betykabrdova

Jeden z nejlepších krimi thrillerů. Poutavý příběh, který vás dvě a půl hodiny donutí úzkostlivě sedět na zadku skvěle budovaným napětím a celkovou tísnivou atmosférou filmu. Neskutečné herecké výkony Hugh Jackmana a Jake Gyllenhaala tenhle film téměř vytáhly k dokonalosti. Jednoho sledujeme zoufale bojovat s unesením dcery a druhý postupně ztrácí naději a nervy při vyšetřování. Oba jsem je měla ráda i před Prisoners, ale díky neuvěřitelnému vtělení do jejich postav se u mě Jake i Hugh vyšvihli na jedny z předních příček současných herců. Závěr bohužel nebyl tak překvapivý a dech-beroucí, jak bych doufala. Především mi chybí vysvětlení některých aspektů příběhu, které tam bez vysvětlení nemusí ani být, protože takhle posledních 20 minut vypadá především jako sled náhod.

Film je jedinečný v pohledu na Batmana jako na detektiva a ne jako na superhrdinu. Ne pro nic za nic je Batman považován za anti-hera. Batmana vidíme minimálně bez obleku, ale ve filmu to funguje, jelikož to není snímek o Bruce Wayneovi, ale o Batmanovi. Pattinson je v hlavní roli na výbornou. Batman je již ve svém druhém roce působení, a tak je správně stoický a zneklidňující jako "hrdina" stavící na strachu svých protějšků. Batmana výborně doprovázela Zoë Kravitz v roli Catwoman - její postava je highlight filmu. Stejně tak vynikající byl ale Paul Dano jako the Riddler (Hádánkář), po jehož odhalení film nabral neskutečnou rychlost a já jsem do konce měla husí kůži. Obrovským plusem filmu byla atmosféra Gothamu. Jako v každém správném noir filmu má město vlastní osobnost, dýchá z něj špína, korupce a zločin v každé scéně a záběru. Perfektní kamera, práce se světlem a hudební doprovod, atmosféru jenom dokresluje. Giacchino se postupně stává jedním z mých nejoblíbenějších filmových skladatelů a Fraser se po Duně pouze rozjíždí. Reeves inspiraci očividně našel v Seven od Finchera a z filmu udělal spíše hutný, depresivní neonoir thriller než tradiční akcí nabitý superhero film. A ono se to skoro vydařilo, až teda na to že pár detektivních aspektů nedávalo vůbec smysl. K tomu se ještě přidá délka filmu, který se na začátku chvílemi táhne, ale pak se na vás navalí taková změť postav a zápletek, až si říkáte jak takovou kupu informací pochopí neznalec příběhu. Na jednu stranu se mi líbí, že nám byl Batman představen bez delší backstory, na stranu druhou příběh občas postrádá hlavu a patu při tolika zápletkách, zvratech a záporácích. Jako celek film funguje skvěle - jednu hvězdičku ode mě ale ztrácí.

