Morrigen

Sice mám vždycky radost, když se objeví seriál s hlavní superhridnkou v hlavní roli, která s klidem posílá do horoucích pekel namakané chlápky, ale tady to prostě nefunguje. Klasický hrdinovský scénář, díl za dílem stejný postup, upíři vypadají spíš pohádkově groteskně než strašidelně a zakázaná láska Buffy a Angela ztrácí svoje kouzlo svým věčným omíláním až příliš brzy. Americký teenagerský seriál, který se ze sebe snažil udělat kult a přitom se ničím nedokáže odlišovat.

Na svou dobu určitě originál nad originály se svou památnou hláškou o Kennym, trefný sprostý humor zaujme a místy možná šokuje, ale já se nemůžu ubránit dojmu, že je to místy až moc velká magořina a časem seriál sklouzává k nepochopitlenému něčemu, co se mi přestává zamlouvat.

Nejsem příznivce sci-fi, ale tomuhle jsem šanci dala. Ovšem k smůle samotného seriálu vyšel tenhle pokus naplano. Jistě si tenhle seriál najde mnoho příznivců a netvrdím, že by si nezasloužil víc hvězdiček, než jsem mu ochotná dát, ale na mě až příliš chaotické, příliš předvídatelné, neustále se opakující scénář jen v bledě modrém. Takových seriálů tu bylo a ještě bude. Ale MacGyver si uznání zaslouží, ten jeho vtipný bonmot má šmrc.

Seriály, které jiskří sarkasmem, ironií, lehkostí a nadhledem v tak závažných situacích, jako je třeba smrt, jsou mými favority. Ono to asi jinak nejde, když vás v osmnácti zabije záchodové prkénko přilétnuvší z vesmíru, že? Musím říct, že seriál mě zaujal hlavně nápadem, jak to vlastně na tom světe s tou smrtkou funguje, i když dějová linka se v podstatě nikam nerozvíjí a v rámci série je jedno, jestli díly vidíte po sobě nebo jedete napřeskáčku, jak se to namane. Možná by nebylo na škodu alespoň trošičku tam něco zamotat a trochu děj připepřit nějakým velkým průšvihem (chytnou nás, když se hrabeme věcmi u Ruba doma), stresem (nestíhám vzít duši!) nebo nějakým tím zádrhelem z běžného života (zatkli mě za krádež auta). Druhá věc, co mi moc nesedí, je český dabing hlavní hrdinky. V jejím hlase neslyším ani sarkasmus, ani ironii, ani nadhled, ale jen povýšenost. I když seriál skončil druhou sérií a filmem, je tomu tak nejspíš dobře, protože další díly o tom samém v bledě modrém by zdejším hodnocením asi zamíchaly.

Nebudu opakovat již tisíckrát zde již jmenované, přidám jen svůj osobní názor bez jakékoli objektivity: Mě se to prostě líbí. Sarkasmus, ironie, nadsázka - to je můj nejmilejší druh humoru. Navíc paradoxně zasazený do prostředí, v němž bychom čekaly všechno možné, jen ne tajemství, lži a záhady - takové nahlédnutí pod pokličku a poučné "nic není, jak se zdá". A nakonec skupina čtyř (pěti) kamarádek naprosto odlišných, ale každá se svou vlastní obscesí - perfekcionistická hospodyně, uhoněná matka, bohatá princeznička a roztomilá smolařka. A do toho jejich lásky a starosti všedního života, které s vtipným bonmotem nakonec vždycky zvládnou. Jedinou vadou na kráse jsou poslední dvě nebo tři série, kdy se nám všechno zamotává znovu a znovu dokola, ti co se prve rozešli se dávají opět dohromady (počkat, to už tu jednou bylo!), druzí zase řeší pořád ty stejné problémy, další hrdinka má prostě strašnou smůlu na manžely, pořád jí totiž umírají a poslední se život převrátí úplně naruby a podřizuje se nové životní roli. Tvůrcům nejspíš pomalu začínají docházet nápady a vrací se k osvědčeným, leč obehraným zápletkám. I přes to ale zůstává tenhle seriál se svými paradoxy a vtipnými poučkami v mém něžném srdéčku.

