Arbiter

[Fest Anča 2018] S Jamamurou sdílíme humory! Profil Kódžiho Jamamury.

Krásná braková detektivní povídka.

Přečtěte si zkrátka Marigoldův komentář.

Zrozen pro velké plátno. Spielberg zábavně namíchal melancholickou poctu videoherní kultuře, moralizující kritiku virtualizace každodennosti a korporátní dehumanizace a varování před potenciálem naprosté kontroly díky technickému rozvoji a zkonstruoval obraz podivného kultu osobnosti. Nejsem si ale jistý, jak to může fungovat mimo kinosály.

Až na Melvina jsem nenáviděl všechny ty malé sobecké lidi, kteří se obtěžovali hledat porozumění jen ve chvíli, kdy jim ten druhý projevil povrchní, prchavou a nepodstatnou náklonnost a nabídl dojem pozornosti, aby se sami mohli vykecat. Naopak, Simona, Carol i ostatní při jakkoliv nepodstatném Melvinově projevu netaktního nebo po formální stránce společensky nevhodného chování, nervozity nebo výstřední jinakosti rychle opouští snaha pochopit a vcítit se do jeho světa, protože tuto falešnou reciprocitu on nenabízí. Neuvědomují si, jak ješitní a do vážnosti své vlastní důležité existence zahledění jsou. Melvina se za celou dobu snímku nikdo nezeptal, jakou má diagnózu, jak se cítí a co to obnáší. Všichni jsou to sráči, Melvine.

Silně nekonzistentní scénář Báby lavíruje mezi nehodnotícím (uvěřitelným) příběhem obyčejných životů a přehnanou karikaturou, nelegitimní moralizující pozicí, vykonstruovaným (nevěrohodným) vesmírným konáním postav a nudou, která dává pocit, že snímek trvá tři hodiny. Bába mlčí a pak kategoricky moralizuje své syny a papouškuje tezi o vině jejich otce, jako by ona dění jen přihlížela. Bába nevidí šikanu svého vnoučka a nereflektuje jeho chování k rodičům. Do problematického chování vnuka se máme vcítit, ale šikanující spolužáci zůstávají archetypálními zlosyny. Vhled a pochopení je nám dovoleno jen u vybraných postav, ostatní jsou pouhými nositeli své statické a účelové stereotypní role. Čím snímek v první třetině zaujme, po tom zbytek času šlape. Mělo to výjimečný potenciál.

Krutě přímočaré, chladné a bizarně děsivé. Až má jeden v kině chuť moralizovat publikum za šokovaný smích - jen kdyby se nesmál spolu s ostatními. Rušilo mě, že je snímek v angličtině a v obsazení jsou dobře známí - byť excelentní - herci. A zajímalo by mě, pod jakou záminkou mohly být některé lokace natáčeny v Moskvě.

Poměrně rozumná eko agytka (díky za to), lemovaná milým malým českým hajlíčkem. Obecně u podobných snímků postrádám měřítko: když stavím narativ o celém druhu na příběhu konkrétního zvířete, nutně je třeba doplnit sdělení o kvantitativní data (například předpokládaný počet čápů černých na našem území dnes a před 100 lety), jinak je výsledný dojem značně zkreslený a romantizující a slábne kritický rozměr díla. Záběry jsou krásné. Dále souhlas s Roverem.

And you could have it all / My empire of dirt / I will let you down / I will make you hurt.

Emancipační pop, kde mladá žena svou odvahou, vytrvalostí, inteligencí a nezlomností překonává mýty a dopady střetů dogmat vystavěných na způsobu uvažování přežitých macho variant na Indiana Jonese, které zde ale naštěstí nejsou jen vysmívány, ani příliš karikovány. Croft vnáší do světa v mnohém sobeckých - a v podstatě šílených - dobrodruhů racionalitu, empatii a lidskost, která zde není synonymem pro uplakanej patos. Příjemný a lehce nadprůměrný filmový odkaz na novou tvář hry, kde je Lara Croft silná a obdivuhodná a ani k tomu nepotřebuje 4ky, a kde se zásadně upouští od do extrému dohnané objektivizace těla a až příliš nadpřirozených schopností nyní mnohem více smrtelné a chybující Lary. Což si teda pořadatelé ČSFD / novinářské premiéry v IMAXu tak úplně neuvědomili - soudě podle úvodních slov před projekcí a podle modelky stylizované do barbie verze 10 let starého konceptu Lary Croft, jejíž rolí bylo "ozdobit tento slavnostni večer". Omg.. .