Kate...

Jsem samozřejmě ovlivněna knihou, což vysvětluje mé nízké hodnocení. Už v průběhu mě štvalo, že spoustu věcí změnili a překroutili a ten konec mě dorazil. Nechápu, proč tvůrci tolik odbočili od předlohy, asi si fakt mysleli, že to napíšou lépe než A. Christie.

Takový příběh ani člověka nemůže těšit, když si to hlavní hrdina takto "zařídil". Navíc jsem postrádala nějakou hlubší dějovou linii, tohle bylo trochu hezky naaranžované plácání o životě. Škoda, herci parádní, ale zde mi sci-fi žánr moc nesedí.

Celý film tak parádně gradoval, ale asi jsem čekala vyšperkovanější konec, hlavně ten DiCapriův. Nicméně herecká podívaná to byla a jak už tady někdo psal, klidně můžu říct, že celá jedna hvězdička je za ten DiCapriův um.

Film v neutuchajícím pohybu. Pohyblivá divadelní scéna vytvořila něco jiného než jen prostý dobový film. Jsem ráda, že se režisér nesnažil za každou cenu vtěsnat každou knižní scénu a vybral tohle elegantní provedení tak, aby knize nijak neuškodil ba naopak ji s jakousi citlivostí a úctou převedl na plátno. Joe Wright je se svými oblíbenci a se smyslem pro nejjemnější detail zpátky. Stejné linie rukopisu známé z jeho Pýchy a předsudku a Pokání jsou cítit v každičké scéně.

Čekala jsem víc než jen průměrné drama s ne zrovna kdovíjakou zápletkou. Plno planých řečí, které mě moc nechytly za srdíčko. Navíc Tom Hardy není ten správný charismatický chlap patřící do těhle filmů, spíše mi vadil. Prostě mi to moc nesedlo a nemůžu říct, že bych se extra bavila a trnula, co se bude dít dál.

Je to prostě divný film a tím možná trochu působivý, ale upřímně občas jsem nevěděla, co si mám o těch lidech myslet. Absurdní díla či jednotlivé situace ve filmu mám ráda, ale tohle mi trochu nesedělo. Přišlo mi, že se to snaží být zaobaleno do něčeho výjimečného doplněno o pěkné momenty Walesu, běhání na pláži a další pokusy o netradiční sdílení zážitků. Jenže ono to bylo prosté a jednoduché samo o sobě. ŽÁdná velká sláva se nekonala, ale určitě neurazil. Minimálně mě potěšil Alex Turner. Asi začnu znovu poslouchat Arctic Monkeys. (A přirovnání k tvorbě Wese Andersona mi přijde trochu odvážné).

Další pohádka na Vánoce, která se vůbec nepovedla.

Co víc jsem si od Woodyho mohla přát. Jako s každým jeho novým filmem jsem i tentokrát měla obavy, co si pro nás připravil, neboť některé jeho nové snímky mi vůbec nesedly, ale tady to bylo jinak. Hned ze začátku jsem viděla v Owenu Wilsonovi ukecaného mladého Allena, výřečného a neustále obhajujícího svůj názor, tak jak to známe z filmů, v kterých sám hraje hlavní roli. Musím uznat, že žánrově sedl nejen mně, ale i spoustu jiným milovníkům literatury a umění obecně. Asi bych měla stejně nadšený a překvapený výraz jako hlavní hrdina. Nicméně nesmím zapomenout zmínit, že Woody opět za ukecaným snímkem skryl moc hezkou myšlenku, která možná uchlácholí podobné snílky o té jejich belle epoque. (a pár minut s Adriem Brodym alias Dalím jsou skvělou perlou). (narážka na Trockého mi silně připomněla Kunderův Žert).

Některé filmy jsou výborné i se svým pomalým tempem a ne příliš spletitou dějovou linií. Pravdou je, že by Alois Nebel ode mě pět hvězdiček nedostal, kdyby se jednalo o normální hraný film. V tom jsou na špičce jiní. Ale v kombinaci s práci všech těch animátorů, jejichž jména zabrala většinu závěrečných titulků, můžeme pozorovat něco neobyčejného. Zamilujeme si černobílé zasněžené Jeseníky, kouzlo nádražního prostředí a vše vyčteme z obrazů, výrazů obličeje a jsme rádi, že se zbytečně netlachá. Líbí se mi filmy s atmosférou, s odkazy do minulosti a možností si všechno hezky prohlédnout a tím ocenit práci animátorů. O vydařené hudební stránce není třeba psát, bylo řečeno mnoho a já souhlasím s těmi pozitivními výroky. A směle se přidám k těm, kteří si komiks rádi přečtou.

Už jen to, že film neřeší samotnou apokalypsu, nýbrž chování pár severských duší před koncem je chválihodné. Ale jakým způsobem! V první části se marně snažíme přijít na to, co se hrdinům honí hlavou a co je k některým činům vede. Šokováni se přesouváme k druhé části, uvekteré postavy pomalu odkrývají svůj závoj a my se nabouráváme do jejich křehkého nitra, víme, že ten nekonečný chlad nemůže jen tak. Byla jsem vtažena, přemýšlela jsem (moc) a gradující hudbou a hypnotickými obrazy se nechala umlčet.