Film, který ve své době musel jistě vyvolat velké pozdvižení. Přes dvě hodiny trvající snímek dnes už typického "skládankového" děje je jistě skvost,který patří do historie kinematografie, leč na mě bohužel tak silný dojem, jak jsem čekala, neudělal. V prvé řadě by filmu vůbec neuškodila kratší stopáž, která by vynechala několik naprosto zbytečných scén. Téměř v celé první polovině filmu se nic neděje a divák se začíná trochu nudit, unaven stálými návštěvami mezi sousedy. V době těhotenství začíná film pomalu budovat atmosféru, načež ji zase strhává dolů, aby nakonec opět vygradovala. Ta ovšem vyzní poněkud do ztracena závěrečnou pointou - konec by šel vymyslet přece jen trochu jinak. Místy dialogy působí hrozně toporně, nepřirozeně a melodramaticky, ale berme v potaz, že tak to ve filmech z dob dávno minulých zkrátka chodilo. Možná že by i tyhle mínusy převážily nad klady, kdyby se do toho ovšem nevložila Mia Farrow. Ve vypjatých scénách přímo exceluje a vy zkrátka máte pocit, že to nehraje, že to skutečně prožívá. Velice na mě zapůsobila její proměna před a po začátku těhotenství. Maskéři zde odvedli precizní práci. Podtrženo sečteno - bezesporu velký přínos do světa filmu, nicméně pro mě snímek, který nesplnil má očekávání.

Kultovní snímek, kdy zvuk jeho názvu doléhá až do dnešní doby. I přes to, že se jedná o snímek víc než půl století starý, zachoval si dodnes své vlastní kouzlo a silnou atmosféru. Asi si dnes pod palbou všech možných i nemožných hororových subžánrů nedokážeme představit, čeho se tehdy lidé báli a jak na ně mohl film působit. Za co se však můžeme zaručit je, že film nám nabízí pestrou a nepřebernou paletu všech možných a tehdy dostupných metod, jak zapůsobit na lidské oko i ducha. Asi nejznámější hororová scéna ve sprše sice dnes působí spíš komicky, ale na druhou stranu se jedná o poctivou a nefalšovanou filmařinu bez hory počítačových triků, hektolitrů krve a syrové brutality, kdy nás děsí spíš to, co nevidíme než to, co vidíme. Hitchcock převrátil naruby všechny zavedené postupy (kdo by si dovolil zavraždit hlavní roli již v polovině filmu a pak, když očekáváme jen vyústění, nám naservírovat šokující pointu?) a zanechal tak po sobě dílo, které se již navždy zapsalo do filmové historie.

Opravdu musíme brát všechny filmy vážně a hledat v nich velkou uměleckou hodnotu a originální pointu? NE! Některé filmy jsou tu prostě jen pro to, abychom k nim zasedli s flaškou vodky a tunou chipsů, a vychutnali si stupidní jízdu plnou vtipně zvládnutých klišé. A buďme upřímní - ten, kdo si smysl pro humor vyhradil jen na něco extra a nedává šanci parodii, ten zkrátka tenhle film neocení.

Jedna z mála černočerných komedií, která se fakt povedla. Hororová rodina, ponurá atmosféra, perfektní hlášky, šílené situace. Co víc si přát? Rodina Addamsova je pojem, který jen tak nevymizí. No, asi není víc co dodávat.

Psychopatický, zvrácený, brutální film, z kterého mrazí až do morku kostí. Teprve teď můžu říct, že jednička byla v porovnání s tímhle snímkem pohádkou pro děti. Věřím, že jen málo lidí dokáže přejít tenhle film s nadhledem a vidět v něm to, co v něm má být vidět. Ukázková přehlídka nechutnosti, zvrácenosti a brutality. Obzvlášť pohled na hlavního hrdinu (dá-li se tak vůbec nazvat) a jeho chování je téměř dokonalý - marně pátrám v paměti nad podobně ztvárněnou kreaturou na filmovém plátně. Atmosféru starých hororových filmů podtrhuje černobílé zpracování stejně jako minimum dialogů a zbytečného okecávání. Propracovanost děje je oproti jedničce minimální, naopak si film dobře hraje s vyobrazením psychopatie - a to vážně skvělým a nezaměnitelným způsobem. Díky bohu, že takových filmů není mnoho.