Arbiter

Dolby Atmos je moc fajn. Hlavně když se opájíte úchvatným audiovizuálem. __ Všimli jste si, že ze všeho nejodolnější jsou monumenty? Vím, kam se půjdu schovat, až TO přijde. __ Osobně jsem neustále klouzal mezi shovívavým úsměvem, chechtáním, ale i vopravdickým zájmem. Film je často, hlavně z mikroperspektivy, pitomý, ale takovým tím roztomilým způsobem. Cruise hraje tužku a takový ty věci. Pro kukuřičný večer ale fajn volba. Luke, I am your father! Nooooooo

Sinister není originální. Rozhodně ne námětem. Je tu ale několik věcí, které jeho tvůrci nezanedbali a já jim za to děkuju: na to, že směle zapadá do mainstreamu současného mysteriózního hororu, netrpí většinou dementních a nepochopitelně se znova a znova opakujících lapsů většiny jeho kolegů. V prvé řadě je přímočarý, (překvapivě) docela syrový a příjemně originální alespoň co se využívání zaběhnutých klišé týče. Chování postav je poměrně pečlivě vyargumentováno a dává většinou smysl (ani nevíte, jak dlouho jsem toto o hororu nenapsal!). Zkrátka, hloupost postavy vychází z jejího charakteru, (nejen) afektové jednání uvěřitelně reflektuje tu kterou situaci, ze které vychází a vůbec ve scénáři rozehrané dějové pochody nevytváří dojem od reality odtrženého divadla s loutkami, kde každá žije ve svém soukromém vesmíru bez kontaktu s těmi ostatními a lidským naturelem vůbec. Někdy si říkám, že scénář píšou mimozemské bytosti nebo geekové, kteří celý život marně tápou, co to ten člověk, který se vyskytuje v jejich veledílech, vlastně je (filosofové mají zakázáno tuto větu napadat, ještě lépe vůbec vnímat). ___ Není to terno. Kdybych se nesetkal v poslední době s tolika braky, asi bych šel na tři hvězdičky, protože, znovu opakuji, o nic objevného tu nejde. Na druhou stranu, když všechno šlape, znamená to často víc, než když jde o nálož alternativy.

Chuck Norris & R.I.P. Víc skoro nic.

Rozvrzané ale místy milé vztahování se k západu a hledání sebereflexe v kýči. Skoro se nabízí odnést si rýpavé poselství: Nezáleží na tom, jestli lžeš, hlavně když se to líbí. Duchovno šustí papírem a naivitou. Jak se ale čas od času stává, povedený (a jak jinak než kýčovitý, byť na ruby převrácený) závěr otupí většinu nejbolestivějších výtek.

Nevim.

[kráťas] To je furt dokola.

[kráťas] Vykradený cedulky. Na druhou stranu, Paperman má větší spád a tolik nelepí.

Škoda, že úžasně divadelní forma z počátku filmu tak záhy ustupuje... Mám k tomu jen čtyři věci: 1) největší rozkoš jde ruku v ruce s utrpením, 2) hrajem si na lásku a jsme si cizí, 3) kultura a z ní vycházející společenské normy někdy dokážou škrtit až k zalknutí a 4) třetí čtvrtina snímku se neskutečně vleče a rozutíká. Jo, a Anna se semtam (ve filmu!) chovala jako labilní kráva (což je můj niterný a snadno zavrženíhodný pocit, se kterým toho moc nenadělám). Nešlo až na dřeň. Škody, škody.

Posedlost a závislost v té nejobecnější rovině - to a ne pocta kinematografii je hlavním motivem snímku. Zkratkovité, roztržité a rozdrobené. Malkovich a Dafoe jsou ale okouzlující a závěrečná scéna dává zapomenout na předchozí podivnosti. Skoro 4*.

Tak přesně takhle by se adaptace knih dělat neměly. Kostra děje přeci tvoří jen minimum z toho, jak dílo působí. Mnohem podstatnější je podchytit náladu, atmosféru, ducha předlohy. To je vážně tak obtížný pochopit, že prostředky předávání meziřádkového obsahu z knihy nelze použít stejně úspěšně ve filmu? Že film zkrátka musí mluvit jinak? Prokletí Salemu se tak stalo typickou zkratkovitou snahou narvat do filmu vše "viditelné" a tím bezobsažně nepředat nic podstatného a zajímavého z originálu. Když to tvůrce navíc okoření dementními dialogy, Arbiterovi nezbývá nic jiného, než aby kruto zaplakal.