Dr.film

Dustin Hoffman v mých očích opět stoupl. Je nádhera pozorovat, jak se čerstvý absolvent "střední" pomalu zbavuje snobského pozlátka, které mu přišili rodiče od útlého dětství. Ztráta panictví s rozmrzelou paničkou nastartuje gradaci výborných scén, které bohužel vrcholí na moje gusto až příliš "filmově" - nebýt toho dám pět. Každopádně se mi dostalo výborného zážitku - zejména díky výtečným dialogům, které se svým napůl čerstvě absolventským a napůl rádoby chlapským projevem Hoffman chrlí.

Perfektně zachycená atmosféra, která zároveň lemuje Accattoneho zbídačený charakter. Pseudo-pompéznost podtrhují nádherné úryvky Johanna Sebastiana Bacha a odrbané chatrče mezi panelovými domy nabourávají tehdejší politickou korektnost. Samotná smyčka závěru nakonec poukazuje, že ani samotné hladovění nedokáže přetavit chuligánský charakter na civilizovaný způsob života.

Bez Jima Carreye by tahle komedie byla už dávno zapomenuta.

Nejpřekombinovanější scénář, a jedna z nejoriginálnějších adaptací knihy vůbec. V tomto směru před Charlie Kaufmanem hluboce smekám, neboť se mu vydařilo něco (scénáristicky) neskutečného. Mám však i určité výhrady ohledně celkového tempa filmu, zejména na začátku a i více méně jako celek to celé jede na strašně pomalém a fádním tempu. Na jednu stranu je to celkem logické, divák musí mít neustále na paměti, že sleduje adaptaci knihy ze zoufale nudným tématem. Je dobře, že do toho vsadil Charlie sám sebe a své trápení, celkově děj (v rámci možností) oživil. Nebýt toho, bylo by pozorování Adaptace něco jako sebemrskačství.

Při spatření snímku Agenti dementi musím smeknout před parodiemi Leslieho Nielsena. Formát humoru Agentů je hodně velký trapas s otřepaným scénářem a nulovou režií. Suma sumárum, hodně smutná záležitost, ale jestli se Vám líbí třeba Klub sráčů, tak prosím nechť je libo...

Něco na způsob holčičího filmu. Mladá dívka potkávající milého a zábavného mladíka (chvílemi trochu trdlo neboť to mají mladé holky rády) k tomu úspěšnou matku, která i na svůj věk vypadá velmi dobře a je dostatečně emancipovaná, milá a milující natolik, že své nemocné dceři nakonec dovolí, aby jí oslovovala křestním jménem. Vzplanuti náhlé lásky, roztomilé želvičky, deštník s motivem plujících mraků. Při velké dějové předvídatelnosti mě ani závěrečný "twistík" nepřesvědčil. Průměrný kousek, který sice na emocionální strunu zdánlivě tolik netlačí, ale jeho celková rozbředlost mu vytrčení z průměru rozhodně nezaručí.

V prvé řadě se hluboce skláním před herectvím Haley Joel Osmenta. Chlapec se z rolí vypořádal bravurně, je neustále v záběru a to co předvádí mu může závidět leckterý herecký veterán. Jak by to natočil Kubrick, zůstane navždy dohadem, ale důležité je, že Spielberg to nepokazil.

Není to úplně bídné, ale spousta věcí tomu chybí. Hlavně vymakanější zápletka, protože Otakar Fuka co by režisér nevydává nejhorší tempo. Za pochvalu stojí Hapkova hudební kompozice a Božidara Turzonovová, která je v roli marťanky pro mně docela zajímavá.

Zajímavé dílko z překrásně udělanou výtvarnou a trikovou stránkou. Vše se ubíralo slibnou cestou, než to tvůrci tak kýčovitě zakončili.

Jestli Jaroslav Sypal bude hrát v dramatu nebo komedii či muzikálu vyjde to úplně stejně. Jeho notorické anti-herectví bude vždy k pláči a zlobě stejně jako tento snímek.