Šakal

Strhující (jazzové) drama o touze po dokonalosti, uznání, respektu druhých.... Jednoduše snaze být (nej)lepším ve svém oboru, tj; stát se nesmrtelným. To za každou cenu. Tedy i na úkor vašeho soukromí, byť „slabší“ chvilka přijde, alespoň jednou za čas, na každého z nás. Svou všudypřítomnou živočišností nesmírně nakažlivé, z prostředí mému srdci tolik blízké. Věřil jsem, jak snaze resp. (ne)zdravé ctižádosti žáka A. Neimana na straně jedné, tak i té permanentní umanutosti, hraničící s fanatickou posedlostí, učitele T. Fletchera, dostat z lidí více, než se od nich očekává, tj; vychovat nového L. Armstronga, Ch. Parkera...., a to je pro mě, v těchto typech snímků, to nejdůležitější. _Finále, ve své jednoduchosti (stejně jako výkon samotného J.K. Simmonse) naprosto odzbrojující. Whiplash si u mě (v potu, krvi a slzách) vybubnoval 80%.

Více než nápadité kameramanské cvičeníčko E. Lubezkiho, obestřeno příběhem, který tu byl už tolikrát a mnohem lépe! Schválně jsem si počkal s rozsudkem do druhého dne a ....nic. Ten film se přes vás převalí, jak lavina přes base camp party horolezců, se stejným účinkem resp. dopadem. Nezbyde naprosto nic. _Méně Keatona, více Nortona resp. společných scén s E. Stone, ubrat na teatrálnosti (vím, jsme na divadle..), více skutečných emocí a spokojenost by byla o poznání větší. _Bezpochyby nejhorší resp. nejslabší Iñárritu. 60%

Hned na úvod předesílám,... ve světle zdejšího, poměrně rozporuplného přijetí, jsem se snímku poměrně obával a projekci oddaloval jak jen to šlo. Zbytečně. Fincher je zpět. Není to sice ten starý dobrý temný Fincher, ale i tenhle nový (překvapivě) sympaticky umírněný, byť chirurgicky přesný a plíživě znepokojivý (to samé platí o dvojici Reznor/Ross), držící se poměrně zpátky (vše ale třímající pevně ve svých rukou, to aby bylo dostatečně jasno) není nezajímavý. Ze starého dobrého Finchera si však ponechal to nejdůležitější. Zálibu v hraní si s divákovým očekáváním a následným jeho (ne)naplněním, tj; obratem o stoosmdesát stupňů. Nutno dodat, narozdíl třeba od The game, zde se mu to po celou stopáž uspokojivě daří a nevymiká kontrole. Něco mi říká, že nezanedbatelnou roli v tom sehrává i G. Flynn. Nemalá část z vás tu hořekuje nad tím, že snímek je chladný, odtažitý, odosobněný a to je jeho největší úskalí. Ano, přesně takový je, ale...já jsem zcela opačného názoru. Tohle je ta „jediná správná poloha“, jak zajistit, aby měl snímek patřičný dopad. Pike přesná ve všech polohách (teď nemám na mysli abecedu kámasútry, byť i zde bez námitek), kdo by to byl ještě před pár lety do bezelstné Jane z Pride & Prejudice řekl, Cronenweth se svou zbraní vládne jako málokdo, o dvojici Reznor /Ross jsem se již zmiňoval a tak jediný, kdo mi brání ve stoprocentní spokojenosti je, hádejte.... jednou. Gone girl je sice první snímek, kde mi Affleck nezpůsobuje dávicí reflex, tik v pravém oku a potutelný úšklebek od ucha k uchu zároveň, to je však spíše zásluhou scénáře (resp. charakteru jeho role) a zejména, znamená to pouze jedno. To, co jsem napsal._ Na knihu se nebývale těším. 88% [Ti rozmazlení náladoví frackové, mající nač si vzpomenou, jsou již beztak přesycení a tak bych si (Isherwoode) první a poslední záběr, ponechal pouze a jenom pro sebe].

