Snorlax

Natáčení probíhalo ve Francii v Paříži, v Blonville (Normandie) a na Azurovém pobřeží.

Na casting se přihlásilo téměř 4000 dětí, Yann Samuell se s 250 z nich setkal při kamerových zkouškách.

Yann Samuell chtěl mít co nejširší možný výběr pro dětské role. Proto byly reklamy na casting prakticky všude, objevovaly se na hřištích, ve školách i sportovních klubech.

Během natáčení přišel na plac statný policista a přitočil se k Andrejevovi, zavrtěl hlavou a řekl: "Ne, ne, to je slaboch. Ten nemůže hrát Ilju Muromce" Andrejev se dopálil, vstal, chytil policistu a hodil ho do moře. Druhý den vyšel v místních novinách článek o nekontrolovatelném umělci, který topí policisty v moři. Anderej se urazil a zapřisáhl se, že již nikdy nepřijede do Jalty (Krim, Ukrajina). Své slovo dodržel.

V roce 2001 byl film remasterován. Během padesáti let se však některá filmová políčka zcela znehodnotila. A tak se musel znovu synchronizovat zvuk, ten nyní odpovídá mezinárodnímu standardu Dolby Surround.

Při natáčení statovalo 106.000 vojáků a 11.000 koní.

Matka Milly Jovovič, ruská herečka Galina Loginova, hrála v tomto snímku její matku.

Scenárista a režisér filmu José Giovanni byl sám těsně po válce odsouzen k trestu smrti. Jen o vlásek unikl díky prezidentské milosti. V prosinci 1956 byl z vězení propuštěn a o třicet let později v novém soudním procesu zcela rehabilitován. Celý život bojoval proti trestu smrti.

Jediný film, který Robert Hossein režíroval a přitom v něm nehrál.

Film slavil velký úspěch, do kina se na něj přišlo od února 1958 podívat 3.076.005 diváků.

Jean Gabin byl osmý herec, který od roku 1932 ztvárnil Maigreta.

Georges Simenon si myslel, že Gabin byl ideální Maigret. Řekl o něm, že odvedl úžasnou práci.

Filmový kritik listu Le Figaro označil tento snímek za "nejubožejší film od vynálezu filmu".

Film byl na filmovém festivalu v Cannes v roce 1997 diváky vypískán a kritika ho zcela zatratila.

Ve filmu zazní píseň "Přátele ztratíš jen jednou", která byla napsána na verše básníka a scenáristy Genadije Špalikova, jenž krátce před natáčením spáchal sebevraždu.

Federico Fellini Danelijovi řekl, že tento film má ze všech jeho prací nejraději.

Distribuce filmu mimo SSSR byla zakázána, ležel nějaký čas v trezoru, potom byl výrazně zkrácen a teprve pak se mohl prodávat do zahraničí.

Adresa Rue des Filles du Calvaire 35 neexistuje, protože pařížská ulice Filles du Calvaire končí číslem 25.

Jelikož větší finanční podíl na filmu nesli italští koproducenti, musela úvodní klapka padnout v Římě.

Klec bláznů získala v roce 1980 Zlatý glóbus za nejlepší zahraniční film.