The Children Act

Dokud se příběh držel v rovině soudního jednání bylo vše v pořádku. Nejednalo se o nic vyhroceného a dané téma by si určitě zasloužilo víc, ale i díky výborné Emmě Thompson se na to dívalo víc než dobře. Fungovala i vedlejší linie s manželskou krizí. Nicméně jakmile se film přehoupl do druhé poloviny, dostala prostor špatně zrežírovaná hra na city, kterou zakončil pitomý konec. Neseděl mi ani Fion Whitehead, který mi pil krev už v Dunkirku a tady jen potvrdil, že ho nebudu mít rád. 50% (30.09.2018)

Je jasné, že hranice dospělosti je nastavená příliš nízko. Chtít po dítěti, které prožívá hormonální změny spojené s dospíváním, aby se vyznalo v tom, co je pro něj dobré a co není, je prostě moc. Známe to všichni, kdo jsme rodiči — někdy mezi dvanácti až patnácti roky se někam ztratí dítě, které jsme pečlivě vychovávali, místo něj se k nám domů nastěhuje cizinec s nepředvídatelným chováním, někdy malé dítě, někdy zásadní nepřítel, a pak kolem dvaadvacátého roku, máme-li štěstí, nemáme-li, pak o něco déle, se v tom zmatku začne objevovat milý dospělý člověk se zajímavými názory, se kterým je radost diskutovat a možná se i něco na oplátku přiučit. ___ Výborná Emma Thompson a skvělý Stanley Tucci. (03.02.2019)

Páčilo sa mi to a aj to pekne plynulo. Pôvodne som si z prečítania popisu myslela, že to bude o samotnom prípade a nie o živote Emmy Thomson. Zaujalo ma to do takej miery, že som celý čas nepozrela, koľko ešte zostáva dokonca. Čo sa mi, ale nepáčilo bol záver filmu, vôbec neviem, čo som si z neho mala zobrať. 3,4* (21.09.2018)

Film nabízí pěkný pohled do soudnictví Velké Británie a taky na náboženské zásady Svědků Jehovových, o kterých já toho zase tolik nevím. Hlavním lákadlem pro mě byla Emma Thompson (a taky i Stanley Tucci, který se zde ale zase až tolik neobjevuje), která svou roli zvládla bravurně a já jí plně věřila, že je skutečnou soudkyní. Nicméně příběh nemá moc velké grády a v podstatě se natahuje jen jedna dějová linie, ve které se nemocný chlapec zamiluje do postavy Emmy, jež zrovna řeší manželské problémy. Tohle už mi přišlo takové trochu přetažené ze vlasy. Dobré aspoň je, že film má délku tak akorát, takže se nic nenatahuje. Nakonec dávám 3* za výkon Emmy a za to, že jsem se přiučila novým věcem. (15.09.2018)

Film jsem viděla několikrát, protože jsem mu pořád nemohla přijít na kloub. Jako by něco podstatného scházelo. Nakonec jsem se donutila přečíst si knihu, která mě navedla na chyby scenáristy a režiséra. Film se od předlohy liší jen v detailech, bohužel některé z nich jsou klíčové a při jejich zařazení by umožnily zcela pochopit jednání postav a pointu. Pro srovnání: O Adamovi se v knize dozvídáme nejvíce skrze dva dopisy a básně, o Fioně zase prostřednictvím vnitřního monologu, což se na plátně těžko realizuje. K plnému pochopení by myslím stačilo přidat pár vět, v knize podstatných, a onu scénu s kontroverzním polibkem natočit o kapku jinak. I přes zmatky dávám 4 hvězdičky za hlavní manželskou dvojici, atmosféru a myšlenku (byť nedotaženou). Nápověda: Za hlavní téma nepovažujte náboženskou fanatičnost, spíše institucionalizovanost versus lidskost a odpovědnost za rozhodnutí o životech jiných. !!!Spoiler!!!! Vysvětlení: Po soudním zásahu Fiony byl Adam zmaten. Uvědomil si, že rodiče jej milovali více než Boha (plakali radostí, že je živý!). Připadalo mu to pokrytecké, zvlášť proto, že vinu za transfuzi můžou oni i církev hodit na "zkažený systém a soudkyni". Začal žít bez církve, moderně, svobodně, a přitom bez jakéhokoliv vedení. To mu však začalo chybět, a proto se upnul na Fionu, která mu rozšířila obzory. Ten polibek byl vyústěním zmatků toho chlapce toužícím po porozumění a spřízněné duši. A to, že se Fiona hned neodtáhla, pramenilo z probíhající manželské krize, rovněž toužila po blízkosti a porozumění. Svou neprofesionální chybu si pak uvědomila, poslala ho pryč a už na jeho dopisy nereagovala. Zasáhla mu do života, otočila jej o 180 stupňů, ale už mu nedala návod na to, jak ho žít. Zkrátka žádal vedení ve světě bez víry, který neznal, a Fiona mu to neumožnila. Když znovu onemocněl, jeho nesouhlas s léčbou se rovnal sebevraždě. Nemohl se už vrátit do svého starého světa a nevěděl, jak žít v tom novém. Cituji z knihy: "Adam ji vyhledal a ona mu místo jeho náboženství nic nenabídla, žádnou ochranu, i když zákon mluví jasně, jejím prvořadým zřetelem měl být jeho prospěch. Prospěch, duševní pohoda, zájem dítěte, to všechno jsou společenské věci. Domnívala se, že její odpovědnost končí na prahu soudní síně. Jenže jak by tam mohla končit? Vyhledal ji, chtěl to, co chtějí všichni, co mohou dát jen svobodomyslní lidé, žádné nadpřirozené bytosti. Smysl." (06.09.2019)