Arbiter

To bylo tak ártový! Ne, popravdě mě ta podivná práce s obrazem a hravé - nedoslovné - posouvání děje (samozřejmě a bohužel doplněné o záchytné - doslovné - bóje) asi docela bavilo. Nejsem si jistý, jestli jsem té holce nerozuměl, protože byla "jiná," nebo protože plácala blbiny.. ať tak či onak, poetické proslovy mě míjely. Sex a smrt, fajn. Že bych ale dívku v bílé spodničce dokázal nějak hlouběji uchopit.. zkrátka: zaujala, ale neuspokojila. Na závěr měl hrát roadtripovej rock'n'roll. Byl to tanec. Tanec, který nese napětí hry na společenskou událost, zatímco ho od sexu dělí jen pár gest a kousek látky. Verbale, jsi posedlý!

Samsara je esteticky selektivní a v této své selekci pečlivě sugestivní dílo (Stojí nám to naše Něco opravdu za To?). Je důležité rozmyslet si dobře, na co jsme to vlastně koukali. Snímek se trochu podbízí jako celistvá kulturní a civilizační sonda. Tou ale jednoduše není. Je "pouze" strhující obrazovou meditací s poměrně jasně vyhraněným názorem (antiglobalizačním, snad i anticivilizačním), složenou z několika málo zrnek písku a právě v této rovině je fascinující.

Nehoda s pistolí. Židi. Hippie píseň. Pepsi. Příjemné překvapení. __ Snímek si přímo říkal o víc krve a trochu temnoty. Taky bych asi odřízl kousek rodiny. Ticho před bouří ale bude fungovat skvěle snad vždycky. Dokonce ani stereotypní pindy většinou nevyzněly tak hloupě. Všechno krásně šlapalo, nepamatuju si hluchý místa, logickejch lapsů taky po málu... Hodně fajn byl pocit, že se všude po světě něco děje a náš hlavní hrdina se svou přítomností dostává doprostřed jiných dějů a příběhů, které během jeho nepřítomnosti jednoduše dál jdou svou cestou. Svět nesestával z Breda Pitta. On nebyl posledním akčním hrdinou. Nikdo nebyl. Jak osvěžující! To se mi u blockbusteru dlouho nestalo - konečně! __ V nejbližší době zajdu do knihovny pro knižní předlohu.

Víte, můj bůh by v první řadě neřešil choulostivou situaci jako beran. Rozeběhnout se a narazit. Otřepat se, rozeběhnout a narazit. Dvakrát, třikrát, desetkrát. Zbořit město, rozeběhnout, narazit.. Důvtip, bože. Zack Snyder oklikou rozřešil veškeré dohady o intelektuálním přesahu Sucker Punche skrze tady pána z oceli. Žádná hloubka není. Tečka. Jen vlhké sny pseudointelektuálního puberťáka, který dal život bezohlednému labilnímu patriotovi a prodává ho jako vzor. __ Překrásné obrazy bez duše. Estetické náznaky, které hádanku záměrně vytváří, odpověď nenabízí, nepotřebují, neřeší. Vážně četl náš Pan S ve dvanácti letech Platóna, jako vážně? Vážně? Vážně? A je to důležitý? Vážně? Filmové řemeslo dostalo na zadek od videoherního světa, Mortal Kombat VS DC Universe souboje zkrátka vyhrály nad vypravěčskými a drtivě nudnými prostřihy. Filtry ani kamera (a dialogy už vůbec) to nezachránili. Megalomanskými bitvami film opakovaně bavil, až se svou ověřenou cestou probavil k repetitivní nudě (viz beran). Stejně jako Marigold, jsem takhle otupělý z kina dlouho neodcházel. Jasno ale mám. Esteticky poutavá, ale nesnesitelně smyslu prostá podívaná byla v tomto případě přes čáru mé popkornové části mozku možná právě proto, že si navíz drze zkoušela hrát na "you know what I mean" notu. Co naplat, že esteticky jsem byl ohromen kombinací Gears of War, Hellgate London a již zmíněnou Mortal Kombat VS DC Universe vykradačkou, když se vše ve velkém stylu sypalo jako nahodilé listí. Film nás tak důsledně a dlouho uváděl do děje až se prouváděl k nekonečnému nekončícímu nerozjetému nefinále. Byla to epická břečka. A Hans Zimmer? Bože, ať už jdedo důchodu. Filmové hudbě to moc pomůže! Jinak viz Lavran.

