Popluh

Na režijní debut rozhodně precizní práce a nic moc se nedá vytknout ani hereckým výkonům. White night tak zaostává jedině co se týče scénáře. Celkový příběh je totiž neskutečně překombinovaný a i hodně špatně vystavěný, protože takhle předvídatelný a průhledný film se jen tak nevidí. 70 %

Solidně obsazený thriller který si drží nepředvídatelnost až do bohužel naprosto neuspokojivého zakončení. Jediným mrazivým prvkem Bílé smrti je jen prostředí kde se odehrává, atmosféra jakoby se ze zasněženého návratu Dominica Seny vytratila. 55 %

A pak že je to nezfilmovatelná kniha. Není. Hillcoat se popral s jednou z nejobtížnějších látek pro film a obstál na poli, kde by selhalo hodně režisérů. Jeho režie je stejně minimalistická jako popisy v McCarthyho knihě a atmosféru konce světa se jí daří navodit víc než nějakými rozsáhlými trikovými celky, kterých je ostatně ve filmu jen pár. Na všudypřítomný popílek se sice nedostalo, i tak je ale atmosféra velice hutná. Vizuál není stylizovaný, spíš "odbarvený", hudba utlumená, herecké výkony parádní (oscarová nominace pro Mortensena je pro mě takřka jistota), dialogy uslyšíte málokdy, ale atmosféru to má pořád, v některých místech dokonce tuhne krev v žilách (kdo viděl scénu ze sklepa ten ví o čem mluvím). Komorní postapokalyptický film tu zkrátka není každý den a pokud ty klasické hollywoodské popcornové konce světa nejsou nic pro vás, Cesta nabízí výbornou "nezávislou" alternativu.

Stylově natočená béčková noir kriminálka, která sice disponuje výborným a přesným hereckým obsazením, ale atmosférou a napětím už nikoliv. P.S.: Hutchson nesahá Ledgerovi ani po paty, stylizace jeho postavy do Jokera je naprosto zbytečná. 60 %

Gerard Butler už sice letos hrál v Gamerovi, ale tu pravou hru rozehrává až ve Ctihodném občanovi. Klasický "revenge" thriller na který lákali trailery totiž můžete čekat jen ze začátku filmu. Protože jakmile se objeví hlavní motiv Clydeovi hry, začne přibývat i hodně velice zajímavých myšlenek o současném americkém právním systému a jeho mezerách. Samozřejmě, že je velice jednostranný a možná i chvílemi "nahrávající do karet" budoucímu vývoji, ale už jen fakt, že používání mozku pro mě bylo u tohohle thrilleru výhodou je hodně velké plus. Vlastně celý film se dá brát jako taková výstraha systému, umně protkaná s řadou klasických filmových postupů, jak scenáristických, tak i režijních. Skvěle dávkovaní podávání informací střídá minimalisticky dávkovaná ruční kamera, která je ve filmu přesně tolikrát, kolik je jí potřeba a jinak uhlazeně natočenému filmu v dokonale vybraných scénách přidává na razanci či emotivnosti nebo funguje jako dokonalá předzvěst věcí následujících (parkoviště). Postavy se také drží jakýchsi klasických šablon, ale nebojí se je míchat nebo posouvat dál. Jamie Foxx zvládá dle potřeby odehrát až 4 různé charaktery a přechody z jedné "role" do druhé fungují naprosto plynule a nebortí skvěle vytvořenou iluzi skutečnosti. Role Gerarda Butlera je potom ta, která když se povede zahrát tak je radost pohledět. A přesně to se skotskému rodákovi povedlo na jedničku. Jeho postava je opět lahodně namixovaný koktejl z vytříbených ingrediencí. Ať už je to chvílemi Joker nebo V a jeho vendeta, jedno je jasné. Jigsaw je mrtev, at žije Clyde Shelton. Konec je pak výborně napsaný a parádně zrežírovaný a svým vyzněním se dle mého nepřiklání ani k jedné postavě, byť se nám úplná "hollywoodská" tečka (která však výborně sedí k vývoji Foxxovi postavy) snaží namluvit něco jiného. Zatím 95 %

