Černý pásek

Když trio velmistrů svého řemesla mlčí a se strojovou čistotou cvičí jednotlivé katy, tak nezbývá než se s uznalým pokyvováním hlavy obdivovat jejich umění. Jenže k tomu dojde pouze na úplném začátku a poté až při závěrečných titulcích. Mezitím tuto trojici neherců po devadesát minut tvůrci z nepochopitelných důvodů nutí do ukecaných emocionálně vypjatých scén, které by měli problém se ctí uhrát i nějací páni herci; což tito vskutku nejsou. Navíc ani nechápu přístup tvůrců představit nepřikrášlené karate a jeho filozofii skrze scénář, který dělá karate medvědí službu, protože díky němu působí jako sebestředná disciplína nejmenšího odporu za účelem zisku kusu hadru bez ohledu na okolí. (01.05.2013)

Pro někoho, kdo vyznává nebo se mu líbí filosofie bojových umění, potažmo přímo karate to musí být naprostá bomba, protože tahle část tu je dotažená k dokonalosti, stejně jako souboje, který možná nejsou choreograficky ani dynamicky na úrovni Tonyho Jaa a dalších dnešních martial arts masérů, za což samozřejmě může i styl karate, kterej je tady praktikovanej, ale za to se to může pochlubit dokonale realistickým pojetím a neskutečnou tvrdostí, najedná se jen o napodobeniny úderů, ale o opravdový ničení soupeřů. Nicméně pro někoho, kdo se přímo o bojový praktiky potažmo jejich filosofii nezajímá, jako sem třeba já, tomu přece jenom ještě něco málo chybí, jelikož filosofie tu je upřednostněna před dějem (14.07.2009)

Film s jednoduchym a primocarym pribehem, ktery sice spravne poukazuje na to, ze bojove umeni by nemelo byt jakkoliv zneuzivano, ale bohuzel krome teto zakladni filozofie divakovi nic vic neprinasi. Ano, techniky jsou provadeny precizne, ale kvuli tomu nemusel byt natacen tento film, staci se podivat na par exhibic na YT; nebo na usek pred zaverecnymi titulky, kde Akihito Yagi a Tatsuya Naka predvadi sestavy (kata). Choreografie boju ve filmu je usmevna. (04.02.2012)

další z řady životopisných snímků o mistrech bojových umění, tentokrát bez veškerých přikrášlení ukazující syrovou formu karate, kdy většinou zápas rozhoduje jeden jediný zabijácký úder - pocta nesportovní a původní formě tohoto stylu, která díky masivní expanzi sportovních disciplín skoro vymizela. Nicméně právě díky své realističnosti a syrovosti film občas nudí. (01.11.2009)

Koukám, že absolutní většina diváků by se mnou nesouhlasila, ale Kuro-obi podle mě není dobrý film. Zobrazení karate nemůže být realistické, pokud do krásných úderů a kopů slyšíme ty hrozné nerealistické zvuky á la rozbíjený meloun. (Chlapec bušící pěstičkami do karatisty doprovázený zvuky úderů Chucka Norrise... WTF!?) Postavy jsou neskutečně černobílé, a to, co jako černobílé původně nevypadalo (těžce pracující otec, který v hazardu prohraje vlastní dceru), zešedne stejně jako závěrečná scéna. (Proč byla natočená černobíle jsem taky nepochopila, snad nějaká "skrytá" symbolika?) Hvězdička za dobrou kameru. (22.11.2009)