nash.

Kouzelnými obrázky zachycené dobrodružství života. Dokáže nadchnout nadherou obrazů i zvířecími osudy a současně poutavě upozornit na provázanost a křehkou rovnováhu veškerého života na zemi, ve vzduchu i ve vodě. Dokáže nevtíravě donutit k zamyšlení nad světem i sebou. Ale občas jsem měl pocit, že se až moc snaží zůstat hezkým obrázkem a proto nám jako malým dětem trochu neobratně zakrývá oči před neodvratně tragickým koncem některých příběhů.

Rodinná pohodovka, které sedí banální zápletky, volné tempo i civilní pojetí. Po letech mě sice bavilo a okouzlovalo něco jiného než když jsem byl dítě, ale přesto, nebo možná právě proto, jsem se příjemně pobavil i tentokrát. Stále to má své spefické kouzlo a malá nezbeda Skrållan je neskutečné tornádo, které funguje nejen jako zdroj veškeré zábavy, ale u slabších povah možná také jako spolehlivá antikoncepce. Jen jednu věc jsem nepochopil. Český distribuční název..

Animák zasazený do zatím nepříliš vytěženého světa Vikingů je svižný, zábavný a vyšperkovaný nadsázkou i humorem, zejména v dialozích. Není to nic převratného, spíš jen příjemná podívaná zručně modifikující tradiční stereotypy, ale užil jsem si ji s navýsost spokojeným úsměvem. Sedlo mi tempo s pohodovými chvílemi sbližování, zábavnými lekcemi drakobijecké školy, dlouhým poletováním mezi mraky i velkolepou bitvou. Pobavilo mě vizuální rozlišení hodných draků od zlého stylem animace. Od kouzelného mazlíka Nočního běse, přes různé dětinské dračí karikatury, až po godzillovskou supermatku. Po skončení filmu jsem sice neměl nutkání jít si chytit vlastního draka, ale na dvojku se podívám rád.

Nenáročná jednohubka, která se netváří jako Hamlet a nevnucuje se jako posel hlubokých myšlenek. Spíš jako bavič zrozený podle receptu: Vezmeme dva až tři úspěšné filmové hity, promísíme, přidáme nápady posbírané ze všeho co objevíme doma v poličce s DVD. Dáme péct do trikového studia a podáváme ještě horké. Tady posloužili jako základ Ghostbusters a MIB, dochutilo se to Duchem a okořenilo ukecaným Jeffem Bridgesem. Sice to ničím nepřekvapilo a paměť to nejspíš brzy odloží do krabice nadepsané Zapomenuto, ale svižně to ubíhalo a v danou chvíli rozhodně nenudilo. Zkrátka nenáročná letní zabava na jedno použití, která za dlouhého zimního večera přišla k chuti.

Už to takhle zkusili mnozí. Občas to klaplo (Blair Witch), občas to byla z mého pohledu nepovedená nuda (Cloverfield). Kronika funguje. Možná díky přístupu, který se nesnaží tvrdit, „tohle je dokument sestříhaný z nedávno nalezených nahrávek“, ale od počátku přiznává „tohle je triková jízda, natočená jako by to byl dokument sestříhaný z nedávno nalezených nahrávek“. Přitom bere ty nejobnošenější klišé z High School Drama, skládá z nich ten nejbanálnější prefabrikát, do kterého je možné zasadit úplně cokoli a dá mu formu dlouhého youtube videa jehož gradace připomíná rozjezd poplachové sirény. Pozvolna, ale přitom bez přestávky nabírá na síle, výšce a rychlosti, jak do něj tvůrci postupně mixují klasické, ovšem patřičně upravené, superhrdinské přísady, až se to nakonec všechno rozječí do pekelně velkolepého a přestřeleného řevu. A přitom v rámci daných pravidel a možností vše funguje bez výraznějších zádrhelů. Vývoj postav, akční scény, zvraty, zábava.

