Morrigen

Taková trošku klasika, i když s celkem originálními prvky. To ale bohužel nestačí na to, abych dala líp než za tři. U filmu mi trošku vadil střih, hlavně ze začátku, final girl vadila už docela dost. Víc bych si ten závěr užila ve stylu totálního paradoxu, kdy všichni čekají na pomoc, která se dostaví až po jejich skonu. Ale budiž. Kytičky zvonilky pobavily.

Mrazivé, ale nic, co bychom už mnohokrát neviděli. Na druhou stranu, i když se dá poměrně dobře odhadnout, jak finálová scéna vlastně dopadne, stejně potěšila. Celkem si i docela potrpím na španělskou hororovou tvorbu, protože je bez spousty zbytečných a nafouknutých amerických efektů. Horor je v dnešní době žánr, kam proudí mraky a mraky snímků a upřímně - má zkrátka svoje hranice. Nejsem z těch, kdo by film odsoudil jen na základě "neoriginální" myšlenky (což podle mě není dost dobře možné), a o to víc si jí potom ceníme. Ale právě proto se musíme zaměřovat na ty maličkosti, odlišnosti a drobnosti. Možná to úplně na 4 hvězdy není, ale ...

Film, který umí překvapit přesně v ten okamžik, kdy už se zdá všechno jasné. Laťku napětí nastavuje hned od prvních minut a tohle tempo si střídavě drží po celou dobu. Až na ten lehce melodramatický závěr není všehovšudy moc co vytknout. Jednotlivé scény do sebe zapadají jako puzzle, hudba slouží k dokreslení atmosféry a nepůsobí teatrálně, jak se u těchhle typů hororů občas stává, herecké výkony dětí i dospěláků potěší. A "nepřemožitelné zlo"? Realistická postava bez efektů umí zabrnkat na slabší nervy. Ráda se k tomuhle filmu ještě vrátím.

Hororová tvorba na východ od nás jde většinou mimo mě, ovšem na základě mnohých doporučení jsem se i já rozhodla na tenhle "zázrak" podívat. Nevím, bylo-li to přehnaným očekáváním, ale kromě hojného počtu slušných a nečekaných lekaček mě na tomhle filmu nic nezaujalo. Takový víceméně klasický scénář duchařin vycházejících z tragické minulosti jednoho domu. A upřímně ani pobledlý chlapeček ve mě prostě nevyvolal to správné napětí - viděla jsem už děsivější. Nebýt chvílemi až přehnaně vypjaté hudby, tak bych nejspíš ani nezpozorovala, že teď se děje něco neobvyklého. Možná, že kdyby nám tvůrci místo rádoby tajemných a velice zmatených prostřihů do minulosti naservírovali chronologicky jdoucí děj s nějakým náznakem dob minulých, působilo by to uceleně a svižně. Takhle ale vím, že se určitě nepustím do ničeho v sloupečku "Související".

Pořad jako takový neznám a ani nějak nemám touhu poznat, ale to, co zde předvádí naše oblíbená čtyřka (pětka), je vážně k nezaplacení. Takhle jsem se skutečně dlouho nezasmála! A to jsem si říkala, že by Lister mohl umět trochu vařit, když hostil Kocoura svým Šamanským kebabem po ďábelsku :)

Musím říct, že mě až překvapily odpovědi fanoušků, například ohledně direktiv vesmírného sboru nebo slečna/paní, která si pamatovala čas na hodinách z jedné scény. A i přesto, že herci měli mnohokrát dost navrch, třeba ohledně fotografií nebo ukázek, nepovedlo se jim zvítězit. :) Škoda, že takových soutěžních dílů není víc, určitě bychom se toho ještě dost dozvěděli.

Mlčení jehňátek se stalo pojmem ve světové kinematografii a Anthony Hopkins coby doktor Hannibal Lecter jakbysmet. Roli šíleného a zároveň geniálního vědce zahrál neopakovatelně kouzelně, charisma z něj stříkalo na všechny strany a důvtip mohl rozdávat plnými hrstmi. Je až s podivem, že jsme se filmového pokračování nedočkali o mnoho let dříve. Nicméně... To kouzlo dokonalé distinguovaného vraha s dobrým vkusem pramenilo právě z jeho tajemnosti, zásad, elegance. Ale čím více se s panem Lecterem seznamujeme, tím víc vidíme i jeho chyb, z geniální nekonvenčnosti se stává jen psychopatická úchylnost a představu jakési pomyslné preciznosti boří fakt, že se nechá tak jednoduše chytit vesnickými burany, kteří ho sledují. V tomhle je ve scénáři obrovská díra. Na druhou stranu se ale scénáristům povedlo občas šokovat, například při "poslední večeři" nebo praktické ukázce na přednášce o slavných oběšencích. A v neposlední řadě i v počtu svých končetin. Ale buďme upřímní, jedničce to nesahá ani po kotníky, i když o zase tak špatný film se nejedná.

K seriálu jsem se dostala úplnou náhodou přes Kryštofa Hádka, který se o téhle roli zmínil v nějakém pořadu. Už jen fakt, že si zahrál roli homosexuálního imigranta v Irsku, mě celkem nalákal a musím říct, že nelituji. Vzhledem k (ne)známosti seriálu u nás jsem měla to potěšení sledovat v originále. Jelikož nejsem až tak dobrý angličtinář, spoustu věcí jsem nepochytila, ale i přesto mě to bavilo a baví. Kryštof ztvárnil svou roli opravdu skvěle, ale i Keith McErlean má ode mě palec nahoru. Dějová linka kolem těch dvou zaujme asi nejvíc. Stojí za to se podívat.

Obecně známo, že pokračování úspěšných filmů většinou padají celkem znatelně pod úroveň původního snímku. Tady ovšem toto pravidlo neplatí. Dějově zajímavější pokračování s výbornou kamerou a střihem mě osobně zaujalo mnohem víc. Originalita se ve světě filmu cení nade vše, a i když v daném subžánru nelze vymýšlet kvatna novinek, tady se to alespoň z části povedlo (útěk otce, přeživší matka, ...). Brutalita přesně tam, kde má být. Na horor možná až moc akční, ale proč ne, apokaplypsa v postapokalyptické Británii by jinak asi ani nefungovala. Jedinou vadou na kráse je zkažená finišová scéna v tunelech metra, kdy už díky neustálému omílání dopředu víme, jak to dopadne. Na druhou stranu poslední záběr velmi potěšil.

Něco mě vyloženě nadchlo, něco zklamalo. Film, který se něčím lišil, ale zároveň zůstal věrný žánrové klasice. Pro milovníky zombie filmů můžu doporučit, honiček a detailů na znetvořené nemrtvé je víc než dost. Pomalé tempo se střídá s napínavými scénami přesně tak, aby to bylo příjemné pro oko i mysl, postavy sice nijak extra nezáří, ale mají přesně takovou hloubku, aby nevyznívaly moc sentimentálně, závěr filmu graduje. Ale celkově vzato mě film až tak neoslnil, ne že by bylo vyloženě něco úplně špatně, ale mezi moje srdcové skvosty se zkrátka neprobojoval.