emocí a větším porozuměním. Partě kamarádek nechybí dětská naivita a strach z nenaplněných snů. Nákres party pubertálních kamarádek je naprosto skvělý s důrazem na přesně ty správné věci a maličkosti. Od kluků, tajných deníčků, hudební idoly až po bláznivé záliby a tajnosti. Každá z čtveřice kamarádek má naprosto specifické chování, které působí reálně. Jako příběh o přátelství se mi film moc líbil. Ale jako komentář na generační rozdíly a emoční trauma způsobené výchovou je v porovnání s loňským Encantem méně úspěšný a rozhodně ne tak hluboký. Navíc se příběh soustředí na jinou kulturu, která bývá často stereotypizovaná. V mém případě film až moc často podtrhával stereotypy, které čínskou a celkově asijskou výchovu obklopují, ale jelikož nepatřím k etniku a vyrůstala jsem v typicky středoevropské rodině, nemohu kulturní přešlapy (?) až tak moc posuzovat. Ale dle mého názoru rodinnou atmosféru vykreslují mnohem lépe V hlavě či Coco - dva Pixarové snímky, které rodinné drama vykreslují mnohem hlouběji. Ale i tak je snímek zábavný, dojemný a rozhodně se nebudete nudit.