Blowler

Moc jsem se bál a ještě víc se těšil. Teď, několik hodin po shlédnutí, mám stále problémy vrátit se do reality. Sekl jsem se někde mezi nostalgií a snem. Koneckonců nic jiného se čekat nedá, když přijde po takové době pokračování ságy, na které jste byli zvyklí jen z knížek. Zpočátku je potřeba si zvyknout na něco zcela nového. Lépe řečeno zvyknout si na nové prvky, protože Star Wars jako takové zůstaly stejné tak, jak je milujeme. Bylo to vtipný, bylo to akční, příběh parádní. Temná strana má novou podobu, ale rebelové, i přes porážku obou Sithských lordů na konci epizody VI, zůstávají stále rebely. Strašným způsobem mi sedl Kylo Ren se svou labilní psychikou (a přiznejme si - trochu pochybným umem). Má přímou spojitost s hlavními postavami z původní série, takže člověk nemá pocit, že mu je vnucováno něco násilně, ba naopak. Kombinace starých legend a nových tváří působí tak přirozeně, že jsem tomu zpočátku nechtěl věřit. K Finnovi a Rey jsem měl zpočátku nedůvěru, ale stačilo pár chvil aby si mě získali. Můj respekt (i přes notnou dávku nadávek a smutku) si u mě scénáristé vysloužili scénou na můstku k závěru filmu. Tohle chce koule. A tak jsem si z kina odnesl nespočet úžasných zážitků, kelímek s postavičkou, který zaujme čestné místo nad mou postelí, a novou chuť pustit ze znovu do paperbacků ze světa Star Wars. Děkuju.

Nehorázná šílenost. Zpočátku jsem se bál, že mi to bude kazit přímočarý děj a nepřítomnost Williama Wallace v hlavní roli, ale pak mi něco došlo. U Maxe jde o post-apokalyptickou atmosféru, o přetuněný vybuchující retro-káry a o bandu sadomasochystických nájezdníků v koženým prádle s děrovaným kýblem na hlavě. Kdo by tu hledal pestrou dějovku? Spousta řevu, kvantum výbuchů, nálož akce. Vydejte se s Immortan Joem a jeho hudební kapelou (ano, parta bubeníků v čele s naprosto luxusním kytaristou) na ZBĚSILOU CESTU vyprahlou pouští a nebudete litovat. Hlavně se nenechat odradit klesajícím tempem, ono se to zas rozjede.

Černočerná tma byla pecka, dvojka už byla sračka. Třetí díl leží někde mezi. Tématikou se vrací k původní jedničce, což mě velice mile překvapilo. Hrozně jsem se na dosud poslední díl těšil, ale zároveň jsem se bál, že se něco pokazí.. asi proto ho vidím až teď - dva roky po premiéře. Takže k filmu: začátek parádní.. ničím nerušená toughness Richarda B. tak jak ho známe, jen ta návaznost z předešlýho dílu byla až moc jednoduše sfouknutá. Středu filmu nemám co vytknout, objeví se plno sympatických tváří a dozvíme se zápletku. Závěr mě potěšil i zklamal v jednom. Měl jsem radost z rozhodnutí učiněného koncem filmu, ale bylo naprosto zbytečně nelogicky zpracované jen proto, aby si diváci užili další tři minuty napětí navíc. Nebudu konkretizovat, abych neprozradil příliš. Shrnutí: těšil jsem se na svého oblíbeného Riddicka, a dostal jsem Riddicka i s omáčkou, která k němu patří. Za mě nadprůměr.

S Blade Runnerem jsem se hodně dlouho trápil. První pokus byl český dabing. Ten mě kopl do hlavy natolik, že jsem film po pěti minutách na další měsíc odložil. Po několika dalších pokusech jsem se dostal k závěrečným titulkům, a musím říct, že jsem si svoje trápení nakonec parádně užil. To co mi ve filmu původně unikalo jsem dohonil na konci. Ne tak úplně kvůli příběhu, ale kvůli atmosféře. Počáteční hudba, která mi zpočátku lezla na nervy, mi postupně během filmu vlezla i na mozek. Moc jsem si ji oblíbil. Děj byl malinko táhlejší, ale to už si musí každý přebrat sám; pro mě byl vedlejší. Blízká budoucnost se může zdát hrozivá, nicméně na monitoru vypadá pokaždé víc než lákavě. Malinké mínus: na Fordovi je dost poznat, že si natáčení moc neužíval, nicméně má to svoje opodstatnění, a i přes to se mi do role parádně hodil. Nemůžu si pomoct, ale kyberpunk vyhledávám čím dál častěji, a právě Blade Runner mě v tomto ohledu popostrčil.

Vcelku nekoukatelná záležitost, ale tu jednu hvězdu si hrdinova ujetá tvrďáckost zaslouží.

Seriál měl trochu pomalejší rozjezd, ale nakonec jsem času stráveného u obrazovky nelitoval. Druhou půlku, obzvlášť poslední dva díly si nemůžu vynachválit, a už vůbec se nemůžu ztotožnit s názory některých uživatelů (na vleklost, nebo očividnou předvídatelnost). Fanoušci anime se můžou těšit na nálož napětí, předcházející kuriózním úmrtím. Jako třešničku na dortu bych vypíchl znělku na konci každého dílu, která dokresluje atmosféru "hororu".

Můj problém asi bude, že se nedokážu dostat na Trierovu vlnu. Antikrist je v pořadí třetí film, který jsem od tohoto režiséra viděl; dokázal ve mně probudit dosud největší míru nechutenství. Nádherná estetika zpomalených záběrů střídá scény, u kterých si řeknu WTF?! proč tohle někdo točí? Zároveň obdivuju hereckou dvojici, že se do tohoto projektu nechali uvrtat a podat takový výkon. Lámat hůl nad Trierem nechci (už kvůli Melancholii), ale Antikrist už nikdy více!

Nenucený příběh o mladíkovi, kterému se ze dne na den přetočil život. Kdy jindy si splnit svůj sen, než teď? Sbalit si pár věcí, sednout na motorku a nic víc neřešit. Navzdory situaci hlavního hrdiny vyzařuje z filmu především pocit volnosti a naděje. Během sledování jsem se několikrát přistihl, že hlavnímu hrdinovi "závidím", že bych nejradši taky sedl na motorku, přijel za ním a poplácal ho po zádech. Tento jednoduchý příběh ve mně zanechal stopy.

Lov na čarodějnice po salemsku? Proč ne? Vcelku chytlavá tématika s charismatickými postavami a nenáročným dějem dokáže diváka připoutat k monitoru. Pilot nastavil poměrně slušnou laťku, kterou ale podle mého názoru nedokázal přeskočit několika následujícími epizodami. Pokud se tím ale člověk prokouše, odmění ho seriál příběhem, který vám nedovolí nepustit si následující díl. První série uzavírá dost otevřený konec, těším se na další pokračování.