„Vy ste taky moc pěkná. Máte např. moc pěkné....boty“. Faktem zůstává, že tohle bych spíše čekal od J. Vejdělka popř. (současné) M. Poledňákové než A. Nellis a naopak si troufám rozhodně tvrdit, v rukou P. Zelenky by se jednalo o nezapomenutelnou podívanou. Plivat na Revival však proto ještě nebudu. Nenáročný, kvalitativně notně rozkolísaný snímek, který kolem vás prosviští bez jakékoliv zpětné rezonance, o nějakém (hlubším) přesahu nemůže být řeč. Jako příjemná oddechovka na So večer, však poslouží naprosto spolehlivě. Ano, můžeme namítnout, že v současné záplavě paniců nanic, ulovených miliardářů, bestiářů, zkrocených krokodýlů ....vyčnívá jakýkoliv počin, jak strašák v čerstvě zaoraném poli, ale nakonec můžu konstatovat, že pozitiva, byť těsně, přebila negativa. To přes fakt, že pachuti jisté prvoplánovosti a lacinosti (když pominu fakt, že Alice dobrovolně rezignuje na jakoukoliv snahu o motivaci postav, postupný vývoj...) se divák jednoduše neubrání. Scénář rozhodně na nějaké ocenění zrovna neaspiruje, stejně jako se nevyvaroval opakovaným klišé (postava slepce začíná s postupujícím časem silně otravovat), Heřmánkovi s Polívkou vyžilé rockery (narozdíl od neúprosně stárnoucích bilancujících chlapů) jen těžko uvěříte a Geňa, ruku na srdce, do tohoto formátu jednoduše nepatří. Za to M. Krobot si svojí typickou roli užívá s noblesou sobě vlastní a M. Geišbergovi jeho rockera, chytající druhou (třetí?) mízu, bez problému uvěříte. Příjemným osvěžením je potom bezprostřední „malá prsatá“ J. Boková. To v případě V. Dyka, může divák pouze porovnávat, zda-li je horší zpěvák či herec. Na druhou stranu (byť do cílové skupiny mám asi tak blízko jako Ljuba Skořepová k zápisu do první třídy) si dovedu představit, že je to právě on, kdo něžnější části zdejšího (pubertálního) publika, přivozuje příjemné vlhko v kalhotkách a nevědomky je připravuje na letní olympiádu v nové netradiční disciplíně- hodu na (živý) pohyblivý terč. Pokračování, v podobě vyprodaného Strahova, bych se přesto jen nerad dočkal. Už kvůli faktu, že pouhá samotná představa protestující Z. Bydžovské, překonávající délku místního hřiště, mi.....zůstaňme u smířlivé fráze, „nedělá po těle dobře“. 60%

Jak vidno, Charlize Theron, narozdíl od zdejší pubescentní většiny, co slintá nad jejími fotkami popř. si ho honí u jejích videí, smysl pro humor a sebeironii nepostrádá. Mohlo to být sice ještě o poznání nekorektnější, ale za ten nadhled, humor všeho druhu, ANO i inteligentní, si S. MacFarlane body právem zaslouží. Tenhle netradiční pohled na zkurvenej divokej západ, kdy chlap spořádaně čeká dole v bordelu na svou šukající děvku (pardon dívku) a naopak ženská chlapovi vystřílí na pouti růži resp. kachničku, (na)učí ho střílet, sežene chlast a výživný koláček- nepostradatelné to ingredience při západu slunce, nepostrádá nápad, (ne)vkusně baví a to se počítá! Pokud (romantickou) komedii, tak takovouto, kdykoliv a kdekoliv. Ne nutně na divokém západě. A (děti) nezapomeňte...na pouti se umírá! Palec nahoru za SPOILER návrat do budoucnosti resp. Ch. Lloyda a nespoutaného Djanga resp. J. Foxxe. 80%[Btw, konečně jsem pochopil, proč měl Krakonoš stále po ruce, nejlepší přítelkyni sojku].

„No to racism“... trailer z tohoto nejnovějšího Chauveronova snímku, by se mohl promítat v přestávkách LM, místo pronášení, v úvodu zmíněného sloganu, největšími hvězdami, které se v současnosti prohání po nejrůznějších pažitech._Jj, říkám to pořád. Není nad to, strávit poklidné svátky vánoční, v nejužším rodinném kruhu. Třeba tak, jako zdejší, stále se rozrůstající, „Benettonovic“ rodinka. Bok po boku, společně k jednomu stolu, zasednou-Jackie Chan, Jásir Arafat, Bruce Lee, rabín Jácob, Muammar Kaddáfí, Benjamin Netanjahu a byť rodiče spoléhají resp. vkládají poslední zbytky nadějí, do nejmladší (nejchytřejší) dcery, do rodiny, zdá se, přibyde nejnovější přírůstek, v podobě „čokošoku“. (A)nebo ne?.. Chystající svatbu je nutné překazit stůj co stůj a tak hlavy rodin společně vyráží na ryby, probrat taktiku. S plným žaludkem se však přemýšlí o poznání lépe a k dobrému jídlu, již od nepaměti patří i kvalitní pití. A jelikož (říkám to pořád) alkohol sbližuje napříč všemi národy :-) a navíc se řídíte heslem „alkohol podávaný v malých dávkách, v jakémkoliv množství neuškodí“..., jsou to nakonec oni, kdo zachraňují sňatek. _ Byť snímek řeší notně ožehavé téma, nečekejte nic hlubokomyslného. Tady se jede, po celou dobu, v notně odlehčeném duchu. Upřímně, jednou za čas, když se to navíc podá takto nenásilně, why no?! 70% [Není, mezi místními uživateli, nějaký lingvista, co by přeložil, o čem se zpívá na závěrečné párty? Děkuji ,-)].

