Černý pásek

Tohle byl pro mne přesně ten druh a styl filmu, jaké nejvíce miluju. Japonci, moje nejoblíbenější bojové umění - karate, bílá kimona a celá ta hluboce duchovní i zhýralá atmosféra Japonska ... přesné, jako by chtěl natočit film "jen pro mé oči". V jistém smyslu zde ani není hodnocení pro tento film. Pro mne osobně je to jeden z nejlepších martial arts filmů jaké jsem v životě viděl, svým způsobem překonává i zábavné pecky jako je třeba Ip Man (2008) či filmy Tonyho Jaa apod. Tohle je absolutní japonská čistota se vším všudy, jak s těmi pozitivními věcmi, tak s negativními. Karate je zde podáno v nejčistší formě, naprosto dokonale, absolutně realisticky (zapomeňte na jakoukoliv "realitu" Tonyho, apod. ...), kontaktně, prostě se vším všudy ... Neznám film, který by podal bojové umění ve své pravé podstatě tak reálně a skutečně, jako právě tento (a viděl jsem jich už docela dost ...), ale přitom zanechal ve filmu akčnost, dravost a napětí jednotlivých scén... Scénář filmu je sice jednoduchý, ale je krásně jednoduchý a já měl prostě od začátku slzy v očích a na samém konci téměř brečel. Já to tak prostě mám ... Tohle je šálek mé kávy, absolutní skvost. Většinu běžných diváků tento film zřejmě příliš neosloví, ale diváky zaměřené spíše na asijskou kinematografii jistě ano, proto vřele doporučuji!! Samozřejmě se zde na CSFD asi najdou mnohem větší znalci bojových umění a karate samotného než jsem já a zkritizují na něm co se dá, ale pokud jste běžný, průměrný nadšenec do filmového martial arts a východní filosofie a kultury, vůbec je neberte vážně a na film se rozhodně podívejte ... (06.05.2009)

Pro někoho, kdo vyznává nebo se mu líbí filosofie bojových umění, potažmo přímo karate to musí být naprostá bomba, protože tahle část tu je dotažená k dokonalosti, stejně jako souboje, který možná nejsou choreograficky ani dynamicky na úrovni Tonyho Jaa a dalších dnešních martial arts masérů, za což samozřejmě může i styl karate, kterej je tady praktikovanej, ale za to se to může pochlubit dokonale realistickým pojetím a neskutečnou tvrdostí, najedná se jen o napodobeniny úderů, ale o opravdový ničení soupeřů. Nicméně pro někoho, kdo se přímo o bojový praktiky potažmo jejich filosofii nezajímá, jako sem třeba já, tomu přece jenom ještě něco málo chybí, jelikož filosofie tu je upřednostněna před dějem (14.07.2009)

Poměrně prostý příběh o rozdílném výkladu a přístupu k bojovým uměním (v tomto případě karate) okořeněný pár slušně natočenými souboji. Ty se snaží o realističtější přístup, tudíž mě na ních velmi iritovalo, že se tam občas nějaký ne-mistr vůbec nekryje a dostává údery, které trochu fyzicky zdatný člověk musí aspoň částečně vykrýt reflexivně (tedy pokud se karatističtí mistři nepohybují rychleji než Brad Pitt v Interview s upírem). (09.09.2010)

Koukám, že absolutní většina diváků by se mnou nesouhlasila, ale Kuro-obi podle mě není dobrý film. Zobrazení karate nemůže být realistické, pokud do krásných úderů a kopů slyšíme ty hrozné nerealistické zvuky á la rozbíjený meloun. (Chlapec bušící pěstičkami do karatisty doprovázený zvuky úderů Chucka Norrise... WTF!?) Postavy jsou neskutečně černobílé, a to, co jako černobílé původně nevypadalo (těžce pracující otec, který v hazardu prohraje vlastní dceru), zešedne stejně jako závěrečná scéna. (Proč byla natočená černobíle jsem taky nepochopila, snad nějaká "skrytá" symbolika?) Hvězdička za dobrou kameru. (22.11.2009)

Tohle je opravdový karate! Ne žádný lítající třepetalky běhající po vodě. Vše je reálný, nic dodávanýho uměle (zvuky, pohyby). Ano, děj je podřízenej formě, není nijak složitej a takovej "japonskej", za asi nejrealističtější scény bojových sportů ve filmu si však zaslouží uznání. Tohle je o reálný fyzický i duševní stránce boje. Zvlášť patrný je to v závěru, kdy se vyčerpaní borci mlátí v blátě už skoro jako někde v hospodě, zcela živelně a bez přehnaných fines. (30.04.2013)