midget

Romero říká, že když se na film dívá dnes, vidí jen řemeslné chyby, které udělal. Nervní, chaotická forma filmu ale ve skutečnosti ještě umocňuje nepředvídatelnost téhle vynikající studie chaosu a šílenství.

Asylum si tu z edwoodovského neumětelství udělalo zcela záměrnou a vykalkulovanou živnost.

Autor Shawovských hororů o černé magii (Boxerovo znamení, Hex, Bewitched) Chih-Hung Kuei natočil celkem netypickou pozdní Shawovskou wuxia. Nakonec se z toho vyklube variace na klasické téma zkorumpovaných úředníků, kteří ušili na hlavního hrdinu boudu, ale hlavně v úvodu se film zajímavě zabývá otázkou násilí. Zatímco hlavní hrdina jde suverénně přes mrtvoly, aby splnil zadaný příkaz, jeho bratr je soucitnější a snaží se mu to rozmlouvat. Vliv japonských chanbara filmů je právě v tomhle trochu znát. Jinak je to docela precizně natočená studiovka, spousta scén má působivě hutnou atmosféru.

Velmi dobré, efektně a přehledně natočené bojové scény. I ta digitální krev a gore sem dobře zapadají. Je to samozřejmě hodně nacionální doják (podle titulků natočený u příležitosti 124. výročí thajsko-japonských diplomatických vztahů), ale oproti ostatním patriotským kung-fu filmům je tu sympatické, že tu nejde o oslavu jednoho národa, ale o přátelství mezi dvěma národy, které se vzájemně uznávají, a o tom, že i z Japonce se může stát hrdý thajský patriot.

Výborně udělaný souboje a režijně taky hodně sebejistý a efektivní film s několika nenápadnými (i nápadnějšími) nápady - vrchol je samozřejmě finální souboj v černobílé. Trochu zaráží, že i když se má film odehrávat v okupovaném Mandžusku, nevystupují v něm žádní Číňané...

Zvláštní žánrový hybrid mezi hongkongským muzikálem z padesátých a šedesátých let a filmy s bojovými uměními. První dvě třetiny filmu jedou v čistě muzikálovém stylu, ale v posledních zhruba dvaceti minutách se film zlomí do dlouhé akční sekvence, kde hlavní hrdina vyřídí hned několik protivníků. Navíc jde o souboje holýma rukama, což v té době (pár let před nástupem Bruce Lee a rok před přelomovým "Chinese Boxer" s Wangem Yu) nebylo obvyklé. Studio Shaw Brothers (které produkovalo i Singing Thief) se tehdy soustředilo na žánr wuxia, kde se bojovalo především mečem a režisér Singing Thiefa Cheh Chang je dokonce považovaný za klasika tohohle žánru.

Carnosaur proslul hlavně jako raná kopírka Jurského parku, kterou Roger Corman stihl natočit tak rychle, že měla premiéru ještě před Spielbergovým filmem. Co z filmu ale dělá opravdový skvost, je způsob, jakým se Cormanův tým Jurským parkem inspiroval. Zápletka o šílené bioložce, která pomocí infikovaných slepičích vajec šíří mezi lidmi dinosauří virus (který se projevuje tak, že nakažené ženy "snášejí" vejce se živými dinosaury), protože chce zbavit planetu zemi škodlivého lidského druhu a vrátit ji harmoničtějším pravěkým druhům, je prostě k nezaplacení. V kontextu převratných triků Spielbergova filmu je potřeba ocenit také patřičně oldschoolovou harryhausenovskou figuru samotného dinosaura.

Horor tak do nočního vysílání na Novu. Unylý, zdlouhavý, krotký, naviní a se vzhledem devadesátkové televizní inscenace.

Zkrocení zlé ženy a zároveň i zlého Japonska. Od začátku jsem fandil Japoncům, i když bylo jasné, že proti tomu arogantnímu čínskému kung fu náfukovi nemají šanci a vyjdou z toho jako trapáci, kteří přehlédli nějakou úplně elementární techniku čínských stylů. Číňané si tu zkrátka léčí komplex "sick men of Asia" a nenávist vůči Japoncům ze sino-japonských válek. Samotné souboje jsou ovšem skvělé.

Představa o silných akčních hrdinkách hongkongských filmů byla až na výjimky vždycky aspoň zčásti mýtus. V hongkongských akčních filmech osmdesátých let byly ženské postavy obvykle přihlouple zmatené, impulzivní a dětinsky umanuté, ale kung-fu zvládaly bravurně. V Lásce na ostří meče je hrdinka stejná, ale ještě navíc ani není schopná se naučit bojové umění.