Černý pásek

Pro někoho, kdo vyznává nebo se mu líbí filosofie bojových umění, potažmo přímo karate to musí být naprostá bomba, protože tahle část tu je dotažená k dokonalosti, stejně jako souboje, který možná nejsou choreograficky ani dynamicky na úrovni Tonyho Jaa a dalších dnešních martial arts masérů, za což samozřejmě může i styl karate, kterej je tady praktikovanej, ale za to se to může pochlubit dokonale realistickým pojetím a neskutečnou tvrdostí, najedná se jen o napodobeniny úderů, ale o opravdový ničení soupeřů. Nicméně pro někoho, kdo se přímo o bojový praktiky potažmo jejich filosofii nezajímá, jako sem třeba já, tomu přece jenom ještě něco málo chybí, jelikož filosofie tu je upřednostněna před dějem (14.07.2009)

Tagline k filmu hovori: REAL JAPAN, REAL KARATE. A presne o tom film je. Pribehom zasadene v 30.rokoch min. storocia v predvojnovom Japonsku, kde armadne zlozky postupne obsadzovali jedno vycvikove dojo za druhym. Kto niekedy co i len trocha praktikoval karate (jedno aky styl - od Goju-ryu cez Shotokan, Kenpo az po Kyokunshikai), musi mu udriet do oci krystalicka cistota toho, co hlavni akteri (v realnom zivote majstri 5. a 6. danu) predvadzaju. Kazdy pohyb, kazda technika je bezchybne presna , razantna, nekompromisna, vychadzajuca zvnutra, v tele a v duchu prezita. S majstrovskou perfekciou je spojena aj cistota v prezentacii filozofie tohto umenia. Kuro-obi sice jednoduchym pribehom, ale jasnou recou a prostriedkami ukazuje o com karate naozaj je a aj nie je. Tymto zaroven podzravujem vsetkych z Okinawa dojo (mnozstvo spomienok na hodiny a hodiny drilu a potu :) ) a osobne vyslovujem velku vdaku tvorcom filmu ze popri "vnutornych - dychovych" katach (ustaleny subor pohybov) Sanchin a Tensho, hlavni akteri zacvicia aj moje dve najoblubenejsie "vonkajsie" katy - Shisochin a hlavne Seipai. (23.06.2008)

Koukám, že absolutní většina diváků by se mnou nesouhlasila, ale Kuro-obi podle mě není dobrý film. Zobrazení karate nemůže být realistické, pokud do krásných úderů a kopů slyšíme ty hrozné nerealistické zvuky á la rozbíjený meloun. (Chlapec bušící pěstičkami do karatisty doprovázený zvuky úderů Chucka Norrise... WTF!?) Postavy jsou neskutečně černobílé, a to, co jako černobílé původně nevypadalo (těžce pracující otec, který v hazardu prohraje vlastní dceru), zešedne stejně jako závěrečná scéna. (Proč byla natočená černobíle jsem taky nepochopila, snad nějaká "skrytá" symbolika?) Hvězdička za dobrou kameru. (22.11.2009)

další z řady životopisných snímků o mistrech bojových umění, tentokrát bez veškerých přikrášlení ukazující syrovou formu karate, kdy většinou zápas rozhoduje jeden jediný zabijácký úder - pocta nesportovní a původní formě tohoto stylu, která díky masivní expanzi sportovních disciplín skoro vymizela. Nicméně právě díky své realističnosti a syrovosti film občas nudí. (01.11.2009)

Vynikající film, kde jde o klasický střet dvou rozdílných přístupů - využít bojové umění k získání bohatství a moci, nebo pro dosažení vnitřního souladu a jenom na obranu? Souboje jsou realistické (žádné rychlé střihy tu nečekejte), hlavní představitelé více než uvěřitelní. I přes krátkou stopáž bohužel ke konci už trochu natahované. (13.01.2012)