midget

Zapocený, zapařený letní horor, kde tvůrci pracují spíš s plným světlem než s tmou a který se příběhově snaží uhrát tzv. "na Babadooka". Jako horor to kulhá na obě nohy, pár tuctových lekaček chybějící atmosféru ohrožení moc nezachraňuje a konec je vyloženě nijaký.

Z nemožného prodavače pizzy v monstrózního metalistu s okázalým hárem a schopností hrát na speciální obouruční elektrickou kytaru.

Zábavný a zároveň hodně atypický klasický eroťák. Nikde jinde jsem alespoň neviděl, že by se vzájemně prostříhavaly lesbická a gay sexuální scéna.

Nejbizarnější agitka na téma duševní choroby ever aneb klasik klasické americké exploatace Dwain Esper znovu zasahuje.

Geniálně nesoudný cormanovský recyklát. Film je tak ze třetiny složený ze záběrů z jiných cormanovek, přičemž tam najdeme záběry z kosmických sci-fi, z postapokalyptických akčňáků, fantasy a dalších žánrů. Poskládané jsou pak většinou pomocí sáhodlouhých monologů postav, které dodávají prostinkému postapo příběhu opravdu megalomanské (a fantasmagorické) dějové pozadí.

Hodně bizarní ukázka neukočírovaných ambicí. Film, který co do kamery a práce s prostorem vypadá jako dynamická jízda, jakou bychom čekali od akčních krimi Johnnieho Toa, navíc ozvláštněná různými rádoby efektními přechody mezi záběry, kteeré zas můžou připomenout Speed Racera. Zároveň má ale extrémně statický (a velmi únavný) stařeckých příběh o třech zapšklých dědcích, kteří se skoro celý film vlastně jen vzájemně pomlouvají. Přehlídka kameramanských fajnovostí nejenže vyznívá jako samoúčelná exhibice, ale film navíc není moc zručně sestříhaný a celkově postrádá tempo.

Z hlediska zábavnosti čistej Venoušek a metastázička, naprosto hovadně nevtipný film. Na druhou stranu ten kontrast neuvěřitelně šovinistického vyznění a cross-gender obsazení Věry Ferbasové do hlavní mužské role má svoje bizarní kouzlo.

Jako přehlídka historie Atari celkem nic moc neříkající nad rámec toho, že to byla jedna velká rozjetá programátorská párty. Navíc se tam mluví o spoustě arkád, který Atari nedělalo, a zároveň se nezmiňuje žádná jiná firma. Samotné vykopávání hry E.T. z podzemní skládky mi nepříjde jako bůhvíjak silný motiv na to, aby se na něm postavil celý dokument. Není divu, že si Penn musí vypomáhat dýchavičnými metaforami s Dobyvateli ztracené archy.

Je to trochu jako koukat na někoho, jak hraje videohru, která má občas celkem zábavnou grafiku a bizarní úkoly. Jakmile ale dojde na vyprávění, tak je to jen druhý nálev z věcí jako Gantz (myslím mangu - film jsem neviděl), které samy o sobě vděčí za mnohé dalším předobrazům jako Battle Royale atd.

Nejde o horor, ale o do sebe zahleděnou nezávislárnu založenou na jediném nápadu - metafoře o ztrátě někoho blízkého. Okázalá práce se střihem filmu taky moc nepomáhá.