Agatha

Zhruba v polovině mi došlo jak to bylo - stačilo se zamyslet nad názvem epizody. Zápletka byla děravá jak cedník. Motiv nepřesvědčiný. Některé scény jsou naprosto zbytečné, nic neříkající, děj nikam neposouvající. Jednoduše mě to nebaví. Spoiler: Místo aby zbožná babka u soudu popravdě vypověděla, že si nevzpomíná jak to s polnostma bylo, tak se radši podřízne a spáchá kapitální hřích. To je tak věrohodné až to bolí.

Druhý díl nezaujal takřka ničím. Je to škrobené, dialogy prapodivné, hudba děsivá, scénář krkolomný, humor žádný. Herci by se i snažili, ale nemají moc co zachraňovat. Není si zde koho oblíbit, všichni jsou stejní, bez emocí, chuti a šmaku.

V St. Mary Mead to začalo, na stejném místě to po osmi letech natáčení končí. A ve všech 12 adaptacích s nevýslovnou lehkostí a šarmem hraje neuvěřitelná - v době dokončení Rozbitého zrcadla již šestaosmdesátiletá Joan Hickson. Tomu říkám umělecký počin na závěr kariéry. Co víc si umělec může přát? Nehledě na to, že poslední role se stala její nejslavnější a i po třiceti letech se na ni vzpomíná. Také je proč. V jejím podání se ze slečny Marplové stala živoucí bytost, která už napořád bude nosit její tvář. Rozbité zrcadlo jsme mohli vidět v několika zpracováních, ale z žádného jsem neměl pocit, že hlavní roli hraje slečna Marplová. Tentokrát konečně ano, a i když Marina Gregg v podání Claire Bloom byla okouzlující, nepodařilo se jí zastínit úlohu slečny Marplové. A to je dobře, protože v adaptacích, které jsem měl možnost vidět, jsem vždycky nabyl dojmu že v nich sl. Marplová hraje až druhé housle. Ovšem nejvíc se těším až zjistím, jak je to v samotné knižní předloze, protože je jednou z mála, kterou jsem ještě nečetl. Myslím, že to bylo na závěr krásné rozloučení, povedl se i konec a celkově bylo znát, že si tvůrci dali záležet. Prožil jsem se slečnou Marplovou několik večerů během celého ledna a pomohla mi zapomenout na šeď zimních dnů a zaměstnala mé neposedné myšlenky. Jsem vděčný serveru titulky.com, díky kterým se mi naskytla možnost tuto (u nás) téměř zapomenutou sérii shlédnout - a především človíčkovi, který titulky přeložil a vytvořil. A je mi ctí, že jsem první, kdo zde všech 12 adaptací okomentoval. 80%

První díl se tváří jako takové rozjezdy pro hvězdy, ale vůbec to nebylo tak špatné jak jsem čekal z ukázek. Teď bude záležet jak se to vyloupne. Působí to trochu uměle a vyfešákovaně - asi aby bylo vidět že se nešetřilo. Ale na jednom se setřilo šeredně - a sice na hudbě jak píše Malarkey. Za mě naprostý souhlas - je to děs. Jako když se kočka tahá za ocas. Melodie veškerá žádná. A další poznatek byl zvuk - tradiční to nešvar. Občas byly dialogy v interiéru přezvučené a v exteriéru naopak podzvučené. Docela dost to rušilo, jako kdyby si někdo hrál s ovladačem. Ale šanci tomu dávám. Budu to brát i jako poctu Vlastě Chramostové, která by se měla v jednom z dílů objevit ve své poslední roli.

