Arbiter

spoilery, Škoda toho osmého dílu! ___Hravé, vtipné, krvavé, esteticky přitažlivé, herní předloze (Bethesda version) věrné. Ani pitomé to moc nebylo. Until... ___ Fallout obávám se trpí syndromem seriálu Ztracení: s každým dílem diváka úporným pomrkáváním navnadí na velkolepé grandfinále - a tam do sebe věci nezacvaknou, případně se ukáží hrozně banální a nefunkční. Sedm dílu se před námi krásně vykresluje svět sobeckého násilí a absurdity, kde 200 let stará válka nemá logické vysvětlení, ani uspokojivé vyústění; sklouzla po spirále násilí a boje o zdroje, až doklouzala k pro nikoho výhodné  atomové válce a dala vzniknout postapo světu anticivilizační džungle, kde je v prdeli i stará i nová elita. Tohle by za mě fungovalo. Ale závěrečné odhalení, že vyhlazení většiny lidstva je v podstatě výsledkem geniálního plánu úzké skupiny mocných, jak vydělat víc peněz a získat víc moci (???), za pomoci pokusů ve Vaultech, kupovaných vyšší střední třídou (???), které pase manažerská elita uvedena do umělého spánku a postupně sériově probouzená, aby v pokusech loajálně pokračovala (???), je hrozně pitomá konstrukce, sociologicky a logicky nefunkční. ___ Proč by ekonomicky racionální a sobečtí mocní drasticky snižovali počet svých potenciálních zákazníků, když díky nim fakticky vydělávají a to tím víc čím  a víc jich je? Kdo ekonomicky racionální by se tak rozhodl? Proč se jako klika mocných zbavovat příležitostí k pozemským radostem, skrze které se můžeme uspokojovat, a zapříčinit vznik všudypřítomné pustiny? Soudobá kritika kapitalismu mluví mj. o krátkozrakosti zaměření se na krátkodobý výdělek za cenu dlouhodobé devastace planety sahající dopady mimo horizont (časový a prostorový) aktuálně mocných aktérů, kteří z exploatace profitují - to je funkční a pochopitelný narativ. Ve Falloutu se tvůrci snaží konstruovat představu, že (dlouhodobou) devastaci a exploataci způsobují mocní ve prodpěch svých benefitů a příjmů - a tady je ten problém - ve stejném časovém horizontu a fyzickém prostoru, kdy z nich mají údajně mají těžit. To ale nedává smysl, protože sklízí v reálném čase a na stejné místě dopady své destrukce, a tak svým konáním naopak bortí své příjmy a zbavují se prominentních možností života mocných (pokud tedy v dalších sériích nezjistíme, že někde na planětě jsou válkou úplně nedotknutá místa, což není v případě totální atomové války pravděpodobné). Kdyby za destrukcí zkrátka stál někdo geniálně  šílený, kdo nenávidí lidstvo a zlomil nad ním hůl (Problém tří těles) bylo by to mnohem uvěřitelnější. ___ Vedle nefunkční konstrukce běhu dějin je i na detailnější úrovni škoda, že do pozadí šlo téma studené fúze a mnoha side stories jednotlivých hrdinů i vedlejšěích postav. Můžeme se jich dočkat v dalších sériích, ale to pak Ztracenými smrdí ještě víc. ___ Je mi celkem jedno, že plot je v souladu s kánonem - filmový / seriálový svět je ideální příležitostí původně banálnější a méně promyšlené prvky herního světa učinit komplexnějšími, tady k tomu bohužel nedošlo. Myslím, že je velký rozdíl vzdát hold herní předloze nekritickým trváním na principu stimpacku - to je super a vtipný - a nekritickým trváním na naivně nefunkčním NWO plot twistu. Nic, já to kousnu a na další serie se těším. Ale je to škoda.

Moje první setkání s Dupieux. Hrozně milé, hravé a neméně tíživě smutné.

Meh.___ Kde byla kniha - ať už v dobrém či v méně funkčním provedení - extrémně  racionalizující, komplikovaně celoplanetární, technokratická, vědecká, machiavelistická a sociálně komplexní (byť překvapivě naivně), tam Netflix vtíravě a otravně tahá parodii na individualistický pseudohumanismus jako nevyžádanou protiváhu hlavní lince.___Z původně komplexní sítě dějů a motivací se tak trochu stala sci-fi variace na sitcom Přátelé, okolo kterých se vše točí, protože why not a taky láska a hodnoty a srdíčko. Vypadlo zásadní množství materiálu, jen abychom se mohli dívat na lidi co se dívají na moře a povrchně tlachají o svých vztazích a špulí při tom své rtíky. V béčkovém obsazení. Za mě nope.

