Agatha

V Británii i jinde velice oblíbené a snad až legendární adaptace slečny Maprlové s Joan Hickson jsou u nás takřka neznámé. Snad kdysi v 90. letech je vysílala ČT, ale kdo by si to pamatoval. Snad jen milovníci Agathy Christie neúnavně pátrající po různých adaptacích jejího díla mohou oživit takřka zapomenutou televizní sérii, která na DVD vyšla snad jen na ostrovech. Ale dobré duše jsou stále mezi námi a tudíž si můžeme lecos najít a dohledat ;-) V záplavě krvelačných kriminálek, které se neustále rojí jako sarančata, působí tato relikvie z konce minulého století jako jejich neotesaný prapředek, ale při bližším pohledu si ji musíte zamilovat stejně jako diváci v době své premiéry. Má to svou atmosféru, navzdory klidnému tempu jež zajišťuje dlouhá stopáž - více než 150 minut je na adaptaci útlé knížečky snad až příliš. Ale Agatha to napsala dokonale, tak proč se jí nedržet a předělávat jak se to částo stávalo v novější verzi s Geraldine McEwan. Joan Hickson je sice daleko rezervovanější ve svém pojetí slavné slečny Maprlové, ale nakonec si ji prostě musíte oblíbit. Podmanivý je i ústřední hudební motiv a vůbec - celkové zpracování se v mnoha rysech podobá slavnější sérii Hercule Poirot s Davidem Suchetem. 70%

Mohl to být dobrý film, ale jak je u nás zvykem - ztroskotá to na scénáři. Kde jsou ty časy dietlovské...

Jeden z těch lepších snímků podle skutečné události, navíc v něm jde o život jednomu sympatickýmu magorovi, který slídí jako potkan skalními proláklinami kdesi na konci světa a namachrovaně se neobtěžuje o tom nikomu říct. No... šeredně se mu to vymstí. Ale musím uznat, že je vždy inpirující sledovat osud těch, kteří svůj boj o život nevzdávají předčasně a i v těch nejnepředstavitelnějších situacích dokažou uvažovat a tzv. to nevzdat. Člověka to donutí si udělat alespoň matnou představu jak by se v dané situaci asi zachoval sám. Z hlediska samotného zpracování není co vytknout, J. Franco umí a režisér taky.

Hodně mi to připomnělo Panství Downton, ale zde jaksi chyběla ona jiskra. Na jeden film mnoho postav, avšak báječně obsazených dle Altmanovic stylu. Těžko se v tom všem chaosu orientuje kdo je kdo, což je ale nakonec nepodstatné. Je to takové nahlédnutí pod pokličku navenek ctnostné anglické smétánky. Ono se řekne: sjede se panstvo na hon - vše je dokonale načinčané, nachystané, delikatesy navařené, nikde ani smítko. Ale čí zásluhou to všechno šlape jako hodinky? Upachtěné služebnictvo lítá jak hadr na holi, aby se dvořanstvo náležitě nadláblo, a kdo je posléze nejvíce znaven - samozřejmě milostmadam. Klobouk dolů před jejich uměním.

Krásný příběh dobrácké babčy s nepěknými vzpomínkami a jednoho ztraceného kluka, které spojuje velké srdce. Ona pomůže jemu, on pomůže jí. A tak to má snad v životě být, když si budeme pomáhat tak máme opravdu život před sebou. Klobouk dolů před výkonem Sophie Loren. Taková role na konci kariéry se nepoštěstí každému. Nechci opomenout Ibrahima Gueye, který je jako Momo uvěřitelný a šibalský. Kéž by každé nešťatné dítko mělo svojí madam Rosu. V dnešní poblázněné době je takovýto film takřka zázrakem a mě zahřál u srdce.

Britský humor je mi velmi blízký a Wanda tak dlouho plula mimo mě, i když jsem o ní věděl. Říkal jsem si, co by ještě mohlo být na filmu z osmdesátek v dnešní době vtipnýho.... A dneska Wanda zabrala a vida, je to stále fungující bomba. Komedie dle mého gusta.

Herecky bez debat dobrý, ale kde je nějaký děj? Stáří je ošklivý, ale evidentně i zarputilý, stejně jako tenhle film. Ale jaksi mi unikl ten skrytý význam v zachycení několika minutového dědkovského šourání odnikud nikam. Že to jde ke konci života všechno ztuha, to si snad umíme představit všichni ne? Za mě škoda promarněné stopáže. Víc by mě např. zajímala linka s Milenou Steinmasslovou, která byla skvěle rozehrána, a následně zahrána do autu.

Za mě nuda, protivné postavy zahrané topornými herci a příšerná drnkavá hudba.

Čím déle jsem světě, tím více se utvrzuji v tom, že největší zhoubou lidstva jsou totalitní režimy a čím déle trvají, tím je to horší. U nás tomu kraloval komunismus a bohužel následky jsou v nás dosud, i když si to mnozí neuvědomují. Je to zakořeněné, charaktery lidí zničené, postižené a zdeformované a bude asi ještě trvat hodně let, než se z toho zahojíme. Film o Janu Mikoláškovi je toho zářným příkladem. Nechci se ani domýšlet kolik takových nadaných lidí bylo zničeno a zapomenuto. Tvůrcům filmu tleskám, povedlo se jim přiblížit život člověka, o kterém jsem ani nevěděl, že existoval. Nebýt komunismu, o panu Mikuláškovi bych určitě věděl nejen já, ale i davy dalších. Možná by existovalo i nové odvětí v diagnostice, kdo ví.... Obsadit Ivana Trojana do hlavní role bylo téměř sázkou na jistotu, ale on snad umí překvapit i sám sebe. Byl nebetyčně skvělý a moc mu přeji Českého lva i další ocenění, které si zcela zaslouženě dozajista odnese. Ostatní byli také výborní - mladý Trojan, uhrančivý Juraj Loj, kouzelná bylinkářka Jaroslavy Pokorné ad. Styl vyprávění se mi také líbil, hudba povedená. Tradičně bych vytknul zvuk - občas bylo špatně rozumnět a také konec skončil tradičně ve stylu "domysli si sám", ale na to už jsem si zvykl. Ale to jsou jen takové drobnosti, které rád odpustím. Hvězdičku bohužel musím ubrat za to, že scénárista předělal soudní proces k obrazu svému, zřejmě aby se zvýšila dramatičnost, ale už nedomysleli, že ve finále to celému filmu akorát uškodí. Divím se režisérce, že na něco takového přistoupila. I přesto ale filmu přeju úspěch, který snad naznačuje i plné a nedýchající kino.

Krásná hudba, výprava i kamera. Dobří herci i dabing. Jedinou slabinou je kostrbatý ač vtipný scénář, chtělo to víc akce a napětí a v rámci žánru by to bylo na plný počet.