Smysluplná vražda nabízí spletitou zápletku plnou hlavních i vedlejších postav. Tou nejzářivější je bezesporu hollywoodská legenda Jean Simmons, která tak trochu zastínila i Joan Hickson. Tato adaptace mě neupoutala natolik jak jsem očekával, přestože knižní předlohu mám za velmi zdrařilou. Scénář působil tak nějak kostrbatě a neuceleně a konec dle mého opět nevysvětlil vše co by diváka zajímalo. Krom pomalejšího tempa, které mě osobně nijak nevadí, jsou ty konce jediným neduhem, který se táhne napříč všemi epizodami. Musím taky poznamenat, že rušivě působil hudební motiv při scénách s Christianem Gulbrandsenem, kterého hrál John Bott. Asi chtěli podtrhnout důležitost této postavy, ale na mě to spíš vyznělo jako když za doprovodu fanfár příjíždí nějaký státník. Zbytečně se to táhlo celým filmem. Našlo by se ale i pár úsměvných momentů, např. inspektor Slack, nervóznější než kdy jindy, se svou utajenou zálibou, a jeho shledání se slečnou Marplovou. Nezbývá než věřit, že závěrečná epizoda přinese přívětivější zakončení celé této legendární série. 75%

Objektivně je to asi o hvězdu míň, ale já se prostě bavil a to se mi u televize moc často nestává. Mel a Goldie k sobě dobře pasujou, scénář sice není žádná extra třída, ale vtipných hlášek se tam najde dost - "malý bobeš chodí už přes pět let na suchou stranu". V originále jsem to neviděl, ale mám takový podezření, že zrovna tenhle film je ta vzácná výjimka, kdy ho dabing nekazí ale pozvedá. Je pravda, že Goldie v tomhle filmu hodně ječí, ale pochybuju, že ve skutečnosti ječí tak skvěle jako Helena Friedrichová, která ji skvěle nadabovala.

Pokusím se to tentokrát shrnout stručněji, než jak by si tato minisérie zasloužila. Obdivuji obsáhlé a podrobné recenze a zajímavé postřehy některých uživatelů. Když nás naše učitelky čěštiny na základce a později i na střední seznamovaly s dílem Boženy Němcové, vycítil jsem z jejich vykladu lehký tón nevraživosti či snad nechuti k autorce samé. Přezdívka "Božka" mě tenkrát neskutečně vytáčela. Možná právě proto jsem si tenkrát jako zarytý odpůrce povinné literatury s chutí přečetl Babičku a V zámku a podzámčí. Myslím, že o kvalitách jejího díla není třeba pochybovat. Například audioverzi Babičky načtenou Libuškou Šafránkovou bych označil za národní poklad. Ovšem o životě slavné autorky nám toho kantoři moc nepověděli. Asi věděli proč :-) Nebyl to život ani lehký, ani dlouhý, ale pravděpodobně velmi intenzivní. Tvůrcům se to podařilo celkem uvěřitelně zpodobnit a určitě si tento projekt zaslouží spíše uznání než kritiku. Technická stránka věci je moc povedená: lokace, výprava, kostými, kamera, hudba.... Nechci zapomenout ani na masky. Jeden z uživatelů chválil maskéry za ztvárnění umírání Boženy Němcové. Musím se připojit - nejen že to Ańa skvěle zahrála, ale i díky maskérům to působilo neobyčejně autenticky a mrazivě. Herecky se to také povedlo. Obě hlavní herečky byly snaživé, Jan Hájek výtečný, vedlejší role většinou dobře obsazené i zahrané. Vadilo mi jen několik věcí. Především naprosto zbytečné, rušivé a časté erotické scény. Jak píši i ostatní diváci - mnohdy by stačilo jen naznačit. Takto je například projekce pro žáky základních škol vyloučená. A to je škoda. A jak tady čtu, tak i rodičům doma nezbylo nic jiného než hnát děti školou povinné od televize. Prostě tam toho bylo moc. Ale budiž. Doba byla tenkrát k ženám nepříliš ohleduplná ve všech směrech. Dále jsem postrádal větší zaměření na autorčino dílo. Mluvilo se o pohádkách, Babičce, Panu učitelovi a nejmenovaných povídkách. A kde byl ten zbytek? A poslední výtka směřuje k použití téměř moderního českého jazyka. Samozřejmé chápu, že češtinu 19. století plnou archaismů by nikdo poslouchat nechtěl, ale i pouhé přiblížení se by stačilo k lepšímu zapadnutí do jinak skvěle vystavěnému obrazu doby. Na dnešní televizní nabídku i poptávku je to ovšem nevšední dílo a tvůrcům se dozajista podařilo příblížit nejednoznačnou osobnost Boženy Němcové. Za nějakou dobu se rád podívám na reprízu.