Od doby, kdy jsem pochopil, že každou časovku lze kladivem logických argumentů rozmlátit na kusy a vnutil si pravidlo – nešťourej se v kauzalitě, paradoxech a detailech –, užívám si v daném subžánru všechny filmy mnohem více. Takže Looper je pro mě poutavá žánrová jednohubka s originálním námětem, slušným tempem, spoustou nápadů a několika výtečně vychytanými momenty. Bavila mě nenápadně prosakující tragika, ze které nevedla žádná úniková odbočka, bavila mě pozvolná změna polarizace „obou“ hlavních postav i překvapení, kdy jsem najednou zjistil, že už nějakou dobu vlastně nedržím palce tomu, komu jsem fandil na začátku, ale naopak tomu druhému. To se mi zase tak často nestává. Na druhou stranu nemám v tuhle chvíli pocit, že bych někdy měl nutkání podívat se na to znovu.

Čím dál tím větší pitomost, která už zcela ztratila smysl a je jen záminkou k další porci vychytaných akčních scén, kde akční Milla s partou zaměnitelných sidekicků vystřílí všechno co se jí, ať živé nebo nemrtvé, staví do cesty odnikud nikam. Scénář zřejmě psalo několik náhodně zvolených zombie, což je škoda, protože s dobrým scénářem, který by byl úplně o něčem jiném, to mohl být velmi slušný akční výplach, na který by bylo radost pohledět. Takhle to bylo spíš utrpení, které zmírňovaly jen pravidelné dávky anestetik v podobě místy překvapivě zábavných akčních parádiček (bílá chodba, sekeráci). Nicméně Milla je pořád kus, s bouchačkama jí to sekne, její akční výstupy mají švih a specifické kouzlo, které je nebezpečně návykové, takže člověk neodolá a stejně se příště podívá znovu. Ale bude se nejspíš marně modlit, aby to tentokrát už konečně dávalo smysl.

Razantní nástup, který spolehlivě přikurtuje do sedačky na zbytek filmu, zručně budované napětí, které houstne každým okamžikem, každou komplikací, která se staví do cesty, a to vše okořeněno jizlivým výsměchem inteligenci hollywoodských sci-fi bijáků. Affleck se jako herec drží v pozadí, přenechává prostor ostatním a své herecké schopnosti schovává pod plnovousem tak chytře, že není vidět nic co by rušilo zážitek z filmu.

Vynikající klasika, která nestárne. Narvaná až po strop zlidovělými hláškami, skvěle obsazená a plná té pravé pohádkově kouzelné atmosféry s příjemně pohodovou a odlehčenou nadsázkou. Nárožný, Preiss, Kemr, Vetchý, Heřmánek, Dlouhý, Vydra. Ti všichni se zasloužili o to, že se u nás Čerti vrací do přehrávače každé Vánoce a občas i mezi nimi. Výtečný scénář, výtečná zábava a výtečné peklo, kterému dodává sílu mimo jiné jeden z nejlepších hudebních motivů co jich je po českých pohádkách roztroušeno.

Takže to bychom měli Stmívání s upíry a vlkodlaky, Stmívání s emzáky a teď Stmívání s čarodějkami. Recept jak to uklohnit je stále stejný. Parta hezounů, láska na první pohled opsaná z deníčků pubertálních čtenářek „bravíčka“, nebo co to dneska „čtou“, a celé to zabalit do laciných pouťových triků, které se bohužel bezradně točí kolem faktu, že se Krasoň a Krasomila opravdu a fakticky milují a ani spojené síly temnot s tím nehnou. U této stmívací variace jsem měl pocit mohutného nádechu, po kterém následuje dlouhý nepřerušovaný výdech. Slibný začátek plný náznaků a dokonce se závanem atmosféry, se totiž začne po slibné rozehrávce hroutit a navzdory nástupu čarodějnických posil a několika lehce působivých momentů je čím dál tím větší nudou a ptákovinou.