Naprosto neoriginální scénář kterému vévodí 100x slyšené dialogy naštěstí Acker zabalil do výborné a místy atmosférické režie, kterou ještě podporuje zajímavá a osobitá animace. I tak se ale jedná o velké zklamání. 70 %

Neskutečně komediálně vyhlížející příběh ve výsledku sice obsahuje víc než pár vtipných scének, nevyhýbá se ale ani dramatickým momentům. Feelingově mi to trošku připomnělo korejské komediální drama Man who was a Superman. Možná i víc než trochu, protože oba filmy mají prakticky stejnou dějovou stavbu. Dějovou stavbu, která slibuje komedii, aby se v závěru nenásilným způsobem "zvrhla" v drama. A v tomto případě snad Hollywood v mých očích poprvé zválcoval asii, v čemž jistě hraje velkou roli návrat potvrzující Woody, jako vždy sympatická Kat i Sandra Oh. Pro mě to jsou silné 4* nebo slabých 5*, vybrat si nedokážu.

Jednoznačné vítězství formy nad obsahem. Bohužel až příliš jednoznačené. Bohužel proto, že ani ta forma není nikterak oslnivá. District 9 si sice hraje na něco víc, ale vítězí jedině na poli promyšlené marketingové kampaně. Film se sice z upoutávek nerýsoval jako tradiční divácký filmy který plní kina popcornožravými teenagery ale ve výsledku tak dopadl. Je to až s podivem vzhledem k vážnosti s jakou dané téma zpracovával původní fiktivní dokument Alive in Joburg. Asi bylo chybou očekávat jeho celovečerní verzi, protože Blomkamp se této formy drží jen cca úvodní čtvrthodinku a pak už jen servíruje klasické hollywoodské postupy a klišé. Postavy jsou tradiční, "černé" i "bílé", jen ta ústřední je "černobílá", bohužel tím nejklasičtějším možným způsobem. To samé se dá říct i o příběhu, jehož jedinou invencí je, že afroameričany či židy vyměnil za mimozemšťany. Ku klux klan či nácky nahradilo MNU, Oscara Schindlera Wikus van der Merwe. V podstatě. Co ale nejvíc mrzí, že se District 9 rychle zvrtne v to "nejlepší" z Baye (patetismus, zpomalovačky postav v dramatických efektech) akorát podané netradiční formou. Teenageři šílí nadšením, protože dostávají stejnou popcornovou značku na jakou jsou zvyklí, akorát v nové krabičce. Poslední víceméně akční hodinka, která nerozvíjí nic (děj ani postavy, jejichž rozvoj skončil infikací po 20 minutách), sráží District 9 do vod průměru. Za 30 mega je to hodně muziky a hodně uvěřitelných CGI postav, ale to bez příběhové opory a se zátěží mnoha wtf? momentů (inteligentní e. t. děcko, vojenská jednotka která snad střílí kuličky,...) nestačí k ničemu jinému než k průměru. Velké zklamání...

Na béčkovou hru Davida N. Twohyho jsem bohužel nepřistoupil, jelikož jsem její závěr předvídal po nějakých 15 minutách a způsob, jakým k němu dospěla, respektive jak ho vysvětlila, předčil i má nejhorší očekávání. Na nízký rozpočet je to hodně slušně natočená thrillerová jízda, která si hraje s divákem, přičemž mu závěrečnou pointou dá silně podpásovou ránu, za kterou se omluví alespoň geniálně naspeedovanou závěrečnou honičkou. Právě až ta odkrývá skutečnou béčkovost filmu, protože svým vzevřením by se do ní, místo skvělého a sympatického Timothy Olyphanta, hodil klidně i Van Damme.

Naprosto zbytečná adaptace, která je kupodivu tím zbytečnější, čím víc původní předlohu mění a (dez)interpretuje.