Frodule

Scenáristicky mistrovské jednohubky s britskými hereckými talenty naší doby. Natočeno za koronavirové epidemie. 1. Bed Among the Lentils (Lesley Manville) - 100 %; 2. A Lady of Letters (Imelda Staunton) - 95 %; 3. An Ordinary Woman (nový příběh, Sarah Lancashire) - 95 %; 4. Nights in the Garden of Spain (Tamsin Greig) - 90 %; 5. The Shrine (nový příběh, Monica Dolan) - 90 %; 6. Her Big Chance (Jodie Comer) - 85 %; 7. Soldiering On (Dame Harriet Walter) - 80 %; 8. The Outside Dog (Rochenda Sandall) - 80 %; 9. The Hand of God (Kristin Scott Thomas) - 75 %; 10. Playing Sandwiches (Lucian Msamati) - 75 %; 11. A Chip in the Sugar (Martin Freeman) - 70 %; 12. Miss Fozzard Finds Her Feet (Maxine Peake) - 70 %.

Tvůrci vaří z vody. Zápletka není důležitá, snaží se sice diváka překvapit "nečekanými" zvraty, ale logika jednání postav se jim rozpadá pod rukama. Vytrácí se tak napětí a psychopatické nečitelno. Seriál se už spoléhá jen na atraktivní lokace, fantastické kostýmy a fenomenální herečky. !Spoiler! P. S. Zvlášť mě vytočilo, že v zapadlé vesničce kdesi v Rusku umí i ta nejposlednější bábuška anglicky, že důležité osoby nikdo nedorazí a že se pokoušejí polepšit psychopatku.

F*ck the patriarchy! Women, join in. ;-)

Milá, nostalgická oddechovka, nic víc, nic míň. Šokující zvrat se pochopitelně po šesti sériích vymýšlí těžko, osudy postav se za dvě hodiny také nemůžou příliš posunout vpřed. Dame Maggie s Dame Penelope to jistí. A Imelda Staunton je vítaným přírůstkem. Splnilo očekávání - 70 %.

Ne. Prostě ne. Nemůžu dát o hvězdičku víc. Scénář je průměrný, zápletka i rozuzlení jsou jednoduché. Bez gradace. Vtipům se zasmějete jen zřídka. Paradoxně čím víc se snaží být film anti-hollywoodský, tím méně se jím stává. Mandy bohužel opravdu neumí hrát a pro Emmu je takový film škoda. Nejzajímavější jsou její kostýmy. Chápu, že se snaží podpořit, ženské autorky, režisérky aj., ale "for godness sake" snad musí sama poznat (s její bohatou zkušeností v oblasti komedie), že tohle není ono. Ach jo. Nemůže někdo Emmě nabídnout film, ve kterém by musela překonat samu sebe, což by jí opět umožnilo zaválet tak, že bychom si z toho sedli všichni na zadek?

Nevím, co mě děsí víc, absolutní ignorace zločinů ze strany církve, nebo nevědomost naivních rodičů? Pokrytci. To, že případ (dokument) nemá dosud uspokojivý konec, je ještě děsivější.

Film jsem viděla několikrát, protože jsem mu pořád nemohla přijít na kloub. Jako by něco podstatného scházelo. Nakonec jsem se donutila přečíst si knihu, která mě navedla na chyby scenáristy a režiséra. Film se od předlohy liší jen v detailech, bohužel některé z nich jsou klíčové a při jejich zařazení by umožnily zcela pochopit jednání postav a pointu. Pro srovnání: O Adamovi se v knize dozvídáme nejvíce skrze dva dopisy a básně, o Fioně zase prostřednictvím vnitřního monologu, což se na plátně těžko realizuje. K plnému pochopení by myslím stačilo přidat pár vět, v knize podstatných, a onu scénu s kontroverzním polibkem natočit o kapku jinak. I přes zmatky dávám 4 hvězdičky za hlavní manželskou dvojici, atmosféru a myšlenku (byť nedotaženou). Nápověda: Za hlavní téma nepovažujte náboženskou fanatičnost, spíše institucionalizovanost versus lidskost a odpovědnost za rozhodnutí o životech jiných. !!!Spoiler!!!! Vysvětlení: Po soudním zásahu Fiony byl Adam zmaten. Uvědomil si, že rodiče jej milovali více než Boha (plakali radostí, že je živý!). Připadalo mu to pokrytecké, zvlášť proto, že vinu za transfuzi můžou oni i církev hodit na "zkažený systém a soudkyni". Začal žít bez církve, moderně, svobodně, a přitom bez jakéhokoliv vedení. To mu však začalo chybět, a proto se upnul na Fionu, která mu rozšířila obzory. Ten polibek byl vyústěním zmatků toho chlapce toužícím po porozumění a spřízněné duši. A to, že se Fiona hned neodtáhla, pramenilo z probíhající manželské krize, rovněž toužila po blízkosti a porozumění. Svou neprofesionální chybu si pak uvědomila, poslala ho pryč a už na jeho dopisy nereagovala. Zasáhla mu do života, otočila jej o 180 stupňů, ale už mu nedala návod na to, jak ho žít. Zkrátka žádal vedení ve světě bez víry, který neznal, a Fiona mu to neumožnila. Když znovu onemocněl, jeho nesouhlas s léčbou se rovnal sebevraždě. Nemohl se už vrátit do svého starého světa a nevěděl, jak žít v tom novém. Cituji z knihy: "Adam ji vyhledal a ona mu místo jeho náboženství nic nenabídla, žádnou ochranu, i když zákon mluví jasně, jejím prvořadým zřetelem měl být jeho prospěch. Prospěch, duševní pohoda, zájem dítěte, to všechno jsou společenské věci. Domnívala se, že její odpovědnost končí na prahu soudní síně. Jenže jak by tam mohla končit? Vyhledal ji, chtěl to, co chtějí všichni, co mohou dát jen svobodomyslní lidé, žádné nadpřirozené bytosti. Smysl."

Jedna hvězdička za první povídku s Charliem a Annou, další hvězdička za tu poslední s Imeldou.

Na Brexit by se měli povinně podívat všichni. Manipulují s námi, manipulují, manipulují. Nikdo není imunní.

Moderní zpracování Shakespeara mě jaksi rozpoltilo. Některé nové prvky klasickou hru osvěžily a udělaly ji tak stravitelnější (zapojení více ženských postav, napětí mezi ženou Caesara a jeho "spolupracovnicí" při přemlouvání k cestě do senátu), jiné zase uškodily (rockový koncert ze začátku). Efektivně postavená scéna a akční přechody mezi akty zajistily, že se člověk nenudil ani minutu. Ovšem neustále hemžení, časté změny úhlů jeviště a salva zbraní v pozadí podle mého názoru zabily obsah a umenšily prostor pro výraznější herecké projevy. Zapojení obecenstva do hry mě ohromilo a vyděsilo zároveň. Nevím, nevím, zdali bych chtěla být oním přítomným divákem. Infarkt by mohla způsobit hlasitá střelba, migrace spolupublika, se kterým jste v těsné blízkosti (nic pro klaustofobiky, autisty a strašpytly), stejně jako to, že přímo vedle vás zrovna pronáší repliku Ben Whishaw nebo Michelle Fairley. Každopádně Caesar stojí za zhlédnutí.