Neskutečně naturalistická výpověď o dnešní ztracené generaci. Problémem dnešního mládí, nebo jak to aspoň my sami vidíme, je fakt, že jsme generací, která nebude mít lepší životní úroveň jak ta předešlá, ale naopak pravděpodobně horší. Horší šance se dostat na dobrou školu, žití v luxusu, či si užívat úspěch v práci, která nás baví. Ona to tak asi viděla i většina předešlých generací... jenže ty neměly sociální sítě a média nabízející obrovskou škálu možností k výdělku, úspěchu a štěstí.... tím pádem jejich naděje nerostly tak prudce, a ještě rychleji nezanikaly. Euphoria je autentickou výpovědí zoufalství současného mladí. Rue je perfektní hlavní postavou a vypravěčkou, která se v životě potýká s tolika sračkama, že aspoň malou částí sebe reprezentuje spoustu z nás. Řeší duševní poruchy, sociální sítě, drogy, sexualitu, gender, rodinné a přátelské vztahy stejně jako i vztah se sebou samotnou. Euphoria se soustředí především na těžkosti a znepokojivě vypovídá o realitě mnoha rodin, nejen v USA. Opakem realističnosti seriálu je barvitý make-up a třpytky spolu s častou psychadelickou prezentací. Kamera, různé úhly, střihy, světlo, barva, editace, hudba,... technické aspekty jsou úchvatné a žánrově bezkonkurenční. Stejně tak nepřekonatelné jsou i herecké výstupy v čele se Zendayou. Spousta jejích scén, především ve druhé sérii, mě brutálně poznamenala. Pátá epizoda druhé série se mi neodvratitelně vryla do paměti možná jako jedna z nejlepších seriálových epizod všech dob. První série byla naprosto dokonalou výpovědí o současném mládí. Ve druhé sérii se nám přidalo trochu očekávatelného dramatizování, ale na kvalitě to ubralo jen o ždibeček. Nemůžu se dočkat série třetí. | S1 - 90% | S2 - 85% |

Z MCU kolekce mi chybí opravdu málo kousků ke shlédnutí a trvalo mi dost dlouho než jsem si našla čas a především chuť na Ant-Man a Wasp. A ono se mi to líbilo. V rámci celkové série je to horší průměr co se týče dobrodružství a akce, ale z komediální stránky to předčí i některé mé oblíbence. Pravděpodobně v tom mají prstu Paul Rudd a skupinka kolem Michaela Peñi, jež říká jeden vtip za druhým, ale u filmu jsem se bavila. A to je vlastně hlavní. Film skvěle funguje jako dějová náplň a lehčí zabavení po emočně náročné Infinity War. A to je zhruba tak všechno, co jsme mohli od filmu očekávat a chtít. Žádné zklamaní.

Pixar vsadilo na jistotu a opět vydalo film o přátelství s poněkud prokouknutelnou zápletkou. Ačkoliv to není nic nového, i v rámci studia, a rozhodně se mezi Pixarovými filmy najdou mnohem silnější příběhy, v žádném případě to není zklamání. Je to stále hřejivé dobrodružství v příjemném prostředí. Krize mezi postavami a následná peripetie opět není nic převratného, ale díky nim se i z ne úplně sympatických postav celkem lidsky stávají půvabné bytosti. Mrzí mě nenaplněná podobnost s Call Me By Your Name, jež by příběh vyneslo do úplně jiného světa především kvůli významu a dopadu, jež by to mělo na podobu dětské animace.

Sony Pictures Animation navázalo na Spiderverse a opět světu ukázalo, jak v současnosti vytvořit originální a nápaditý animák. Nejen je film inovativní po grafické stránce, ale i příběhem představuje pro mě neohraná, důležitá témata. A to zábavným způsobem. Generační rozdíl v rodině je populárním tématem mnoha filmů posledních let, každopádně jsem to od filmu o vzpouře robotů nečekala. Nápadité, vtipné a naprosto padnoucí na současnou dobu. Postavy jsou sympatické a věřím, že nejsem jediná, kdo v potrefené rodince Mitchellových občas viděl sám sebe. Kromě scénáře a povedeného děje musím opět vyzdvihnout perfektní animaci. Sony svým originálním zpracováním dokáže konkurovat filmům z produkce Disney, jež v posledních letech nejsou zárukou úspěchu.

