ostravak30

Těžko říct, čeho je to vlastně parodie. Výše zmiňovaný western snad připomínají jen masky, kostýmy a sem tam nějaký ten výstřel z pistole. Každopádně je zde vidět radost z konce války, protože za okupace by parodie amerických rodokapsů těžko vznikla. Jak už to tak ale v Československu chodilo, místo souboje pistolníků, byť zábavně provedeného, sledujeme zase love story. Jednotlivé gagy jsou pozoruhodné (třeba šerifa dělá pupkatý chlápek, který poměrně jednoduše chytí kvalitního pistolníka apod.) a některé zapojení herců vtipné - třeba Josef Kemr, ale jinak jde vlastně o klasický námět z prvorepublikových romantických komedií, akorát přenesený do zaoceánské krajiny. Zajímavé je, že jde o poslední režii legendy Rudolfa Hrušínského a jeho první a poslední scénář stejně jako Františka Salzera. Těžko říct, proč R. H. už na režisérské stoličce nepokračoval. Jako hlavní a mnohem povedenější parodii ale vidím Limonádový Joe aneb Koňská opera.

Trochu se divím, že tento snímek u diváků uspěl. Zvláště v konkurenci jiných a slavnějších filmů, které byly v ten rok/y natočeny a uvedeny. Pravda, film je dobře obsazen, ale přijde mi hodně naivní, směřující k očekávanému konci. Nejzábavněji působil Theodor Pištěk. Podobných filmů bylo natočeno víc a celkově byli přece jen promyšlenější a lepší. Možná, že právě přesun do Prahy byla ta chyba, ačkoli chápu, že Ostrava nepůsobila zrovna nejatraktivněji. Nicméně zajímavých míst v Československu bylo dost.

Moc tomu nerozumím. Spravedlnost v Česku začíná být opět slepá, jako jsme to tady už jednou zažili a není tomu tak dávno. Pachatelé takových činů nemají na svobodě co dělat. Kdo ví, možná i soudci přistál nějaký ten úplateček, to v Česku není nic tak neznámého, korupce tu bují na každém kroku. Smutné je, že o pachatele je pečováno mnohdy lépe jak o oběti.

Kdyby se rok 68 povedl a nebyl pro Československo tak tragický, mohlo to v naší zemi vypadat jinak. Rozhodně s kulturou. V té době jsme totiž měli takové umělce, které nám Evropa a svět mohli závidět a aspirovali jsme na to být světoví. Leč, nestalo se...škoda. Ta také je, že nebyly zmíněny další filmy Jana Procházky. Jeho scénář Na kometě či Už zase skáču přes kaluže jsou také zajímavé. Stejně tak in Věry Chytilová tvořila po roce 68 a ne zrovna nesvobodně. Samozřejmě jí neprošlo všechno, ale některé pozoruhodné filmy stvořila. A to všechno tuplovaně platí o Jiřím Menzelovi.

Nejvíc si divák užije povídku, když prostě jen bude koukat, jak se Vladimír Hauser nachytává do jedné pasti za druhou. Jinak je totiž logika příběhu zcela mimo. Nevím, dcera svému kolegovi zaplatila nebo ho vydírala, že i přes další a další pády, zranění a utrpěné újmy pokračoval, ale každý jiný by to hnedle vzdal. A to nemluvím o tom, že když se ti dva setkali tváří v tvář, tak místo vysvětlení muž nepochopitelně plácal páté přes deváté.

Pohled na oba důchodce, jak spolu komunikují, jak jsou mile mimo je zábavný sám o sobě. Pointa je pak třešničkou na dortu, tím spíš, že se to opravdu stalo. Faktem je, že by se příběh víc "uživil" prostě jen jako příhoda. Nakonec ale Miroslav Donutil neměl zcela pravdu. Víc práce měli přeci jen s ním a to ve všech třech povídkách...

To by mě zajímalo, kolik si ten syn teda od matinky bral, když mu tak chyběla jedna tisícovka. I když jde vlastně o komedii, přece jen mi přijde trochu přehnané, jak se Vilém Udatný pohyboval po domově a zavítal dokonce až do sklepa, aby na konci celý uhnaný honil odtah auta.

Další z nezmapovaných kapitol protektorátních dějin. Těžko dneska soudit, protože tehdejší tísnivou atmosféru si dnes nelze moc představit. Tím spíš po atentátu na Heydricha. Takže chápu, že únik ke sportovním aktivitám a navíc možnost vyhnutí se přesunutí do Říše byla možnost velmi lákavá. Navíc mladí lidé jsou lehko zmanipulovatelní. Nemají zkušenosti, ještě neznají svět. Určitě bych účastníky nesoudil jako zrádce, i když velcí vlastenci to asi také nebyli. Ovšem řada z nich, jak jsme slyšeli, stejně chtěli v rámci organizace podnikat jisté devastační kroky.

Nestává se to běžně, aby se v Česku usadil držitel Oscara a navíc autor mnoha amerických animáků, které se tu ovšem vyráběly za hlubokého socialismu. Jeho příběh je tak zajímavý, že by si zasloužil zfilmování.

Pravda je, že díla Milana Kundery jsou pro mě trochu složitá. Nicméně v této hře jsou zastoupeny všechny typy českých charakterů, které formovaly Československo za protektorátu. Jiří Nečas se nechce smířit s nevyhnutelností osudu a rozhodne se bojovat. Dívka, která za ním do bytu dorazí to nehodlá vzdát, ale nachází se na rozcestí - strach nebo odvaha? Alena je naivní dívka, která nevidí nebo nechce vidět a ať je doba jakákoli, nehodlá se omezovat. Otec Aleny lpí na pořádku, zdánlivě se chce vzbouřit, ale tak, aby to nemělo žádné velké následky, matka chrání rodinu a jedinou dceru, snaží se všemu porozumět, pochopit a udržet pospolitost. Do toho všeho se míchají dávné křivdy, prolíná se minulost se současností Jiřího. Někdy zkrátka nejde zachránit někoho, kdo zachráněn být nechce...