Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Krimi
  • Animovaný
  • Životopisný

Recenzie (39)

plagát

Prezident Blaník (2018) 

Prezident Blaník je film složený z několika vrstev, z nichž si každý politicky informovaný divák vybere tu, která je mu intelektuálně nejblíž. Kdo nechce, nepochopí. Nejedná se pouze o satiru na politickou scénu, kdepak, spíš jde o satiru mířenou na celou českou společnost a její politickou kulturu. Smějete se, ale přitom víte, jak je to až slzám pravdivý. A šokující sprosťárny? Mají svou funkci. Lidé, kteří jednají jako Tonda Blaník, spoléhají na to, že budete zaskočeni arogancí a řetězcem vulgarit. Hovadoidní chování je jejich jediná zbraň. Posilují si tak sebevědomí. Proti konstruktivnímu argumentu se totiž pro jejich omezenost neumějí bránit jinak než řevem, urážkami, ponižováním a šokujícími slovníkem, což vidíme dnes a denně, bohužel. Dávám čtyři hvězdy za odvahu, a to jsem, přiznám se, koketovala i s pěti, ale nejsem "žádnej dobroser“.

plagát

Mum (2016) (seriál) 

Moc milý a skvěle napsaný sitcom. Vzájemné pokukování Cathy a Michaela je tak "awww". A ty tragikomické postavičky - každý poznamenán jinou bolístkou, obdařen (pod)průměrným intelektem s kapkou asociálnosti. Můj oblíbený citát od snobské Pauline: " There´s nothing more disgusting than happy people. But what these people don´t realise is that it will end. Because everything good always ends. And those fabulous smiles will fall from their faces and they´ll be wading through rivers of shit like the rest of us."

plagát

Najväčší showman (2017) 

Pro mě kýč po stránce vizuální i emocionální. Příběh sám se pod náplavou silných řečiček a uslzených očí ztrácí, zato hlavní poselství nám propagandisticky tlučou do hlavy v každé minutě. K tomu zapomenutelné songy, ničím výjimečné pěvecké výkony a nevýrazné tváře (až na Zendayu). Nejlépe hrály malé holčičky. Škoda.

plagát

National Theatre Live: Edward Albee's Who's Afraid of Virginia Woolf? (2017) (divadelný záznam) 

Nebudeme si nic nalhávat, tříhodinové představení může být pro některé diváky náročné a často i nudné, zvlášť pokud se jedná o konverzační drama. Ano, opravdu jsem si myslela, že se budu nudit, ale nemohla jsem se zmýlit víc. Herecký projev Imeldy Staunton a Conletha Hilla vás přikurtuje k sedačce. Zvolání Imogen Poots: "Violence, violence!" sedí. Mistrné dialogy a absurdita aktualizují děj. Hra si s námi hraje - nevíte, co je pravda a co iluze. Doporučuji! P. S. Imelda hraje NEPŘEKONATELNĚ, nic takového jsem ještě v divadle neviděla, jestli se jí naskytnou podobné šance, dost možná se stane další Judi Dench, jak podotknul divadelní kritik z deníku Telegraph. Edit: Imelda i Imogen získaly za své výkony nominaci na cenu Laurence Oliviera, bohužel ani jedna ji nakonec neproměnily.

plagát

Gypsy (2015) (divadelný záznam) 

Imelda Staunton jako Rose válí. Jde až do krajností, riskuje. Nechápu, jak mohla hlasově zvládnout osm představení za týden. Opravdu jedinečný herecký výkon na divadelních prknech, není divu, že za něj získala cenu Laurence Oliviera.

plagát

Follies (2017) (divadelný záznam) 

Další vynikající muzikál z Londýna. Ach, mé dojmy se nedají vyjádřit slovy, musíte se o jeho kvalitách přesvědčit sami. Jak to ti Britové (a Američané - původní muzikál z Broadwaye z roku 1971) dělají? Hudba, příběh, kostýmy, choreografie a především pěvecké i taneční výkony hereček věkové kategorie 50+. Geniální! Imelda Staunton (Umbridgeová z Pottera) je jako Sally nezapomenutelná. Slavnou píseň Am I Losing My Mind se nesnaží dokonale zaintonovat a přiblížit se tak slavným profesionálním zpěvačkám, najde si svůj způsob, jde po obsahu a song opravdu prožije. Duet dvou operních pěvkyň mě dojal. Opravdový zážitek, jen tak dál! Edit: Neproměněné nominace na cenu Laurence Oliviera Imeldy Staunton a Janie Dee a dvě proměněné za kostýmy a nejlepší znovuuvedení muzikálu.

plagát

Pocta Shakespearovi (2016) (divadelný záznam) 

Děkuji ČT art za to, že nám pouští takové skvosty. Opravdový zážitek vidět špičkové britské herce na jednom jevišti. Nádherné spojení hudby, tance a divadla. A navrch s vtipem. Nenechte si ujít!

plagát

Aj dvaja sú rodina (2016) 

Začátek vypadal slibně - excelentní herci i humor. Škoda, že tu druhou půlku překombinovali a ubrali na vtipu.

plagát

The Sense of an Ending (2017) 

Poetický, něžný film, který plyne pomalu a má svá hluchá místa jako sám život. Přesto jsem v něm našla něco nového, neotřelého, myslím tedy, že stojí za zhlédnutí. Harriet Walter hraje kouzelně. Jim Broadbent se nenechá zahanbit. Ale pokud se na něj chcete podívat jen kvůli Michelle Dockery, musím vás zklamat, objeví se krátce.

plagát

Rozpoltený (2016) 

Kdyby se tvůrci drželi pouze psychologického dramatu a využili víc z těch 23 osobností, byla by to bomba. Bohužel tam narvali nadpřirozené prvky, které působily až komiksově. Škoda. Ale McAvoy hrál geniálně!!!