"After all this time?" - "Always." ... Na Harrym Potterovi jsem vyrůstala a stejně jako Daniel Radcliffe plánuji nejen knihy, ale i filmy představit svým hypotetickým dětem. Z těchto a dalších důvodů, byl Návrat do Bradavic kouzelnou nostalgickou cestou. Možná nejsem úplně objektivní, ale jsem přesvědčena, že Harry Potter je jako filmová sága naprosto unikátní zkušeností a zážitkem nejen pro fanoušky, ale i pro herce samotné. Vyplývá to nejen z dokumentu, ve kterém mladí herci dojemně vzpomínají na své dospívání, které sérii zasvětili jako spousta z nás, ale i ze vztahu, který mnoho fanoušků k HP světu stále má. Jako jó některé chvíle v dokumentu byly klišé a moc mi tam chyběla Dame Maggie Smith,... ale chronologické posezení s režiséry, vzpomínky mladých herců na práci s britskými legendami či celková rodinná atmosféra, kterou ve štábu utvořili, všechny nedostatky překonaly. Nostalgie je prostě silnější jak magie a já se smála a taky plakala u mnoha scén. Pro mě, Harrym Potterem vychovanou naivku, to byla kouzelná cesta.

Neskutečně povedená kombinace coming of age filmu a superhrdinského snímku. Spiderman dospěl s pomocí starých známých a vrátil se ke svým komiksovým kořenům. Snímek je dojemný, vtipný a neskutečně monumentální i přes všechna filmová klišé a fanservice. Willem Dafoe je neskutečný (jako ve své každé roli), Green Goblin je jeho rolí, a nedovedu si představit, že by ho někdo zahrál tak fantasticky. Měla jsem husí kůži po většinu filmu. Alfred Molina dostal ikonickou druhou šanci, a Jamie Foxx konečně pořádně zazářil v roli Electra. Pořádné představení multiverse se vydařilo na výbornou a já se nemůžu dočkat, co s tím v příštích filmech udělají. S Marvelem jsem vyrůstala. Od komiksů, přes animovaný seriály až k velkému plátnu...pamatuji si, jak se v našem lokálním kině Thor nepromítal, protože nás tam přišlo pouze pět. Po prvním shlédnutí No Way Home jsem téměř neschopná kritiky kvůli emocionální vazbě, kterou na tuto monstrózní ságu mám. Fanservice, včetně odkazů na komiksy, memes, fanouškovské teorie a další úmyslně nezmiňované aspekty filmu, se zdařila. Marvel konečně udělal něco dobře a po letech splnil svým dlouholetým fanouškům sny.

Asi jeden z nejvelkolepějších snímků současné kinematografie. Uchvátí nejen epická vizuální stránka, ale i neskutečný zvuk z katalogu Zimmera. Pro mě asi nejzajímavější hudební doprovod, který jsem kdy slyšela. Nelze ani slovy popsat některé herecké výkony. Na film jsem šla s minimálním vědomím o castingu a příjemně mě překvapil Bardem a především Stellan Skarsgård, který si mě každou svojí rolí víc a víc získává. Chalamet je avšak v hlavní roli nepřekonatelný. Jako herec neuvěřitelně roste a pokaždé předvede něco nového a dechberoucího. Denise Villneueva neznám tak dobře, po Arrival je to můj druhý film z jeho režie. Většinu jeho filmů mám ale v seznamu "Chci vidět" a díky Duně se na ně vrhnu co nejdříve. První polovina filmu utekla tak rychle, že mi některé spojitosti málem utekly jako neznalci knižní předlohy. Všechno do sebe nakonec ale zapadlo a všechny dějové linie mi dávaly nejen smysl, ale navnadily mě na pokračování. Po dvou a půl hodinách filmové euforie mi naskočila husí kůže, když Zendaya řekla, že to je pouze začátek. Druhý díl bych si dala okamžitě.

Neuvěřitelně napínavý a hypnotický film. Chytlo mě to hned na začátku a nepustilo až do konce plného interpretací. Murakamiho rukopis je ve filmu téměř hmatatelný, od příběhu plného mládí, sociálních problémů a milostného trojúhelníku, po neuvěřitelnou obrazovost. Některé scény si až zaslouží vidět víckrát (viz tančící Hae-mi pří západu slunce). Není to tak dynamické jako Parazit, je to ale téměř stejně mysteriózní a stejně výmluvné o korejské třídní společnosti.