Popluh

(Black) Mirror

Terminologií fantastických zvířat se jedná o filmového kočkopsa. Na knižním Potterovi jsem vyrůstal a dá se říct, že i vyrůstal souběžně s ním. Pro tento svět mám tedy slabost a Rowlingová si dobře uvědomuje, že kromě stále nových dětských čtenářů, je tu i obrovská masa dnešních (skoro)třicátníků slyšících na nostalgickou vlnu. A jedním z pozitiv je, že moc dobře ví, jak na ně. První Fantastická zvířata byla kouzelná retro pohádka. Pro účely pokračujícího filmového Potterovského univerza uvedla na scénu kromě Mloka Scamandera hlavně Grindewalda. Grindewald v Deppově příjemně nepřehrávajícím podání by si mohl rozehrát osudovou partii s Albusem Brumbálem (na minimu prostoru fantastický Jude Law) o osud nejen kouzelnického světa a Mlok Scamander klidně ať si v rámci své série hlavně pro dorůstající nové fanoušky čarodějnického světa dál blbne s řadou CGI potvor. A teď by mě zajímalo, kterého myslitele napadlo tyto dva světy smíchat dohromady, ale klidně bych si vsadil na někoho od Warnerů. Takže tu máme film, ve kterém se vraždí nebo umírají malé děti, které pak na Vánoce budou somrovat nového plyšového Hrabáka nebo nějakou jinou potvoru. Právě spojení Fantastických zvířat s Grindewaldem a násilné naroubování předchozího pohádkového příběhu do Grindewaldových zločinů je největším kamenem úrazu, který kromě aktuálního filmu zpětně tak trochu kazí i ten předchozí. Tyto dva filmové světy prostě měly zůstat oddělené a bylo by jim lépe. Ve trojce sice nejspíš bude lépe a dočkáme se (snad) více Brumbála a Grindewalda, nicméně pokud pořád bude obsahovat Mloka, jeho mudlovského sidekicka (jeho příchod na scénu ve druhém díle jeasi nejblbější scenáristický můstek celého Potterovského universae) a všechny ty na sílu roubované Hrabáky a jiné, pořád to nebude ono. A je to zatraceně škoda, protože Rowlingová pořád umí, zná své - již dospělé, čtenáře a dokáže jim předhodit řadu dějových i nedějových lahůdek a pomrkávání. Obávám se ale, že jestli i nadále bude tento svět rozvíjet jenom pod hlavičkou Fantastických zvířat, nebude to stačit. Po rozporuplné dvojce o osudu série rozhodne následující díl. Obavy jsou na místě. 50%.

Určitě se nejedná o perfektní dokument, a to ani v rámci surfových filmů. Po technické stránce perfektní, po té dramaturgické již méně. Tak nějak se mi nechce věřit, že vesměs zajímaví lidé prezentovaní ve snímku toho při natáčecích sezeních řekli tak málo použitelného, že se toho do výsledného filmu dostane vždy jen po pár větách. Celovečerní stopáž by tomu seděla určitě více a nevěřím, že tvůrci na ní neměli k dispozici dostatek materiálu. A ohledně jedné z výtek, že surfování v dokumentu nestojí za moc. Nemyslím, že by si tvůrci dali za cíl ukázat českou špičku v tomto sportu, ve kterém se dokonce koná i národní šampionát. Jejich cílem bylo posbírat krajánky různě po světě, kteří kvůli surfování výrazně proměnili svůj život a následovali svůj koníček / životní styl do různých (exotických) krajin. A jelikož se ani v jednom případě nejedná o "výkonnostního surfaře", je z mého pohledu v pořádku, že se jim občas nepodaří (opakovaně) chytnout vlnu nebo jejich surfařský styl není plný parádiček a náročnějších prvků. Sám Boneyards v jiném komentáři píše, že jediný, kdo snese přísnější měřítko, je mladý syn jednoho z krajánků, ale už to nedá do spojitosti s tím, že je to zejména díky tomu, že jeho rodina následovala svůj nový životní styl až do země s celoročním (a oproti česku hlavně nějakým) přísunem vln a tudíž se v nich mohl pohybovat od mala. A takové štěstí žádný z hlavních aktérů dokumentu neměl. Jinak to ale nevypadalo, že by si některý z nich na nedostatek štěstí stěžoval. Tak to ostatně u lidí, kteří si šli za svým snem a splnili si ho, většinou vypadá.