... a potom, že nejde točit ze současnosti a tvůrci jsou „nuceni“, uchylovat se k tolik vděčnému (po)totalnímu tématu. Jasný důkaz toho, že točit se dá skutečně o všem. Nápadité, hravé, přirozené, na nic si nehrající, plné všudypřítomného nadšení. Jasný důkaz toho, že v jednoduchosti je krása a síla. Musel bych zapátrat hodně hluboko v paměti, kdy naposledy jsem měl takovýto příjemný pocit, u sledování českého snímku. Pojedeme k moři působí jako svěží vánek v zatuchlých zdejších vodách a v kontextu všech těch paniců na nic, (u)lovených miliardářů, (u)kradených Dagmar, Babovřesek, (z)krocených krokodýlů apod.se téměř nechce věřit, že tohle natočil mladý český (debutující) režisér. Jak vidno, jde to i bez „celebrit“, s neokoukanými tvářemi a bez „skrytých“ reklam, neúprosně, na nás diváky, útočících v maximálně desetiminutových intervalech. Chyb(k)y by se samozřejmě našly (za všechny závěr), ale vše přebíjí ta upřímná snaha vyprávět příběh (tuším, minimálně lehce autobiografický) a absence jakéhokoliv kalkulu. To se potom snáze resp. tuze rády, přivírají oči..... 80%

Gary Oldman coby zkorumpovaný policista J. Grimaldy. Chlapík s neukojitelným apetitem resp. nutkavou potřebou ukojit kdejakou nenasytnou dámu resp. jámu, aby si nakonec uvědomil, že tu jedinou pravou, má resp. měl, po celou dobu vedle sebe. Leč na prozření už je příliš pozdě. (A)nebo ne? Romeo is Bleeding je netradiční neonoirovka s příjemným jazzovým podkresem, více než přesvědčivým G. Oldmanem a správně šílenou femme fatale L. Olin, jejíž zvonivý smích vás bude budit v noci ze spaní. Navíc, vidět její akrobatické číslo, při opuštění vraku auta, mistr útěků H. Houdiny, uzavřel by se před světem a ponořil do dlouhého tvrdého tréninku ._ Lehce nesoudržné, v prostřední části mírně rozvleklé, ale Medak to měrou vrchovatou dohání atmosférou, černým humorem, osudovostí, výtečným castingem a jako dobrý nápad se ukázal průvodce příběhem, v podobě vypravěče ve třetí osobě. Něco mi říká, že jsme se neviděli naposledy. Zajímavý komentář (pro mě): Gilmour93

„Když vás tu tak vidím, cítím, že mě zase potřebujete“... potřebujeme Karle! Doufám, že budete ještě dlouhou dobu plný sil, schopen rozdávat radost, protože až tu nebudete, zbude po Vás velké prázdno, které bude těžké zaplnit. Názory se můžou různit, ale jedno je neoddiskutovatelné. Karel byl, je a vždy bude, dokonalý profesionál a gentleman, ať už se ženou snídá, stokrát chválí čas, hledá démanty, učí se to zvládnout sám, odnaučuje se říkat ne, přislazuje si kávu, utěšuje plačící milenku, či sní o prvním líbání a prvních džínách. A byť, alespoň do doby, než někdo přijde s životodárným elixírem mládí, se nám těžko podaří, natrvalo vzepřít kalendáři, chtěl bych mít, mistře, i přes ty známky ve vaší tváři, v pětasedmdesáti letech, alespoň polovinu vašeho elánu. Zůstaňte, prosím, i nadále svůj.

Koukám, že je tady nějak přeVoříškováno. Já měl vždycky radši vanilkovou a hlavně, mě nikdy holky, co měly hlas jak vyřvanej frajer po nonstop večírku, co vyhulil krabku cigaret a pokořil kartón lahváčů, dvakrát nebraly. To rohatá čertice Alžběta Stanková, je jiné kafe. Od ní bych si rozsvítit resp. doruda rozpálit vocas, narozdíl od samotného Lucifera, klidně nechal.... _ Pryč jsou doby, kdy pohádka musela mít v prvé řadě příběh? Pryč jsou doby, kdy pohádka obsahovala lehkost, nenucenost, humor? Pryč jsou doby, kdy byl Petr Nárožný rebel! Pryč jsou doby, kdy pohádku sledovala celá rodina a nebylo jim (za tvůrce) trapně? _Prvních pětačtyřicet minut naprosto unylých, zbytečně natahovaných (čert ví, co mě přimělo nepřepnout) a nutno podotknout, až na pár světlých záblesků v podobě všech výstupů již zmiňované Alžběty Stankové, která si mimochodem krade pohádku pro sebe, to ve zbylé části nebylo lepší...Vojtek působí jako špatnej vtip, Vydra to je nechtěná parodie (těžko říct na co), Pecha vypadá, že vysadil prášky resp. si odskočil z jiné pohádky a byť Martin Stránský má určité charisma, Karel Heřmánek to bylo jiné kafe resp. čaj! Zbytek (včetně Postráneckého, Táborského a spol.) tuctový, nevýrazný a nudný jako pohádka sama. Nutno podotknout, že na vině je spíše scénář, než herci samotní. Nechci samoúčelně kopat kolem sebe a plivat na tvůrce a rozhodně si nemyslím, že mám přehnané nároky, ale (rodinnou) pohádku si já představuju rozhodně jinak. Ke cti tvůrcům nutno dodat....alespoň samotný název nelhal. 35%