Slyšim snad někoho volat "Tarantinooooooo"? ___ Charlie, to je personifikovaná osobnost každého pejskaře. Vím to, mám jich několik v okruhu bližních. Odstřelej radši vlastní mámu, než aby někdo ublížil pejskovi! ___ Film je hbitý, ujetý, trošku roztržitý, nepravděpodobný a .. asi přestanu mít rád bílý králíky.

Bylo to úžasné. A protože mi poslouží jako skvělé odpaliště Lanarkův komentář, hodlám text vést jako reakci na něj (žádná šikana nebo tak): film jako takový se přeci nutně nemusí ztotožňovat se světonázorem diváka. Nehodnotíme střet námi uznávaného ideálu lásky s tím, který předkládá. A proč vlastně automaticky předpokládat, že nám nějaký ideál vůbec podsouvá? Jestli něco prezentuje, tak, dejme tomu, sílu citu mezi několika konkrétními lidmi na konkrétním místě a v konkrétním čase. "Realitu" (nejen) dobově ohýbanou a reprezentovanou postavami na červenou knihovnu krásně rozostřenými - chápej do běžných stereotypních škatulek jen těžce zařaditelnými - bylo pro mě osobně radost sledovat. On mohl být kretén, ona mohla být kráva. Noa? Hodnocení kompatibility postav se mnou, jako člověkem, mělo na požitek pramalý vliv. Jestli jsem ale někdy viděl film, který uvěřitelně přenesl ozvěnu první lásky náctiletých do světa dospělých, a nevznikla tak nefunkční konstrukce vytržená z času a prostoru, tak zde. Btw, Lanarku, zdá se mi, že jsi v přední řadě ke konci trošku pospával. Nová generace totiž rozbijí i tebou předpokládanou "definici lásky" reprezentovanou snímkem, kterou tak zavrhuješ. Dá se tvrdit, že mluví proti ní a když ne přímo proti ní, tak rozhodně reprezentuje další proměnu, kterými je (nejen) tato doba tak protkána. Už jen takové gesto autora očišťuje od předpokladu, že se pokouší předkládat nějaké neměnné ideály. ___ Druhý důvod, proč mě snímek tak uhranul, stojí čistě na mé deformaci ze zkouškového období. Je ujetý, že jsem polovinu hracího času přemýšlel nad úžasně zachyceným clashem morálky osvícenství a romantismu, nad dozvuky hierarchizace tradiční rodiny, nad ustupující nesmlouvavostí křesťanské morálky, nad motivy reventantů, postavením žebráků a cikánů v stereotypy proměňující společnosti poloviny 19. století nebo nad pomalounku dominujícím motivem manželství založeného na lásce. Škola je někdy nemoc!

Někdy nenávidím evoluci. Někdy není kam utéct před televizí.

Poměrně svěží a neortodoxní. Samozřejmě hodnoceno v rámci popu. Nebudu psát o logických botách, časem jsem zatím necestoval, ale selektivní paměť je holt svině i v tomhle snímku. Kolem a kolem obrovský překvapení, kdy nájezd na klišé pravidelně střídá poměrně nečekaný a někdy dokonce lahodně nekorektní (!) kotrmelec. Takový Twelve Repo Men Effect, řekl bych.

U filmu, který už má tolik komentářů, se s dovolením při hodnocení omezím na jednu písničku a větičku: Jedna písnička. Já si ta klišé šovinistickýho světa pravejch chlapů prostě užíval.

Je podivný, že se studentský snímky tak často snaží (nejen) esteticky blížit nudnýmu standardu, kterýho prostě po technický stránce stejně nedosáhnou. Člověk by ocenil spíš důraz na originální "divočinu," než hru na velkou produkci. Času na zapadnutí do stereotypu ještě v budoucnu bude, tak proč podléhat už během studií? Pérák dobrej. Celkově neurazí. Hudba dobrá, jen docela často samotinká budovala hutnou atmosféru tam, kde dalšími filmovými prostředky jednoduše budována nebyla.