Karibské tajemství se odehrává skutečně v Karibiku - konkrétně na Barbadosu, což bylo základem úspěchu. Nic mě nezamrzí více, než když tvůrci změní původní zemi, do které paní Christie umístila svůj příběh. Blahoželám, že to není v tomto případě. Ty scénérie a lokace byly nádherné, neméně hudební doprovod včetně večerního kvákání žab ;-) Kouzelné letovisko přímo vybízí k návštěvě, útulné chatičky poskytující soukromí a klid, příjemně útulná venkovní restaurace s vybranými pokrmy, nádherná pláž s lehátky a nebetyčným výhledem atd. Prostě pastva pro oči. Člověk si říká, jak by sem mohla zapadnout slečna Maprlová... ale je to tak příjemná a nekonfliktní osůbka, že není místa na Zemi, kde by nezapadla. Joan Hickson ztvártnila ten její zvídavý kukuč tak neopakovatelně a nenapodobitelně, že jsem nadobro propadl jejímu kouzlu a už asi navždy si při čtení příběhu se slečnou Marplovou vybavím její maličkost. V duchu se omlouvám Geraldine McEwan, která byla též výtečná, ale vítězka je jen jedna. Jednu konkrétní, nijak významnou, ale velice symbolickou scénu musím zmínit: slečna Marplová jedoucí autobusem s místními obyvateli a vystupující za pomoci místního gentlemana. Bylo to tak krásně obyčejné, laskavé a dojemné, že nikoliv samotné a pro děj zásadní scény, ale právě tyto maličkosti, dělají z těchto adaptací tak nevšední podívanou. Na druhou stranu si ale musím opět trošku postesknout nad zbrklým koncem, který dle mého nevysvětlí vše tak důsledně, jak by si příběh zasloužil. Ale jinak myslím báječná podívaná nejen pro obdivovatele paní Agathy Christie. 90%

Jeden z těch dílů, kde se stane vražda ve velkém venkovském sídle plném podivínů v jejichž čele stojí svérázná hlava rodiny, která potřebuje den co den návštěvu svého rodinného lékaře, jinak by se nedožila večera. Samozřejmě nikdo z přítomných dotyčnou mrtvolu v ještě živém stavu nikdy neviděl... To ale nemůže tvrdit Elspet McGillicuddy - přítelkyně slečny Marplové, která vidí samotnou vraždu v okénku souběžně jedoucího vlaku - už ten nápad je sám o sobě geniální. Také si na tuto scénu vzpomenu kdykoliv jedu vlakem a druhá souprava nás pomalu dohání a pak "předjíždí" - nevím jak častý je to jev, ale koho by to zajímalo tak se to stává při odjezdu ze Staré Paky směr Turnov a Lomnice. Chybí už jen ty kupéčka ;-) Ale zpátky k filmu, který se opět snaží držet předlohy. Slečna Marplová zde nedostává tolik prostoru jako jinde, ale opět zde má rozhodující slovo, k nelibosti naše starého známého inspektora Slacka. Ostatní obsazení tentokrát nic moc: nemastná, neslaná a hranatá byla Jill Meager jako Lucy Eyelesbarrow a naprosto toporný byl vdovec David Beames jako Bryan Eastley. Potěšila snad jen Joanna David hrající Emmu, mně známá ze Ságy rodu Forsytů. A hypochondrického starého pána dobře zahrál Maurice Denham. Neodmyslitelně k sérii s Joan Hicskon patří úvodní melodie, která se časem pekelně dostává pod kůži, ač ze začátku se zdála tak nenápadnou - jako samotná hlavní představitelka. Chybí tomu malinko víc šťávy, ale v rámci série krásných 80%.

Zlaté devadesátky - čili oblíbený seriál mého dětství, který pak už nikdy neopakovali. Tudíž nostalgie zůstává neporušena. Moc si z toho nepamatuju, ale vím, že nás to opravdu celou rodinu bavilo. Dneska už nic takového, aby se na to mohla koukat celá rodina nedávají - inu tomu se říká pokrok.