Mám velkou radost, vždy když vznikne dokumentární snímek, který umě používá filmový  jazyk a audiovizuální přednosti, ale zároveň staví nade vše etický přístup k místním aktérům a reáliím.___ Je znát, že mezi tvůrci jsou lidi s backgroundem ve vizuální anthropologii. Štáb se na místo vracel v průběhu 4 let, mezi místními strávili čistého času přibližně rok a budovali s nimi  pozvolna vztah postavený na vzájemné důvěře a respektu. Filmovým jazykem "Inscenované" a dramatizované scény, prvky spadající pod "uměleckou licenci" a záběry a estetizované motivy nejsou odtržené ani samoúčelné, nejde o povrchním rozhodnutí: vychází ze skutečných událostí, dobových a místních reálií, rozhovorů, nálad a atmosféry. Hlavní hrdina obráží diskuze a festivaly s filmovým štábem, místní  byli součástí vzniku snímků a také jeho prvními diváky. Představa, že by se tak nákladný projekt a přístup ufinancoval v českém prostředí, je bohužel silně nepravděpodobná. Je ale radost na to koukat.___ Jeden svět 2024

Nežádoucí je lehce teatrální a polopatický snímek, který milimetr po milimetrů mapuje formy systémové nerovnosti a cesty radikalizace.

Nekriticky láskuju podruhé. ___ Villeneuve se rozhodl vyškrtnout zásadní postavy, mocenské kliky, zápletky a vrstvy děje. Zkondenzoval sledované časově období z let na měsíce. Pohrál si se závěrečnou pointou. A někdy si pomohl příliš doslovným popisem dění. To vše ve prospěch přehlednosti. Samozřejmě mě mrzí, že jsem u Paula přišel o prostor, který by dostatečně komunikoval hloubku jeho zoufalství a sílu odhodlání nebýt nositelem džihádu. O Guildu a její zásadní mocenskou roli, o aktivnější roli Paulovy sestry, o backstories a nedůvěru na ose Gurney, Jessica, Thufir. I tak mi ale je rozhodnutí takhle krátit naprosto srozumitelné a nic v důsledku nezměnilo na tom, že je snímek předloze věrný a já  byl po dlouhý době v kině nadšený jak malej kluk.

Nádherně křehké a zároveň posilující.  Sestry z kouřové sauny stojí pevně nohama na zemi jako stromy které vítr nezlomí. Inspirují svou ochotou sdílet, otevřít se a naslouchat a díky tomu se hojit. Tíha slov, zpěvu, rytmu, smíchu, potu, slz, krve, pláče a společného času se vpijí do letitého dřeva sauny. A tak ta tíha ze sester odchází a dává jim lehkost pod proudem vody a rytmickými šlehy proutím. Všichni nutně potřebujeme podobné rituály.

To bylo tak hrozně moc dobrý, až se mi nechce vypisovat v čem všem.

Vlastně mě překvapuje, že se to celé neodehrálo na palubě bitevního křižníku. Ve vesmíru. Paralelním. Na zádech pangalaktické želvy. Jako muzikál. Částečně hraný, částečně animovaný a částečně z plastelíny. Pozpátku. ___ Ale ani bez toho všeho nevím, jestli jsem na tolik zvratů a konfet byl připravený. A jestli to, co bych měl tendenci kritizovat, nebyl od Vaugha záměrný trolling. ___ Na následné delobotomizaci v hospodě zazněl příměr, že Argylle má blízko ke Žhavým výstřelům - I second that!

Esteticky i tentokrát fenomenální. Úvodní část a pak mnoho dalších berou dech. Dynamika snímku připomíná pád do víru pod splavem, zatímco vám někdo tubusem rve do krku hamburgery jeden za druhým - což se sice dá klasifikovat jako adrenalinový zážitek, ale minimálně ve chvíli, kdy se člověk začne reálně topit, to přeci jen přestává být zábavné. ___ Děj není děravý a hezky plyne, ale hodnotově mám podobný problém, jako u Eternals a podobných: je pro mě náročné cítit sympatie k hlavnímu hrdinovi a scénáristům, pokud sugerují, že je lidsky správné riskovat život celé jedné reality pro hypotetickou záchranu jednoho člověka. Stejně tak by mi nevadilo, kdybychom už velice rychle opustili koncept mnohovesmíru a zase zkusili něco jiného.