Morrigen

Vyjadřovat se k dějové lince jako takové asi nemá moc smysl, na tom tenhle film opravdu nestojí. Ovšem smíchání žánrů tak nesourodých jako sci-fi a western, to je jinčí kafe. Jenže z příjemně nastartovaného westernu budujícího atmosféru od první minuty se postupem času stává film podle šablony "záchranná mise na nepřátelském území s nepřátelskými potvůrkami", byť celkem povedenými. Možná mě trochu zklamalo chování postav, které se až příliš rychle s bravurou a bez sebemenšího údivu prohání po světě s démony z vesmíru. A možná proto, že některé scény jsem viděla už stokrát. Ale aspoň ty efekty stály za to.

Filmový příběh, který se stal vzorem pro mnoho dalších, převážně tanečních snímků. Dneska už je to trochu obehraná klasika, kterak ambiciózní a upjatá krasobruslařka (tanečnice, baletka, ...) přišla perfektního partnera a jako jediná možná náhrada se ukáže nezodpovědný a bohémský hokejista (hip-hoper, průšvihář, ...). Zpočátku absolutně nesourodá dvojice, jejíž dva členové se div nepozabíjejí, nakonec úspěšně dorazí do kýženého konce a ruku v ruce mizí do západu slunce. Ale buďme upřímní - co může být romantičtějšího a působivějšího?

Dneska mám nějakou rozdávačnou náladu a i když to na 4* nejspší nebude, já je tomuhle snímku ráda dám. Jsem toho názoru, že všechny romantické (myšleno že nějak souvisí s láskou) jsou na jedno brdo. Ale tohle se mi prostě jen líbilo... Velice poutavý rozjezd sice časem začíná ztrácet svoje kouzlo a pomalu sklouzává k několika vyloženě kýčovitým scénám (souboj Jay versus pes) a trochu, no, spíš trochu hodně sladkobolné finále, ale jako celek to nepůsobilo vůbec špatně. Podobné role jsou Jasonu Segelovi jako šité na míru a spolu s Cameron Diaz tvoří jiskrnou dvojici. Dokázali mě vtáhnout do děje a celou dobu jsem v duchu musela přemítat nad tím, jak bych v podobné situaci reagovala já.

Možná se někomu budou zdát 4* jako nadhodnocení, možná že i mě to tak trochu připadá, ale co. Kouzelný svět šmoulů, kde vládne mír, láska, odvaha a přátelství učaroval asi každému dítěti, a to nejen kvůli tomu, jak jsou tihle panďuláčci roztomilí. Filmový šmoulíci zůstali věrní svým zásadám a opět nám dokázali, jak statečná jsou jejich srdce. Změnila bych jen dvě věci. Za prvé kocour Azrael se mi vůbec, ale vůbec nelíbil. Tady si mohli digitální géniové trošku víc pohrát a představovala bych si ho víc jako třeba Garfielda. Naopak víc se mohlo šetřit s všelijakými triky ohledně Gargamelových pádů, letů a karambolů. Jednoduchý děj taky není na škodu, obzvlášť u zábavné pohodové rodinné komedie, ale trochu rafinovanosti by to místy ještě sneslo. Co naopak velice potěšilo moje dojímavé srdéčko byli dva nové přírůstky do šmoulí rodinky. Obzvlášť u výjevu: "Jé, Santa!" jsem se málem skácela ze židle.

Ani nenadchlo, ani neurazilo. Klasický pohádkový námět zpracovaný možná až moc pompézně s prvky "naší doby". Rozhodně netradiční, zajímavé a stojí za to na to kouknout, ale jednou asi stačí. A pořád se nemůžu zbavit dojmu, že nebýt Julie Roberts, sklouzne tenhle snímek k podprůměru, který nikdo nebude znát.

Sedím si jen tak u televize, a najednou koukám - copak nám to tam dávají? Po x letech a i přes to, že bych mohla všechny repliky přehrávat spolu s herci, musím se smát, ba přímo chechtat. Čím to asi je? U každého žánru mám prostě určitá kritéria, podle kterých film hodnotím. A u komedií je to kritérium velice jednoduché, tedy zda mě rozesměje, nebo ne. Jaké jiné hodnocení tedy dát snímku, u jehož hlášek se chlámu od ucha k uchu i po několikerém shlédnutí?

No, dalo to práci tenhle film sehnat, ale povedlo se. Jedná se sice o čistě průměrnou romantiku a občas to víc než smrdělo klišé, ale myšlenka není tak úplně špatná. I když osobnost Curys mohla být trochu propracovanější a její záliba v navštěvování pohřbů měla dostat větší prostor (třeba místo nepříjemné spolubydlící). Naopak jiskřivé scény mezi Bijou Phillips a Ianem Somerhalderem byly pro mě top filmu, on to prostě v sobě má - proto ještě o jednu hvězdu navrch, než jsem původně zamýšlela.

Sci-fi zase trošku jinak. Nejsem velký milovník daného žánru a přiznám se bez mučení, že motivací ke shlédnutí tohohle filmu byl především Ian Somerhalder. Vypíchla bych především jednoduchost - minimum (ale dostačující) postav, bez zbytečných zmatků, žádná přehnaná aktivita FBI a podobných amerických složek, lehce zpacovaný děj. Skoky v čase byly pro mě příjemným osvěžením, hlavně zpočátku filmu navozují tu příjemnou atmosféru, zpomalené bojové scény opravdová lahůdka - za mě jedno velké významné plus. Ale zase aby té chvály nebylo přespříliš, tak musím přiznat, že ke konci už jsem se začínala nudit a pokukovat po hodinkách, rychlé tempo se ve druhé polovině notně zpomalilo a především - jedenkráte napálit synka je sice klišé, ale pěkně fungující, podruhé už to smrdí jen natahováním stopáže. Co se týče samotného závěru, tam nám tvůrci opravdu hodně polevili, protože to to vypadalo jen jakýs takýs splácaný dojezd, čekala jsem přece jen větší bombu ať už co se boje týče, tak i závěrečné myšlenky. Ovšem poslední záběr celého filmu mé zklamání přece jen trochu zmírnil. Když se to vezme kolem a kolem, Anomálie nabírá zpočátku slušné obrátky, které ale postupem času padají až téměř na dno, přesto si nemyslím, že by se jednalo o úplně zbytečný film. Exceluje především v rovině jednoduchosti, přímočarosti a bez přehnaných efektů s dopadem na celosvětovou populaci.

Detektivní seriály obvykle nenabízí humor vycházející z jednoduše řečeno spíše sitcomových situací, tenhle mýtus ale náš přítel Monk boří. Mám slabost pro silně osobité hlavní postavy se svými výstřednostmi, slabostmi a libůstkami. A v tomhle seriálu se snoubí všechno takovou formou, která dává detektivce úplně nový rozměr.

Sága jedné postupně se rozrůstající rodiny, která je postavená na základech druhé poloviny 20. století s ohledem na historické události a autentické záběry, reklamy a televizní zprávy z té doby - což je to jediné, co asi zaujme.