Nathalie

Shyamalanův debut je svázán s pointou pevnou pupeční šňůrou, která mu dodává krev a živost. Jenže mně ten šokující zvrat prozradil jeden chlapec ještě před úvodními titulky. Nezatracuji Šestý smysl, ale není to můj Vyvolený.

Pohádka, která způsobila v New Yorku epidemii cukrovky. Vánoční dárek si rozbalí desetileté holčičky a guilty pleasure ti, kteří ocení Jamese "jsem krásný i ve spaní" Marsdena z Hairspraye v další trylkující roli, cynického Patricka Dempseyho opět jako vrchol magického trojúhelníku a Sněhurku Amy Adams, která, jen co vyleze z kanálu, už vykořisťuje všechnu dostupnou metropolitní faunupro domácí práce a hon na pana Opravdového. (ano, v té množině asi budu sama:) Praštěná, místy ironická směs kreslených Disneyovek a princeznovské romantiky z cukru a záclon. Prémii udílím za písničkovou sekvenci v parku, za sérii sofistikovaných vtípků, všudypřítomnou nadsázku a Prince Charming, který si takříkajíc ukradl show pro sebe. Ty zuby... Clooney z Nesnesitelné krutosti má konkurenci:) 90%

Rozpad křehké snoubenky Jodie na polochlapskou Batwoman s kapucou a automatickou pistolí má příliš comicsové rysy, to infikování temnotou připomíná třetí díl Pavoučího muže. New York jako město, které nikdy nespí, se mění v město nočních můr. Vizuálně a zvukově se ta proměna podařila u obou a přes psychologickou neprovázanost a z obou kapes čouhající nerealističnost nalezneme ve scénáři momenty, které inspirují k pochybami nad etickými systémy, spravedlností, soukromou pomstou a procedurální rovinou práva. Zvláště zvrácený závěr, který jakoby prolezl tunelem z úplně jiného filmu...Hlásím jeden dlouhodobý efekt: bojím se v noci chodit tunely a podchody, házím zpátečku, když se na konci něco ozve a jinak se křečovitě chytám za ruku:)

Bittersweet symphony made in Casablanca. Pocta klasice, která se sama stala klasikou.

Smějte se mi. Zase jednou jsem objevila Ameriku- tisíc let po Vikinzích a pět set po neposedovi Kryštůfkovi. Sobota dvacátého října 2007 po Kristu je dnem I- konečně jsem viděla první film ze série Indy a TOPka se otřásá v základech. Jeden mrská bičem, druhý hláškuje, jak když bičem mrská. Snad Cary Grant nevykopne náhrobní kámen, ale tahle vykopávka z doby, kdy český lid cinkal klíči, mi udělala největší radost z posledních archeologických nálezů. Connery oživuje figurku nepraktického intelektuála s hučkou a klasickým citátem po ruce a když bravurně sejme paraplíčkem helikoptéru, chápeme, proč k němu jeho synátor Ford (čtyři K-knihy, koně, klobouk a kolt) má tak freudovský vztah. Přestřelky mezi nimi jsou dechberoucí jako scénérie růžového města Petry, chemie tak organická, že je podezírám minimálně z...příbuzné DNA. Strýček Steven vzývá svatou trojici vědu, víru a rodinu a pokládá Zlatý grál dobrodružného žánru na oltář humoru, nadsázky a staromilských hlášek. Až z toho mám křeče v žaludku a hned bych si to pustila znovu. Co dodat? Neříkejte potomkovi Junior, velbloudy nechte beduínům, nezapomeňte na vzpor klečmo a nikdy nevěřte blondýnce, která se ohání latinou. Možná s ní obcoval už váš zploditel...:)

Drahý Cary, jen vy umíte rozsvítit plátno pouhým úsměvem a zhasnout ho každým svým odchodem. Kéž byste nikdy neodešel, vy rošťáku...

Jednobarevná brána do pekla. Chápu, že narkomany je třeba léčit za pomoci alternativních terapií a že tvořivá filmová činnost může prospět. Ale v totální tmě toho, že individuum sjíždějící modré houbičky stojí za kamerou a sekýruje dětské antitalenty (vedle nich je otravná Lucinka z Narnie druhá Shirley Temple) , mi elektrošoky poprvé připadají jako humánní metoda. Divák jich během uzívané stopáže schytá celou sérii. Doporučuje 11 z 10 masochistů. Chrániče chrupu povinné.

Zkrocení zlé ženy na americké high school. Desáté přikázání dle otce Stratforda zní: žádné schůzky, dokud nezačne randit tvá starší sestra. Jenže drsnou Kat by nepozval na procházku při měsíčku ani velký bílý žralok, a tak je třeba případného nápadníka uměle motivovat, jinak by sweet chick Bianca mohla skončit své pozemské dny nedotčena rukou muže. Will Shakespeare by si sarkasmem prosáklou barakudu Julii Stiles určitě zamiloval stejně jako zpívající sympaťák s šťáckým úsměvem Heath Ledger a teenagerské publikum po celém světě. Ironické hlášky a romantická gesta v tom správném poměru, v originále naprosto neodolatelné rodičovské i učitelské hláškující figurky,nekorektní vtipy, plastický živočichopis všech školních zrůdiček od ultrašprtů po namachrované modýlky na hemeroidovou mast. 90%

Knocked OUT...Mladá ambiciózní kráska se nečekaně octne v očekávání s tím nejhorším moulou ve státě Kalifornie a variace na Shreka-aneb Jak kultivovat odporného losera do bábovky vzorného taťuldy- začíná. První půlhodinu mi to připadalo jako ta nejdelší a nejpřesvědčivější reklama na antikoncepci a abstinenci. Ale i ta adorace průměrnosti a la "obézní vulgární ňouma má zlaté srdce" se nakonec stala snesitelnou, dialogy jsou výborně odposlouchané a legrace s dětmi, otcem, mezi sestrami a nebo na pánské jízdě ve Vegas místy velmi roztomilá. Za něco si můžu sama, když nestíhám humor šlapající na dopinku popkulturních odkazů(Star Wars:-) , ale tahle romanticko-reálná komedie z perspektivy muže-zastydlého puberťáka je v samém jádru velice konzervativní film přísahující místo na bibli na plenky a na dudlíky. Rodinné hodnoty, kam se podíváš.50%

Muzikál, který vám nasadí do hlavy Brouky ...Julie Taymor roztáčí lásku za časů vietnamské cholery do spirály barev, rentgenových koláží, cirkusových výstupů a vizuálních jisker v rytmu Beatles. Jude a Lucy jsou dokonale zahrané figurky pragmatického hlasu a pacifistických ideálů, evoluce a revoluce. Stejně jako Across the Universe, který rozrušuje pravidla muzikálového žánru, vyprávěcí postup připomíná rozsypaný pytel blech a celé hraní si na povrchnost má v sobě jakýsi zlomyslný antihollywoodský duch. Kontrast strnulé zmraženosti křoví a živelně zpívajích hrdinů, každodenních pohybů namísto tradiční taneční choreografie, používání klišé a subverzivních momentů na ploše jednoho videoklipového střihu může tenhle snímek komerčně pohřbít, protože trailery lákaly na něco mainstreamovějšího. Ve mně ale tenhle rozporuplný snímek probudil melancholii, touhu podupávat a tančit a obdiv k nápaditým, ale surreálným vizuálům, které jsou stejně šílené, jako geniální. Love it or leave it. 80% :-)