Snorlax

Místy sentimentální velice kritický film, kdo čeká patetický americký patriotismus, bude vlastně zklamán. Skvěle nasnímané akční scény jsou vždy v kontrastu k vyprázdněnému přiživování se parazitů na slávě tří mariňáků. Tak sžíravou kritiku systému bych od Clinta snad ani nečekala. Být film méně sentimentální, zasloužil by si plný počet.

Jedinečné sociální drama má fantasticky tísnivou atmosféru a vizuál, ze kterého člověka zebe. Snad ani jeden z herců není pohledný, přesto jsem na nich mohla oči nechat. Vše je jedna velká uvěřitelná emoce.

Plán na vyloupení banky za použití zdraně začíná natáčením s chytře ukrytou kamerou. A také nesmíme zapomenout na to, že Virgil pojmenoval dítě po své matce. Místy má sice film slabší pasáže, ale už je z něj Woody cítit. Nezapře duši romantického snílka především ve chvīlích, kdy řeší, jestli je to láska.

Určité chyby ve scénaři by se našly, především způsob odhalení odbojivé skupiny zdá se mi poněkud nešťastným. Kompenzují to skvělé herecké výkony v čele s Chramostovou. Drama o odvaze a zbabělosti je celkem dost uvěřitelné a jelikož neprošlo hollywoodskou konzervárnou, tak i depresivní.

Film se převaluje stejně pomalounku jako kočka na sluncem rozpáleném dvorku a líně si přede svoji poetickou linku až k zádumčivému konci. Dostat do rukou tenhle scénář mistr filmové lyriky Jiří Menzel, mohlo to být dokonalé.

Kungfu podvodní Sandokan nepostrádá vtip a prohání se v ŕíši barev a světla a spolu s podvodní Xenou si hraje na Indiana Jonese. Poměrně dlouho je to celkem příjemná pohádka, pak se objeví zlatý trojzubec a je na hodně dlouho jen strašně přetrikováno. Následuje komická vložka po druhém souboji bratří. A závěr na molu už je opravdu neskutečně skadkobolný.

Intelektual je sobec plny soucitu. Na pozadí jazzového nocturna se odehrává rozpad jednoho vztahu založeného vlastně na Antonioniho poznatku, že každý milionář má svého intelektuála. Krize identity, hledání vlastního já, pochopení i odpuštění. Ano, moźná by si dokázala odpustit, jen kdyby její dosavadní život stále nerámovaly ty prokleté schody, schody po nichž lze stoupat, ale také klesat. Schody, které se vždy objeví v nepravou chvíli, aby opět rozdělily pracně budovaný vztah.

Tanec s Robertem Duvallem byl prijemnym romantickým dobrodružstvím, které začalo jít s kopce závěrečnou přestřelkou, při níž nepřatelé hynou již při pouhém pohledu na zbraň neprůstřelného Charlieho. A ten přeslazený závěr tomu dal finàlní korunu trapnosti. Škoda, že doktorova sestra nevytáhla z fějrtóšku běloskvoucí kapesník a nezámavala s ním odjíždějícím.

Bez servítků natočené drama o kolonizaci země i duší domorodého obyvatelstva na Havaji je natočeno se značnou dávkou poetiky, která zdůrazňuje rozpor mezi slovy a činy téměř u všech misionářů.

Nejlepší díl z tetralogie o detektivovi se sociální fóbiií a sklonem k užívání návykových látek.