Late Night

Asi nejfeminističtější film roku.Thompsonová ví jak používat hlášky. Srdce filmu ale spočívá s párování podivného páru Dame Emma s Mindy Kaling.Late Night nabízí únik do světa měkkými hranami, jasných barev a jednoduchých zelení. Autorka scénáře, která zde i hraje a je i producentka Mindy Kalingová si zde napsala tak trochu autobigrafickou roli ne právě atraktivní Američanky indického původu, která se přesto prosadila v showbyznysu. V komedii Ďábel nosí Pradu bavily obě, povýšená Meryl Streepová i nemotorná Anne Hathawayová při své proměně z ošklivého kačátka. Kdežto Kalingová ve své roli Thompsonovou zásobuje vesměs jen obecnými ušlechtilými poučkami – a hlavně neumí hrát, což při jejich konfrontačních scénách vyloženě bije do očí. Nadto Late Night slibuje zábavu už proto, že se odehrává v zákulisí takzvané late night show, která by měla vtipem vyloženě hýřit. Nicméně většina žertů se bezzubě točí kolem politicky korektní rozmanitosti, tedy od tmavé ženy v prostředí nadutých bílých mužů, kteří si zabrali i dámské záchody, až po stesk, co si počne padesátnice v Hollywoodu, kterou chtějí před kamerou nahradit mladším a vulgárnějším kolegou, idolem sociálních sítí. Ještěže tu co pět minut zazní spasitelné „Nevzdávej to!“ Vedle Thompsonové, jejíž břitká ironie dává melodramatu alespoň trochu zralého nadhledu, zbývá jediný zajímavý prvek, totiž mechanismus výroby každodenní relace, na jejímž počátku stojí armáda scenáristů hledajících inspiraci v ranních novinách a na konci zářivá světla reflektorů ve studiu, kde předem připravené, probrané a zkrácené glosy hvězda předčítá. Jenže o profesní tajemství v Late Night tolik nejde, pokud se pomine snaha o zvýšení sledovanosti ve stylu „vyjdi s kamerou mezi lid“. Naopak sem autorka pašuje románky na pracovišti včetně skandálů a slz, které zápletku ještě rozdrobí. Celkově je to plochá až úmorná podívaná. (16.02.2020)

Zakončovací film 54. ročníku karlovarského festivalu. Chápu snahu nabídnout divákům po devítidenním maratonu náročných festivalových filmů něco odlehčeného, ale čeho je moc, toho je příliš. Americká komedie o polepšení nerudné hrdinky přesně podle šablony, v níž je pomalu více liberální agendy (doslovné, hlasité a otravně moralizující) než vtipu. Tohel nemělo na festivalu co dělat. #KVIFF2019 (07.07.2019)

Až na závěrečnou "happy" multi-kulti společnost z této obehrané šablony rovnostářská agitka nějak extra hrubě netrčela, respektive dávala váhu oběma stranám a upřímně, v mnoha věcech měla pravdu. Což bylo zásluhou hlavně výborné Emmy Thompson a jejího britského ostrovtipu, ale také celkově sympatického kolektivu bez zjevného škůdce. Pro vyšší uvěřitelnost by ovšem provedené změny postojů (a show) zasloužily větší časový rámec, než pouhé 3 měsíce. (14.06.2021)

Šablónovitá jednohubka, ktorá neurazí, naopak má (hlavne v prvej tretine) množstvo skvelých momentov, za väčšinu ktorých môže fantastická Emma Thompson. Bohužiaľ scenár vyzerá ako prvý draft, ktorý bol narýchlo posunutý do produkcie. Aj keď divák neočakáva žiadne prekvapenia, lebo tento príbeh sme videli už desiatky ak nie stovky krát, jednotlivé okamihy, ktoré majú zapadnúť do mozaiky, často pôsobia ako narýchlo zbúchaná vata. Chcelo to ešte aspoň zo tri krát prepísať. (08.06.2020)

Zákulisie denných-nočných show sa nevidí často. Kreatívci sú zvláštne stvorenia, ktoré sa musia potýkať so všeličím. Skláňam klobúk, keď to dokážu vydržať s neurotickým šéfom a neprijebať mu. Na druhej strane, film až veľmi priateľský ku všetkým a kontroverzný len na povrchu a v začiatku. Nenudí, ale ani nejak extrémne nenadchne. Možno pre to obsadenie. 2 z 5 (23.02.2020)