Kate...

Šokující film, který prapodivnými obrazy, výraznou stylizací, reflektory, futuristickými kulisami, sdělil, tak jak mínil režisér, ony otázky "o ztrátě možnosti volby"... Mělo to nápad, skvělé provedení a člověk se dokázal orinetovat v těch zajímavě uspořádaných psychologických problém, ale toho podivna a hrůzy hraničící s komickými až děsivými výrazy, bylo toho trošku na mě moc spolu s lehkou překombinovaností. Ale rozhodně kvalitní vynikající snímek.

Až na pár amerických scén, hlavně té poslední, to bylo úžasně vtipné, s tou dokonalou hudbou (přesně hudbu, jakou mám ráda), s nejlepším a nevtipnějším Billem Nightym a prostě celkově celá ta atmosféra, která člověka strhne a to si pak v duchu připadá jako ti pobláznění fanoušci tančící doma na posteli.

Pravda, k dokonalosti mého oblíbeného Dokonalého triku má daleko, ale i tak u mě film našel zalíbení hlavně díky tématu, atmosféře filmu, dobovému vzhledu, byť příběh nebyl nijak zvlášť originální, takové to trochu klišé, do kterého naštěstí zakomponovali trik - pointu. Avšak Edward Norton pozdvihl film trošku výše a mně se to prostě líbilo.

Trošku se jim ten jiskřivý, lstivý dialog plný narážek vymkl z rukou. Nečekala jsem, že mě tahle výměna názorů bude tolik bavit.

Úplnou náhodou jsem narazila na tento nenápadný snímek plný klišé, které však bylo naservírováno úplně jinou formou. Byť konec tolik nepřekvapí, ale opět si pohrává s naší emoční stránkou, hlavním herci v celém průběhu filmu předváděli něco neotřelého, se zaujetím pozorovatelného, prostě úplná odbočka.

3,5* Poměrně ohrané téma, kvůli kterému dávám tu 4. hvězdičku jen díky osobitým herců a dobré hudbě, občas satirickým vtípkům.

Zpočátku se mi to zdálo až příliš přeplněné nekonvečním a vzbouřených chováním vůči konzervatismu, přeplněné tou touhou po svobodě, ale musím uznat, že konec mě opravdu dostal, ten moment, kdy Berger musel čelit svému osudu. Nakonec i Vlasy započaly onen proces přemýšlení, který mám po dobrém filmu.

Plížil se pomalými kroky a takové bylo i tempo filmu, které odkrylo onu drsnou tvář hned ze startu a ke konci, kdy čekáme zlom a on se vlastně ani moc během filmu neobjeví, přijde na to, že pod tím syrovým snímkem se neskrývá jen drsná tvář.

Nakonec se ukázalo, že to úplně tak bezstarostná jízda nebyla, ale skrývala v sobě něco víc, byť to občas trošku vázlo, přece jenom jsem si z těch scén, kdy převládala schíza a oni po večerech naznačovali duchaplné rozhovory a přes den jim vítr foukal do vlasů a krajina se pořád měnila, něco odnesla.

Já si sledování toho intrikářského světa vyšší společnosti přece jen oblíbila, protože každý díl má spád a dokonce i mezi takovými lidmi můžeme zaslechnout něco, co má myšlenku. A když je těch myšlenek více, dává to dohromady zajímavý koktejl, od kterého málokdy lze oči odtrhnout.